Karlovy Vary - Ať si intelektuálové velebí modernistické drama, ať milovníci nedějových filmů proklínají klasické vyprávění, ať tvůrci nezávislých filmů klidně pohrdají institucionalizovaným mamonem. Ke karlovarskému festivalu Hollywood prostě patří tak jako ke Cannes elitářství a snobismus.
Kromě retrospektiv a předpremiérových projekcí, které ozvláštňují úmorný tok negativně vymezených filmů, se letos potřetí uskutečnil diskusní panel Spolupráce s Hollywoodem. Diskutovali v něm prestižní hollywoodská právnička, producent, festivalový dramaturg, viceprezident produkce domlouvající natáčení v Praze a prezidentka produkční společnosti.
Debatu pěti „velkých zvířat" amerického filmového průmyslu osobitým způsobem moderoval kritik, scenárista a producent Tomáš Baldýnský. Šíři jeho profesionálního rozptylu dokazuje i dobře míněná poznámka jedné z diskutujících, že Tomáš dělá v Čechách to, co jich pět dohromady. (Proto má ve Varech k dispozici vlastní limuzínu audi, v níž jsem se mohl konečně svézt, a byl to zážitek. Tomáši, dík!)
Jedno z témat se točilo kolem lokalizace filmů. Co to znamená? Že studia nebudou jenom „remakovat" zahraniční filmy, ale začnou investovat peníze do filmů vznikajících v konkrétním lokálním prostředí a v konkrétním lokálním jazyce.
Jak nakonec přiznala vlivná hollywoodská právnička Linda Lichterová, nápad to není zrovna nový a vrací se pravidelně, když má Hollywood trable. A těch má v současnosti pěknou řádku, protože po deseti letech blahobytu se v posledních dvou letech ve financování hollywoodských filmů mnohé změnilo. Krize snižuje tržby a padá trh s DVD - kterému právě Lichterová nemůže přijít na jméno: „Systém je řízen iracionální a nepochopitelnou láskou publika k DVD."
Všichni se vlastně shodli, že dnešní Hollywood by nedal zelenou filmům, které vznikly před několika lety. Ron Yerxa - který produkoval Návrat do Cold Mountain nebo Little Miss Sunshine - se třeba domnívá, že vztahové drama Jako malé děti by dneska nikdo neschválil. Cestou k vyřešení problémů jsou prý dobré příběhy, které budou rezonovat.
Z debaty každopádně vyplynul rozhodující vliv televize, jež se stává centrem zájmu tvůrců, kteří v ní dostávají velké finanční prostředky, uměleckou svobodu a všechno jde rychle. Jak říká Yerxa, je to „skvělé místo umožňující dělat originální práci." Podle prezidentky produkční společnosti Melindy Jasonové chce do televize jít každý, teď třeba Martin Scorsese dělá pro HBO.
Opět se tím dostáváme k lokalizaci, protože právě HBO začíná operovat s tím, že bude produkovat originální programy v evropských jazycích a s evropskými tématy, na které si najme například české scenáristy. Danny Holman, který v Česku zastupuje společnost financující zdejší natáčení hollywoodských filmů , upozornil na klíčovost „lokálního kontextu".
Debatních oblastí bylo otevřeno víc (např. problém kina jako instituce) a diskutéři na sebe přirozeně navazovali nebo se kolegiálně dohadovali . Vše probíhalo tak hladce, že se Tomáš Baldýnský ani nestihl ohradit, když se Melinda chopila moderování a vyzvala publikum k dotazům. „Tak se tu beze mě obejdete, jdu si dát cigáro," zažertoval.
Diváci nadhodili témata související se začátky filmové kariéry: mám skvělý scénář, ale nemám peníze, co mám dělat? Trochu nuda. Naopak disputace o interaktivitě, internetu, 3D filmu a budoucnosti kinematografie prozrazovaly, jak se současný Hollywood nových médií panicky bojí. Hlavně kvůli možnostem pirátského stahování, které ho straší v nejhorších snech.
Bylo ohromující být přítomen debatě lidí, kteří jsou s filmem úzce propojeni čistě profesně a estetické diskuze většinou nechávají na jiných. Sami si vystačí s tím, že ke slovu „příběh" dodají vhodné adjektivum, respektive myslí o umělecké stránce filmů úžasně pragmaticky. Někdy to naopak připomínalo sezení z Altmanova Hráče, nelítostné satiry na hollywoodský studiový systém.
