Začínáme v roce 2027, v momentu, kdy zemře osmnáctiletý mladík, jedna z největších celebrit. V té době je totiž nejmladším člověkem na zemi, takže ho oplakávají davy, protože s ním mizí i naděje, že lidstvo přežije. Právě osmnáct let se totiž na Zemi nenarodilo žádné dítě, svět se zmítá v nepokojích a pouličním násilí.
Tím temným, post-katastrofickým světem chodí i odevzdaný Londýňan, nyní úředník Theo, podmanivě ztvárněný Clivem Owenem. Dokud jednoho dne není polapen teroristickou jednotkou, jejíž členkou je i jeho bývalá láska Julian neboli Julianne Mooreová. Chtějí po něm, aby jim získal cestovní povolení pro mladou imigrantku Kee. A záhy vyjde najevo proč: Kee je těhotná a je třeba přepravit ji do bezpečí.
A tak se vydají na cestu otřískaným vozem celou Anglií. Pomáhají jim i hipík Jasper Michaela Cainea, "fašistický prase" Syd a cikánka Marika. Bojovat musí tak trochu proti všem: terorističtí radikálové i představitelé státu by dítě jistě rádi využili k politickým cílům.
Hlavní hrdina sice na sebe bere tenhle heroický úkol ochránit těhotnou ženu a tím svět spasit, ale žádný hrdina to není. Do akce se dostane především proto, že je k tomu donucen bývalou partnerkou a v krizových situacích vlastně působí spíše bezradně a zranitelně.
Jako nedobrovolný Cruisův hrdina Ray Ferrier ve Spielbergově Válce světů. Ta ovšem připomínala klasické sci-fi díky běžným rekvizitám, jako jsou kráčející monstra nebo smrtonosní tripodi. Cuaronův svět je však mnohem děsivější - i bez všech sci-fi efektů.
Problémy působí až mrazivě realisticky - i proto, že na mnohé z nich se zadělává už dnes. Londýn je v Potomcích lidí obležený masou imigrantů a zmítaný teroristickými útoky; ani ten svět bez dětí není tak nemožný, uvážíme-li znečištění životního prostředí nebo snižující se imunitu.
Lidé jsou ztracení ve světě bez naděje, kde už se nerodí děti, totalitní vláda rozdává sebevražedné sady a reklamy nabádají, že "vyhýbat se testům plodnosti je zločin!" Ulice jsou okupované žadonícími přistěhovalci v klecích, jezdí jimi zflikovaná stará auta, která se ještě podařilo zachránit před gangy. Žádný lesk, ocel a sklo, ale špína, smrad a temnota.
Scénář je sice někdy trochu roztříštěný - trochu je to akční film, trochu memento, trochu komentář a trochu sbírka katastrofických předpovědí. Přesto ve výsledku funguje a v obrazech plných pošmourných barev film každopádně ukazuje antivizi budoucnosti víc než přesvědčivě.
Fascinující je závěrečná sekvence z uprchlického tábora, v němž vládne chaos a povstání, které ohrožuje Thea a Kee. Suverénní režisér bojové scény z tábora a oba hrdiny sleduje s ruční kamerou, jejíž obraz je částečně zacákaný krví, neostrý a občas stejně chaotický jako svět, který snímá.
Cuarón má na kontě i nejtemnějšího filmového Harryho Pottera - třetí díl Vězeň z Azkabanu, proslul také jako autor Mexické jízdy. Potomci lidí ale nejsou bezstarostnou sexuchtivou mládeží a musí si pomoct bez čar a kouzel. Jen zrození Keeina dítěte může vnést naději do světa, od kterého nás nedělí víc než 20 let.
Ale možná, že potomci lidí, kteří za dvacet let film uvidí, budou nechápavě zírat na naše strachy a točit vlastní temné sci-fi o své budoucnosti. Třeba o přelidnění.
Potomci lidí (Children of Men), Velká Británie 2006. Scénář Alfonso Cuarón podle knihy P. D. Jamesové, režie Alfonso Cuarón, hudba John Tavener, hrají Clive Owen, Michael Caine, Julianne Mooreová, Chiwetel Ejiofor, Charlie Hunnam a další. 114 minut, distribuce Bontonfilm.
