Londýn - Po osmdesáti letech se mohou diváci znovu přiblížit k autorské verzi černobílého snímku Metropolis tak, jak ji zamýšlel režisér Fritz Lang. Ve filmovém muzeu v Buenos Aires se totiž našla raná nesestříhaná kopie kultovního němého snímku z roku 1927.
Futuristický německý film byl z komerčních důvodů záhy po premiéře (leden 1927) sestříhán, experimentovalo se i s rychlostí promítání. Ani to ho ale tehdy nezachránilo od propadu. Po světě doteď kolovalo hned několik krácených verzí, které mají okolo devadesáti minut.
Ředitelka buenosaireského muzea Paula Félix-Didier oznámila nález už na jaře a teď ho přivezla do Wiesbadenu odborníkům z nadace Friedricha Wilhelma Murnaua, která vlastní práva k snímku.
Tamní znalci podle nejnovějších informací nepochybují, že materiál je pravý: nové scény podle nich lépe vysvětlují motivaci postav, zůstal tu zachován jejich původní sled a vloženy správné mezititulky. Díky tomu má film i lepší rytmus.
Nesestříhanou verzi do Argentiny už v roce 1928 přivezl z Výmarské republiky soukromý sběratel. Už v 80. letech kolovaly v tamních kulturních kruzích zvěsti o muži, který si na starém projektoru pouští dokola Metropolis.
Ukázalo se ale, že to byla jen zkrácená verze. A tak filmový fanatik Fernando Pena pátral dál v archivech muzea a letos byl úspěšný. Ředitelka muzea se nyní s vzácným objevem vypravila do Evropy.
"Máme obrovskou radost. Nikdo z nás nevěřil, že ty záběry ještě uvidíme - a že ještě existují. Často jsme po nich pátrali nebo nám někdo volal, ale nakonec jsme byli vždycky zklamaní," říká Helmut Possmann, šéf nadace.
Film ale musí projít velkou rekonstrukcí a pak digitalizací; navíc není ze zpráv pořád úplně jasné, jestli se skutečně jedná o "premiérovou" kopii, která má původních 210 minut, nebo o delší verzi. BBC například píše, že nález nabízí dalších 25 minut.
Dystopický snímek je situován do roku 2026. Metropolis ovládá mocný průmyslník, dole živoří dělníci. Ale skrze fabrikantova syna, jistou dělnici a robota se nakonec obě třídy smíří.
To se líbilo i Josephu Goebbelsovi, který v tom viděl symbolický konec buržoazie. Scenáristka filmu Thea von Harbou a jinak Langova manželka ostatně sympatizovala s Adolfem Hitlerem. Režisér - který s takovým výkladem nesouhlasil - se s ní později rozvedl.
Za tehdejších sedm milionů marek (dnes v přepočtu přes 200 milionů dolarů) snímek financovalo německé studio UFA a neúspěch ho téměř zničil. Na svou dobu se jednalo o film s neuvěřitelně dokonalými vizuálními efekty, které byly překonány až ve druhé polovině 20. století.
Nesl v sobě prvky německého expresionismu, ale ve výpravě si inspiroval hlavně stylem art deco. Jeho vizualita měla vliv na mnoho tvůrců - za všechny jmenujme další přelomovou sci-fi Blade Runner.
Stejně fascinoval i hudebníky: Kraftwerk natočili ke skladbě Trans-Europe Express videoklip inspirovaný Langovým filmem, stejně jako Queen. Populární byl kolorovaný remix z 80. let s hudbou Giorgia Morodera. Vytvořit hudbu k Metropolisu - stejně jako k dalším němým filmům - se stalo svéráznou disciplinou pro mnohé avantgardní soubory.
Plakát k filmu se stal v roce 2005 nejdráže prodaným v historii. Neznámý americký sběratel zaplatil tisk ve stylu art deco 650 tisíc dolarů. Prodaný výtisk je jednou ze čtyř známých kopií, které se ze stovek originálů dochovaly. Jeden vlastní newyorské Muzeum moderního umění.
