V roce 1944 přece už židovské děti nebyly, zní ve filmu

Irena Hejdová Irena Hejdová
28. 11. 2007 9:30
Sedm let pátral filmař po zapomenutých transportech
Zapomenuté transporty
Zapomenuté transporty | Foto: 2media

Praha - Osvětim, Treblinka, Dachau, Sachsenhausen; ta jména "jak z dětské říkanky" dodnes vyvolávají hrůzu. Jsou ale i další, méně známá místa a koncentrační tábory, kam byly deportovány tisíce českých Židů za druhé světové války. Ležely na východ od našich hranic v Lotyšsku, Estonsku, Bělorusku či východním Polsku.

Sem se ve svém čtyřdílném dokumentárním cyklu Zapomenuté transporty vydal debutující dokumentarista Lukáš Přibyl. Nechtěl vyprávět o velkých dějinách, spíš zachytit hrůzu každodenního života ve východoevropských koncentrácích, kterými prošla i část jeho rodiny.

První díl má premiéru ve středu v pražském kině Aero; do poloviny roku 2008 by měly do kin vstoupit všechny čtyři. Producent Ondřej Trojan jedná o uvedení v televizi a na festivalech, plánuje se vydání DVD.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Metoda vystudovaného politologa a historika Přibyla je vlastně jednoduchá. Vychází z toho, že otřesné monology pamětníků mluví samy za sebe; doplňuje je proto pouze archivními záběry, fotografiemi a působivou hudbou Petra Ostrouchova. Chybí "současnost" i jakýkoliv komentář.

I tohle "málo" je ale dost na vtahující divácký zážitek, ve kterém se vzpomínky zase mění v realitu. Třeba když jedna z pamětnic jen pro ozřejmění jedné ze situací dodá, že "v roce 1944 přece už děti neexistovaly"  nebo jiný pamětník popisuje každodenní pocit koncentráčnického vězně: "Jste jako zvíře, myslíte jen na přežití."

Výpovědi se převážně točí právě kolem způsobu, jakým v ne-lidských podmínkách žili. Kolem kšeftování s jídlem, ochrany před mrazem, který dosahoval až 17 stupňů pod nulou, každodenního brutálního vraždění spoluvězňů; dojde ale i na témata lásky či sexu.

První díl vypráví o transportu českých a moravských Židů do Lotyšska. Tady, v ghettu v Rize a v táborech Salaspils a Kaiserwald,  přežívali s Židy německými a rakouskými. Do Lotyšska bylo od roku 1942 oddeportováno celkem 3000 českých a moravských Židů, vrátilo se 129 z nich.

Foto: Aktuálně.cz

"Přežilo tak mizivé procento lidí, že málokdo měl šanci o tom vyprávět," vysvětluje Přibyl, proč se o východoevropských koncentrácích ví tak málo. I ta přeživší hrstka se rozprchla do celého světa, Přibyl při bádání po jejich stopách sjezdil nejen celou Evropu, ale vyrazil i do USA, Venezuely, Izraele či Austrálie.

Film připravoval dlouhých 7 let, aby shromáždil ty nejdůležitější vzpomínky pamětníků i exkluzivní archivní záběry a fotografie. Nalézal je při bádání v archivech, soukromých sbírkách, na půdách domků v polských vesnicích, ale i v garážích rodin bývalých příslušníků SS.
 
"Bylo to trochu detektivní pátrání, dobře se pracovalo s telefonními seznamy, s internetem a matrikami," říká Přibyl. Ten natočil celkem 270 hodin materiálu a hledání té správné fotografie obětoval třeba i několik měsíců: "V Estonsku jsem kvůli jedné fotce udělal víc než 400 telefonátů - pak už jsem to přestal počítat. Ale tu fotku mám."

Koncentrační tábor v Letech u Písku
Koncentrační tábor v Letech u Písku | Foto: holocaust.cz

Snímek zachycuje krásnou dívku, která byla vězeňkyní jednoho z estonských táborů, kde se do ní zamiloval jeden z nacistických dozorců, později se s dívkou pokusil z tábora uprchnout - Přibylovo dílo zachycuje i další podobně silné a tragické osudy.

Každý z jeho devadesátiminutových filmů popisuje jeden cíl deportačních transportů a soustředí se na způsob, jakým se lidé vyrovnávali s naprosto extrémními podmínkami.

"Někteří z hrdinů ten film neuvidí, protože už zemřeli, jiní ho nechtějí vidět, cítí, že už řekli vše, co chtěli. Nikdo ale neodmítl o svých zážitcích mluvit, i když jsem je občas musel hodně dlouho přesvědčovat," dodává Přibyl.


 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

V Praze se zřítila část domu, nikdo není zraněný

V pražském Braníku se v úterý večer zřítila část opravovaného rodinného domu. V sutinách nikdo nebyl. Na místě byli hasiči, policisté, záchranáři i kynologové městské policie se psy. Na twitteru to sdělili pražští hasiči. Stav domu prověří statik.

Oznámení o sesutí části domu v Údolní ulici dostali policisté krátce po 19:00. "Podle prvotních informací je dům v rekonstrukci a nikdo by se tam neměl nacházet," řekl ČTK mluvčí policie Jan Rybanský. Následně byli nasazeni psi na vyhledávání lidí ze sutin, kteří podle hasičů nikoho nenašli.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

USA zruší některé sankce proti Venezuele, aby podpořily dialog mezi vládou a opozicí. Povolí některá jednání s venezuelskou ropnou společností PDVSA

Zdroj: ČTK
Další zprávy