Praha - Do české distribuce vstoupil 13. prosince dokumentární snímek USA versus John Lennon a lepší datum pro jeho uvedení si lze stěží představit.
Distributor sice uvádí, že film přináší u příležitosti 27. výročí Lennonovy smrti, jež připadlo na minulou sobotu. Z logiky věci byl ale oním dnem D hodným pozornosti právě čtvrtek.
Před rovnými 36 lety, 13. prosince 1971, Nejvyšší soud státu Michigan nařídil propustit z vězení Johna Sinclaira, jenž si odpykával desetiletý trest odnětí svobody za to, že nabídl dva jointy utajeným příslušníkům protidrogového oddělení.
K předčasnému propuštění po 29 měsících došlo jen tři dny poté, co v michiganském univerzitním městě Ann Arbor proběhl před dvacetitisícovým publikem koncert za Sinclairovo osvobození. A hlavní hvězdou večera byl John Lennon. Zahrál píseň John Sinclair, i na jeho poměry jednu z nejpřímočařejších skladeb, jakou kdy napsal.
"Dostal deset za dva, co jinýho od soudců čekat? Musíme ho osvobodit," opakoval z pódia donekonečna a nestačil se asi divit, co jeho výzva brzy způsobila.
Nikdy předtím a nikdy potom zřejmě člověk, který dodnes zůstává ikonou pro všechny pacifisty a idealistické snílky, nebyl silnější.
To ovšem zároveň předznamenalo, co mělo přijít vzápětí - a co je hlavním předmětem pozornosti filmu USA versus John Lennon, který začíná právě sekvencí z annarborského koncertu.
Dvojice David Leaf a John Scheinfeld, která je podepsána pod režií i scénářem, se zaměřuje na pokusy americké vlády umlčet nepohodlného Brita, jenž v době eskalace vietnamské války napsal skladbu Give Peace A Chance, jež se stala hymnou pacifistického hnutí.
Když v roce 1971 po rozpadu Beatles přesídlil Lennon natrvalo do New Yorku a začal se stýkat s mladými protiválečnými radikály, které měla v hledáčku FBI, jeho přerod v nepřítele státu byl zpečetěn.
Záhy poté, co se administrativa prezidenta Richarda Nixona dozvěděla, že Lennon plánuje před volbami v roce 1972 vyjet na velké turné po celé zemi s cílem přesvědčit mladé voliče, aby hlasovali proti válce (=proti Nixonovi), zahájil imigrační úřad kroky k jeho vyhoštění.
Otevřený konflikt se státní mocí své budoucí adoptivní domoviny, který Lennon nakonec vyhrál, trval v této podobě necelé tři roky. Počátky konfrontace lze spatřit už v polovině 60. let.
Lennonova bezděčná poznámka, že Beatles dnes znamenají pro mladé lidi víc než Ježíš, prošla v Británii prakticky nepovšimnuta, zato v konzervativních státech USA vyvolala bouři nevole a veřejné pálení nahrávek.
To vše ve filmu ožívá jednak díky archivním záběrům, jednak díky rozhovorům s třicítkou vybraných hostů od Johna Sinclaira a Yoko Ono až po někdejší agenty FBI a Nixonovy poradce.
Je zřejmé, že tvůrcům šlo o víc než historický snímek o téměř třicet let mrtvém hudebníkovi. Paralely s dneškem, kdy v Iráku probíhá válka o nic méně nepopulární než ta ve Vietnamu a v Bílém domě sedí prezident o nic méně nenáviděný než "Tricky Dickie" Nixon, jsou nabíledni.
Spisovatel Gore Vidal, který ve filmu vystupuje jako jedna z mnoha mluvících hlav, to ostatně verbalizuje syrověji, než by člověk u bonmotéra jeho typu očekával: "Lennon představoval život, zatímco Nixon a Bush představují smrt."
Nepřekvapí, že tvůrci filmu - který produkovalo stejné studio, jež dalo vzniknout protibushovskému snímku Michaela Moorea Fahrenheit 9/11 - vyzpovídali i tak "nehudební" a politicky zatížené intelektuály, jako jsou Noam Chomsky či Tariq Ali.
Pro dokumentaci přerodu bezstarostného liverpoolského rošťáka v politicky angažovaného aktivistu globálního rozměru jsou však právě jejich postřehy velmi případné a z celku nijak netrčí.
"Pokusili se ho zabít, ale nepodařilo se jim to. Jeho poselství je pořád živé," říká v samotném závěru vdova Yoko Ono.
V tom má jistě pravdu. Dokazuje to ostatně i předvolební kampaň před minulými prezidentskými volbami v USA, do níž aktivně zasáhly hudební veličiny, jako jsou Bruce Springsteen, R.E.M., Pearl Jam nebo Eminem.
Podařilo se jim naplnit neuskutečněnou vizi Lennonova protinixonovského turné - ale jak marné jejich snažení bylo, všichni dobře vědí.
Slavný michiganský koncert z 13. prosince 1971 tak možná navěky zůstane nepřekonatelným mementem moci, kterou kdysi rock´n´roll měl.
