Aktuálně.cz: Do jaké míry odráží film realitu?
Karel Tichý: Rozhodně to není životopis zločince.
Jaroslav Kmenta: Nečekejte autobiografii Radovana Krejčíře. Není to film o Krejčířovi. Je to film inspirovaný realitou a mými knihami Padrino Krejčíř. Ale scénář jsme s Honzou Pachlem psali s vědomím, že řadu scén budeme muset hodně posunout do umělecké licence. Řekl bych, že 80 procent filmu je inspirováno skutečnými událostmi a postavami. Zbytek je licence.
A.cz: Muselo být těžké spletitý příběh vměstnat do stopáže 100 minut…
JK: Já jsem zvyklý popisovat kauzy na papír. A v knize se mohu hodně „rozparádit“ a nehledět na délku. Takže teď to pro mne bylo docela úděsné. Vysvětlete zločin popsaný na dvaceti stránkách jen ve třech větách, nebo v pěti obrazech... Musím však vyzdvihnout roli režiséra a hlavního scenáristy Honzy Pachla. Věděl přesně, jak to uchopit, jakou zkratku použít, aby vše dávalo smysl.
KT: Já jsem chodil na natáčení jako poradce. Na scénáři jsem se nijak nepodílel, vzhledem k tomu, co jsem dělal dříve. Byl jsem důstojník policie. Pohyboval jsem se v prostředí organizovaného zločinu, a i když jsem od policie odešel, musím stále dodržovat mlčenlivost. Když to zjednoduším, tak u filmu jsem byl od toho, aby policajti nenosili čepici kšiltem dozadu.
Krejčíř je zločinec tělem i duší. Kdyby znovu utekl, třeba i do Antarktidy, tak tam bude vraždit snad i tučňáky.
A.cz: Jsou věci, které jste musel z příběhu vypustit?
JK: Snažil jsem se vypustit co nejvíce detailů z rodinného života Krejčíře. Šťourat se v jeho osobním životě mi nepřísluší. Takže zejména v rodině filmového gangstera Káčka nehledejte podobenství se skutečností. Nevíme a ani nechceme rozebírat rodinné vztahy skutečného Krejčíře. Chceme poskládat příběh zločince, který zasáhl do života společnosti, ovlivnil vysokou politiku a vyvolal řadu skandálů, kvůli kterým padl i policejní prezident. Role jeho filmové družky Sandry je tady výplodem naší fantazie, jak by to v rodině gangstera mohlo asi vypadat. Tuhle roli jsme tam použili hlavně proto, že dokreslovala postavu i charakter zločince.
A.cz: Museli jste naopak něco přidávat?
JK: Do filmu jsem dodal některé momenty, o kterých se vedou spory, jak se doopravdy udály, nebo zda se fakt staly. Hodně to souvisí s politikou. Jde o to, jestli Krejčíř skutečně tajně financoval ČSSD. Takže tam budou i momenty, které nejsou prokázané na sto procent. Jsou tedy přidané. Třeba facka premiérovi. Jeden ze zdrojů mi totiž řekl, že se v prostředí zločinu mluvilo o tom, že se Krejčíř setkal s tehdejším premiérem a jednali spolu o výši částky pro volební kampaň. A Krejčíře vytočilo, o jak nehorázně velkou sumu si politik řekl, tak mu vrazil facku. Považoval bych to za obyčejný drb, ale pak jsem zjistil, že se to objevilo jako operativní informace i v jednom policejním spisu. A že se tím zcela vážně zabývali policisté. Samotní aktéři se mi k této události nechtěli znát. Takže jsem s fackou do novin nikdy nešel. Nicméně pro režiséra byl zrovna tenhle moment úžasný…
A.cz: Jak jste si poradili se scénou, kdy Káčko při zatýkání uteče policistům ze své vily?
JK: Vyjádřeno čísly: 80 procent realita a 20 procent fikce. Třeba scéna, jak byl Káčko den před policejním zákrokem u zubaře a pak byl doma s bolestmi zubů zdrogovaný pod prášky, je realita. Fikce ale je, že neutekl tajným východem, jak to uvidíte ve filmu. Ve skutečnosti využil moment zaváhání policie. Zmizel ve chvíli, kdy doprovázel jednoho policajta na záchod. Aniž si toho ten polda všiml. Krejčíř totiž přesně odhadl, že jsou všichni policajti po celonoční prohlídce úplně grogy, unavení a nekoncentrovaní.
KT: Já jsem při samotném zatýkání nebyl. Můj tým operativců dával dohromady důkazy a tu akci připravoval. Stálo nás to spoustu práce, ale vlastní realizaci dělali kolegové, které jsme stáhli z jiné expozitury. Ti neměli s kauzou nic společného, jen dělali domovní prohlídku. A byli dost naštvaní, když se jim v pátek v poledne řeklo, že nepůjdou domů a pojedou na zásah. Bylo tehdy hezké červnové slunečné počasí. Strašně jim to otrávilo život a podle toho se bohužel chovali i během akce. Zkušený vyšetřovatel i zásahovka odvedli výbornou práci a Krejčíře zadrželi. Velitel zásahu ale potom nesmyslně poslal domů ozbrojenou URNU a ve vile zůstalo jen deset lidí v civilu, kteří se chovali ohromně neprofesionálně. A je pravda, že jeden z policistů si pak od Krejčíře nechal ukázat, kde je záchod. A Krejčíř využil situace a odešel. On ani neutíkal, prostě odešel! Dokazují to i záběry z průmyslových kamer Krejčířovy vily.
A.cz: Jaký vlastně je Radovan Krejčíř?
KT: Je to zločinec tělem i duší. Navíc nenapravitelný a vyvíjí se k brutalitě. Choval by se úplně stejně, ať by byl kdekoliv. Kdyby znovu utekl, třeba i do Antarktidy, tak tam bude vraždit snad i tučňáky.
A.cz: Dělal to, co dělal, třeba proto, aby se měla dobře jeho rodina?
KT: On uznává jenom krev své krve. Manželka je jenom okrajová záležitost. Neuznává vůbec ženský element.
A.cz: Jak se Hynek Čermák s rolí Radima Kraviece popasoval?
KT: Na začátku jsem měl pocit, že ho chce hrát jako Jánošíka nebo Kajínka. Zkrátka někoho, kdo by vzbuzoval soucit a sympatie. Hodně jsme proto s Čermákem mluvili o tom, jaký Krejčíř ve skutečnosti byl.
JK: Podle mne se toho Čermák nakonec zhostil moc dobře. Dal tomu zlu svou uměleckou podobu. Gangstera vyobrazil plasticky a věrohodně. Chvílemi z něj jde strach, chvílemi je s ním legrace. Každý člověk, i když je největší gauner a zločinec, má v sobě nějakou elementární lidskost. Má rodinu, kamarády, snaží se mít někoho rád. My Krejčíře vidíme jen přes ty podvody, násilí a vraždy, což je správné. Takový on ve skutečnosti zřejmě je. Ale ve filmu musí být ta role plastická, uvěřitelná. Já nevím, jaké city projevoval Krejčíř k otci, či k manželce. Ale vsadím se, že se k nim nechoval stejně jako ke svým nepřátelům, které chtěl zničit.
A.cz: Věděl Radovan Krejčíř, že tento film vzniká?
KT: Moc dobře. Dokonce mě kontaktovala jeho advokátka, že ví, že tam dělám poradce. Že by se na tom filmu chtěl podílet. Vždyť je to o něm, tak aby to nějak vyznělo, říkala.
JK: Jemu by samozřejmě vyhovovalo, kdyby se o něm natočil film jako o oběti justičního omylu. Jako že ho nepřátelé nemají rádi, a proto má problémy. Za prvé by to nebyla pravda. Za druhé, a to opět podtrhuji, není to film o Krejčířovi jako takovém, ale o Radimu Kraviecovi, který je volně inspirován realitou.
A.cz: Proč zrovna Radim Kraviec?
JK: To vymyslel režisér Honza Pachl. Krejčíř pochází z Českého Těšína a člověk s takovým jménem by tam klidně mohl žít. Je to vlastně takové připodobnění tomu regionu.
A.cz: Má ten film nějaké poselství?
JK: Ti, co ho zatím viděli, říkají, že je to vážně dobrý biják. Navíc v nich budí emoce a zájem o realitu. Což je asi to, co mě nejvíc těší. Už po Příběhu Kmotra, který byl inspirovaný mou trilogií Kmotr Mrázek, se ukázalo, že až teprve filmové zpracování donutilo lidi přemýšlet nad událostmi, které se dějí kolem nás. Řada lidí řeší politiku, sleduje zprávy, ale druhý den už to pouští z hlavy. Naprosto to chápu, není to jejich denní chleba, mají svých starostí dost. Ale jsem hrozně rád, že se mi pak ozývají a říkají, že si díky filmu přečtli i knihy, což jim pomáhá k lepší orientaci v kauzách i v politice.
A.cz: Myslíte si, že budou v budoucnosti tvůrci gangsterek muset z velké části fabulovat, nebo bude i nadále dostatek materiálu?
JK: Myslím, že ho bude stále dost. Jen se možná bude odehrávat v trochu jiném prostředí, což souvisí s vývojem společnosti za těch pětadvacet let. Začátek devadesátých let, to bylo období bývalých veksláků typu Františka Mrázka, kteří zbohatli na bankovních podvodech a vytunelovaných fondech. A kterým to procházelo díky důvěrným známostem s politiky, nebo se soudci. Další generace zločinců pak vydělávala nejvíc peněz na gigantických daňových podvodech v obchodu s naftou a benzínem, což byl příklad Krejčíře. Teď se to podle mě překlopilo do další fáze kmotrů, tzv. bílých límečků. Ti neřeší problémy vraždami či únosy, ale snaží se co nejvíce a nejtišeji vysávat státní rozpočet přes různé zakázky a legalizovat peníze pro sebe i politiky.
Víte, u nás byl velký problém, že se při privatizaci strašně rychle vytvářely nové vlastnické vztahy, do kterých se velmi živě zapojovali ruku v ruce někteří politici a zločinci. Ti pak spolu vytvářeli jakési tajné spolky a kliky, aby se navzájem chránili. Takhle tady prorůstal organizovaný zločin do politiky. Tohle všechno se tady navíc odehrávalo v poměrně krátké době nějakých dvaceti let, takže to může budit dojem, že se tu dělo něco mimořádného. Ale to je omyl. Všechno, co tu zažíváme, se dělo i jinde ve světě, jen ne tak rychle a v tak krátkém časovém úseku.
KT: Já mám pocit, že to jsou pořád ti samí lidé. Občas se někdo přidá, někdo odpadne, občas někoho zavraždí a někoho naopak vytvoří…
A.cz: Nemáte strach? Oba toho spoustu víte a film teď může znovu otevřít staré rány…
JK: Snažím se nepřipouštět si to k tělu. Ale tady Karla Tichého se to týká asi víc.
KT: Nejvíc mě to zasáhlo, když jsem ve filmu viděl, jak tam skončí jeden policista, jemuž jsem měl být předobrazem. Uvědomil jsem si, jak blízko smrti jsem opravdu byl.
JK: To potvrzuji. Údajně existoval Krejčířův seznam nepohodlných lidí. Mezi nimi byl Mrázek, Konečný, Šebesta – ti všichni jsou už po smrti. Ale byli tam i někteří policisté včetně Karla Tichého.
KT: Když jsem byl na natáčení, tak herec, co mě ve filmu hraje, mě osobně neznal. Přišel jsem za ním a povídám: „Vy mě tak trochu hrajete, že jo?“ A on na to: „Ne, vás ne, mě zabijou.“ Bylo to úsměvné, ale přitom mi běhal mráz po zádech.
