Vesmírné (sk)opičárny dovedou rychle omrzet

Kamil Fila Kamil Fila
1. 9. 2008 9:40
Nová animovaná sci-fi bohužel není pro celou rodinu
Foto: Bontonfilm

Recenze - 3D animované filmy se poslední dobou snaží, aby se na ně vydrželi dívat všichni rodinní příslušníci. Jednak každé věkové skupině nabízí jiné dějové či stylové prvky, jednak se filmy nenásilně pokoušejí povzbudit děti, aby se trochu otrkaly v konfrontaci s dospěláckým světem. Dospělí by si zas měli trochu vzpomenout na svá dětská léta.

Tedy, takto se zatím chovají ke svým divákům hlavně snímky od společnosti Pixar, jejíž členové nacházejí inspiraci v japonských anime - speciálně v tvorbě nedostižného Hayaa Miyazakiho. Ostatní společnosti - hlavně Disney a Fox; Dreamworks pendluje někde mezi -  pořád spoléhají primárně na dětské publikum.

Respektive Fox a Disney rozvíjejí své filmy v linii infantilizace, jak ji diktuje popkultura. Děti nechápou složitější vztahy mezi postavami, unikají jim jemnější vtipy a odkazy k tradici. Zato nesmírně rychle stíhají sledovat, jak se něco míhá na plátně.

Foto: CSFD

Jinak řečeno, dospělí se chtějí rozvalit a pohodlně si vychutnávat atmosféru a prostředí, zatímco děti mají mnohem lepší senzomotorické schopnosti vycvičené z videoher na konzolích a počítačích, a proto se jim líbí vrtět se, poskakovat, kmitat zrakem a uhýbat tělem.

Přesně tomuto rozvržení vyhovuje i akční sci-fi komedie Vesmírní opičáci, která v mnoha ohledech spíše než film připomíná počítačovou hru. Bohužel hodně lacinou.

Zde je „quest": Vesmírný modul je vcucnut černou dírou a podfinancované pozemské vesmírné středisko si nemůže už jen z etických důvodů vyslat za modulem raketu s lidskou posádkou. Proto použije trénované šimpanze, k nimž z propagandistických důvodů přibalí navrch potomka prvního „primáta v kosmu", rozčepýřeného cirkusáka Hama III.

Foto: CSFD

Ten sice díky tomu, že se živí jako „dělová koule", nemá problémy s gravitačním přetížením, ale jinak je to nezodpovědný floutek a namistrovaný šoumen s nulovým týmovým duchem.

Záhy se zjistí, že modul dopadl na podivnou pouštní, želatinově gumídkovou, takřka teletubbiovskou planetu, kde se ho zmocní sliznatě mlokovitý diktátor Zartog a nutí pak svůj porobený národ, aby mu postavili pyramidu po vzoru Las Vegas.

Tvůrci Opičáků jako by už předem počítali s tím, že hrdinové budou procházet odlišně stylizovanými „levely", akčně skopičit, potrhle se hašteřit a vždy plnit jen dočasné úkoly. Chybí tu jakýkoli větší dějový oblouk a vývoj postav či vůbec jemnější stínovaní a textury - a to jak vizuální, tak psychologické.

Grafika je zjednodušená na základní tahy, jimiž jsou nakresleny, přesněji vymodelovány postavy, a na jednolitě barevná pozadí, která se rychle a „střihem" střídají. Chceme od dětského filmu mnoho, když nám vadí, že nevíme, čím se obyvatelé cizí planety živí, když chceme chápat, jak mezi sebou koexistují jednotlivé formy života?

Foto: CSFD

Příšerky s.r.o., Hledá se Nemo nebo Ratatouille to dokázali, tak proč by nemohli tvůrci Vesmírných opičáků? Vždyť motiv cizí planety v zapadlém vesmíru si o to vysloveně říká.

Ne že by se přitom nebylo na co dívat (pořád něco střelhbitě poletuje vzduchem); ne, že by scenáristé nevymysleli pár povedených vtípků (vedou hlavně vědátoři v řídicím středisku) - a ne že by v ději byly nějaké prostoje.

Jenom to celé vypadá jako o trochu delší epizoda televizního seriálu z ranního vysílání pro děti - ostatně i stopáž tomu odpovídá. Veškerá nebezpečí jsou nebezpečná jen pro ten prchavý okamžik, kdy se prchá, ale pak pominou. Všechny konflikty mezi členy posádky jsou víceméně na oko a neřešitelné problémy se zvládnou kombinací mcgyverovského kutilství a soudružské solidarity.

Foto: CSFD

Představuju si, že dojem z Vesmírných opičáků může umocnit konzumace nepřirozeně barevných poživatin, žvýkatin a nápojů a že trávicí trakt dětí, které jsou na podobné hnusy zvyklé, zvládne k tomu i nášup barevných obrázků. Ale být rodičem, tak se dobrovolně takovému zážitku nevystavím.

P.S. Dabingové obsazení víceméně kopíruje herecký ansámbl Snowboarďáků, což může být pro některé diváky poslední výstraha.

Space Chimps, USA 2008. Režie Kirk De Micco, scénář Kirk De Micco, Robert Moreland kamera Jericca Clerand, hudba Chris P. Bacon. V českém znění Vojtěch Kotek, Lucie Vondráčková, Martin Písařík ad. 70 minut, distribuce: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 28. srpna 2008.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 14 minutami

Při havárii vrtulníku přišel o život miliardář a politik Olivier

Při havárii vrtulníku přišel o život miliardář a politik Olivier Dassault. S odvoláním na parlamentní zdroje a vyšetřovatele to uvedla agentura AFP.

před 58 minutami

Ingebritsen má z atletického HME double, vyhrál i trojku

Nor Jakob Ingebrigtsen po triumfu na 1500 metrů vyhrál na atletickém halovém mistrovství Evropy i závod na 3000 metrů. Dvacetiletému běžci se v Toruni povedl podobný double jako na venkovním ME 2018 v Berlíně, kde vyhrál závody na 1500 a 5000 metrů.

Díky zrychlení v závěru Ingebritsen vyhrál nejdelší halový závod v osobním rekordu 7:48,20. Na trojce obhájil titul z předloňského HME v Glasgow, kde na patnáctistovce nestačil na Poláka Marcina Lewandowského. Toho letos porazil.

Na halový evropský trůn v sedmiboji se vrátil nejlepší vícebojař současnosti Kévin Mayer. Devětadvacetiletý Francouz nasbíral 6392 bodů, čímž zaostal o 87 bodů za svým evropským rekordem z HME 2017 v Bělehradu. Španělský obhájce titulu Jorge Ureňa tentokrát získal stříbro (6158), bronz zůstal v Polsku zásluhou osobního rekordu Pawla Wiesiolka (6133).

Titul na 60 metrů překážek obhájila Nizozemka Nadine Visserová v nejlepším letošním světovém čase 7,77 sekundy. Zvítězila před britskými sestrami Cindy Semberovou (7,89) a Tiffany Porterovou (7,92). Třiatřicetiletá Porterová si pro medaili doběhla v roušce.

V dnešním finálovém programu se z českých atletů představí jen štafeta čtvrtkařů, která nastoupí ve složení Vít Müller, Pavel Maslák, Michal Desenský a Patrik Šorm.

Zdroj: ČTK
Další zprávy