Recenze - Některé filmy nevznikají proto, že chtějí něco říct, ale proto, aby byly odvyprávěny. A to přitom ne nutně od začátku do konce, ale třeba od začátku do prvního zvratu, pak zase od začátku k onomu zvratu a znova a znova. A když už o tom zvratu nemůžeme vědět víc, tak se pohneme dál
Tak je aspoň vyprávěn akční thriller Úhel pohledu, v originále Vantage Point, tedy něco jako Výhodné hledisko. Jde o snímek, který celou dobu myslí víc na diváka, jehož se snaží udržet v této výhodné pozorovací pozici - a méně myslí na své postavy, které se chovají ne vždycky tak inteligentně, jak by odpovídalo jejich profesnímu zaměření.
Politika až ve třetí řadě
Pokud tedy jdeme na film tohoto typu, musíme se rozhodnout, zda nás opravdu zajímá téma, anebo se spokojíme s tím, když si s naší pozorností pohrává neviditelný vypravěč, resp. seřazovač obrazů.
Úhel pohledu vypráví o atentátu na amerického prezidenta (William Hurt), jenž přijede na summit ve Španělsku podepsat mírovou smlouvu proti terorismu. A to je navýsost aktuální motiv, ovšem v thrilleru dosavadně televizního režiséra Peta Travise jde o politiku až v třetí řadě.
Na prvním místě je předvedení narativní konstrukce (až technické chlubílkovství autorů) a na druhém místě vztahy mezi postavami, vnitřní motivace, která je žene vpřed. Teprve pak se dozvíme cosi o postoji těch, kdo vysílají film do světa.
Úhel pohledu má rysy moderního techno-thrilleru typu Nepřítele státu či Tlumočnice, jenž v lidech vzbuzuje paranoiu ohledně oficiálních verzí mediálně zaznamenaných událostí.
Zároveň traktuje poselství, že jestřábí politika současného prezidenta není ideální. Že raději "než jednat silově je lepší být silný".
Co a jak kdo vidí
Autoři nám postupně a s jistou mechaničností prezentují pohledy osmi účastníků na atentát, přičemž každému přisoudí i jiný "divácký" model. Nejde jen o to, co určití lidé vidí, ale i jak to vidí, jaké k tomu mají prostředky a co si vyvodí z útržků informací.
Člen prezidentské ochranky (Denis Quiad) musí vyhodnocovat obrovské množství podnětů jako potenciální nebezpečí. Jeho vidění je tělesné, ovlivněné pohybem v davu, v těsné blízkosti prezidenta, a upřené přitom na rušivé prvky mimo dav na střechy, okna, lidi, kteří se dívají jinam
Šéfka televizního přenosu (Sigourney Weaverová) má k dispozici obrovské množství kamer, ale vybírá jen to, co jí přijde atraktivní, co umožňuje vyprávět klasický zpravodajský příběh.
Turista s videokamerou (Forrest Whitaker) je okouzlen barevným rejem lidí a všímá si detailů. Až do určité chvíle nesnímá nic cíleně, zajímá ho prezident a euforické naladění davu okolo něj. Než narazí na jedno podezřelé okno
Pak tu máme skupinku strůjců atentátu od prostředníků přes vykonavatele až po mozek. Nepanují tu zrovna harmonické vztahy a v rámci základního děje se rozehrává mikrodrama mezi těmi, kteří něco dělají z přesvědčení, a těmi, kdo něco dělají z donucení.
Lehké zklamaní
Poté, co film ve svém převíjení a přepínání vyčerpá stěžejní osmičku, ovšem přestane být v dosavadní metodě důsledný. Dostane se do klasického thrillerového módu, kdy přestřih z postavy na postavu jednoduše posouvá akci až k honičkovému a přestřelkovému finále.
Divák, kterému vyhovovalo, že film po něm chce zapojovat vyšší mozkové funkce, najednou může být otrávený, jak se skládačka zbanalizovala - že by měl být jen tažen a nemusí nic doplňovat a předvídat.
A když se tomu přesto podvolí, může být navíc zklamán, protože ony úhly pohledu a dějové linky se protnou v automobilové srážce, což je ten nejsnadnější způsob pointy.
Nicméně není problém znovu vyvolat aspoň napětí nižší voltáže - jakmile přistoupíme na to, že nejde o terorismus, politickou výpověď, snahu osvětlit konstruovanost pravdy v době nových médií a technologií. A že proklamovaná inspirace Rašomónem je jen pomocné označení.
Kurosawa to není
Kurosawův film byl podstatně novátorštější už v 50. letech. Výsledkem konfrontace různých pohledů nebylo dokonalé puzzle. Naopak se zjistilo, že lidé vidí situace natolik odlišně, že jejich chápání nelze převádět na společného jmenovatele.
V rámci hollywoodské žánrové kinematografie by ale takové odhalení bylo příliš radikální. Nejvíce matoucí si zatím dovolil být vojenský thriller Zelené peklo (2003) s Johnem Travoltou, v němž se naprostá většina diváků ztratila a nebyla ochotná brát hru s matením stop jako zábavu.
Úhel pohledu dovede naproti tomu zabavit naprosto ideálně, ať už ve všední den nebo o víkendu, v kině nebo na obrazovce. Ve své ideálnosti je zaměnitelný, ale v podstatě mu není co vytknout.
Vantage Point, USA, 2008. Režie Pete Travis, scénář Barry Levy, hrají Denis Quiad, William Hurt, Forrest Whitaker, Sigourney Weaver, Matthew Fox, ad. 90 minut, distributor Falcon. Česká premiéra 10. dubna 2008.
