Libyjský diktátor tak na pár dní dlel vedle Traviaty, Jenůfy nebo Figarovy svatby. S nápadem na operu přišel před třemi lety Steve Savale, kytarista kapely Asian Dub Foundation, která k inscenaci také složila hudbu. Režisérem multimediální show je David Freeman.
O svém díle mluvili tvůrci jako o filozofické disputaci, ve které pokládají otázky, zda je Muammar Kaddáfí skutečně brutálním tyranem a arciteroristou, nebo jen nepochopeným ochráncem libyjského lidu a bojovníkem proti imperiálnímu útlaku. Nebo je nevýznamnou figurou, která znervózňuje Bílý dům proto, že sedí na ropných vrtech?
Opera ukazuje milníky Kaddáfího kariéry: jeho nástup k moci, politický boj s Ronaldem Reaganem i atentát z Lockerbie a nakonec usmíření s Tony Blairem.
"Naivní průvodce libyjskými dějinami 20. a 21. století. Kus tak neobyčejně nedivadelní: vztahy mezi postavami nejsou žádné a ještě s nimi hudba dvě hodiny zápasí o svoji pozornost. Od totálního fiaska ho zachraňují jen mimořádné herecké výkony, hlavně Ramona Tikarama v hlavní roli, a skvělá práce technického týmu opery," napsala recenzentka britského deníku Guardian. Jak připomněla, letošní premiéra měla navázat na úspěch a kvality opery Nixon v Číně od Johna Adamse.
List The Times měl k inscenaci také své výhrady, které ironicky shrnul: "Dobře by se z toho mohla stát Evita tohoto desetiletí - jako uhlazené, křečovité a cynické zpracování nedávné historie."
Umělecký šéf Anglické národní opery John Berry však v souvislosti s titulem Kaddáfí: Živý mýtus mluví o tom, že by právě tento nový druh opery, ve které se mísí hip-hop s funkem i východními rytmy, mohl přilákat do divadla nové diváky a oživit zájem o operu jako žánr.
