Los Angeles - Snímek Souboj Titánů, remake slavné fantasy na motivy řecké mytologie, podle očekávání vyhrál americký žebříček návštěvnosti o velikonočním víkendu.
V 3777 kinech (z nichž 1 602 sálů mělo 3D projekci) utržil při premiéře od pátku do neděle 61,4 milionu dolarů. To je sice nejlepší výsledek prvního aprílového víkendu, ale nemůže to konkurovat Avatarovi ani Alence v říši divů.
Souboj Titánů, který byl původně natáčen ve 2D a do 3D byl konvertován velmi narychlo až po úspěchu Avatara, je přitom brán jako prubířský projekt: Budou na "lacině dělané" 3D filmy diváci chodit?
Se zveřejněním výsledků prvních tržeb byly odtajněny i údaje o skutečném rozpočtu Titánů - ten se prý pohybuje kolem 125 milionů. 2D verze přitom měla původně stát 70 milionů, což se nejspíš beztak nedodrželo; každopádně konverze do 3D nestála 5 milionů, jak tvrdilo studio, ale spíš řádově výš.
Zároveň akční i romantický
Pokud se Titáni rovnají svým úspěchem nějakému snímku, pak svému prvnímu stylovému vzoru - 300: Bitva u Thermopyl, který byl také z největší části natáčen před zeleným pozadím a za první víkend utržil 70, 9 milionu.
Jeho náklady byly také jen kolem 70 milionů; což tehdy hollywoodským producentům připadalo jako úžasná cesta, jak se dá díky zelenému pozadí šetřit na nákladech. Spolu s nástupem 3D horečky se ale iluze o šetření rozplývá.
Studio Warner navíc lehce podcenilo propagaci a snímek cílilo výhradně na mladé mužské publikum. I film sám oproti originálu z roku 1981 nezdůrazňuje romantický vztah mezi Perseem a Andromedou, ale soustředí se převážně na akční scény, čímž se nová verze okradla o vyšší návštěvnost. To, že megaúspěšný film musí být zároveň akční i romantický, pochopil James Cameron v Titanicu i v Avatarovi.
Reakce recenzentů na Titány jsou nakonec vlažné, kladných je jen 30 procent ohlasů, jež vyšly v angloamerickém tisku. Kritici se shodují, že oproti originálu v nové verzi nejsou víceméně žádná vylepšení v tom smyslu, že by nové technologie dokázaly zprostředkovat větší podívanou a silnější emoce.
Mnozí dokonce navrhují, že by bylo lepší udělat 3D konverzi filmu z roku 1981. Fantasticky působí hlavně monstra - a o nich, nikoli o lidech a bozích, nový film je. Pravděpodobně mnohem zábavnější než snímek bude tedy tematická videohra.
Největší stížnosti ale padají přímo na podobu 3D. Podle většiny recenzentů šlo o špatné rozhodnutí, protože film nemá ani provedenou světelnou korekci a je kvůli 3D brýlím zbytečně tmavý. Tam, kde by 2D scény působily výpravně a naleštěně, je 3D tmavé a nevýrazné.
Mash up mnohem lepších děl
3D formátu navíc absolutně neprospívá rychlý střih, protože oči si na trojrozměrné objekty na plátně musí chvíli zvykat. Někteří publicisté dokonce varují, že pokud by vzniklo ještě pár podobných pseudo-3D filmů, ztratí publikum chuť se na ně dívat a revoluce započatá Avatarem přijde vniveč.
Kevin Carr z časopisu 7M Pictures napsal: „Přistihl jsem se, že čekám na nějaké efektní scény. Když byly na plátně výpravné záběry, byl film skvělý. Ale mluvící a chodící scény opravdu nejsou silnou stránkou." Lawrence Toppman z Charlotte Observeru se přidává: „Film vypadá spíš jako mash-up mnohem lepších děl."
Dan Kois z Washington Postu tvrdí, že jde o „poslední příklad hollywoodské víry, že jakkoli příšerný scénář bude stravitelný, když k němu přihodí dost peněz a pár herců s britským akcentem".
I kladné recenze jen přitakávají, že film o sobě spíš tvrdí, že má být akční jízda. Naštěstí prý alespoň není tak krvavý jako 300: Bitva u Thermopyl, což byl film přece jen dost nevhodný pro mládež, která na něj beztak chodila.
Objevují se i obhajoby, že Souboj titánů sice je prvních 95 minut divných, slabých a bez tempa, ale poslední našlapaná čtvrthodina vše napraví. Čeští recenzenti uvidí film v úterý, oficiální česká premiéra bude 15. dubna.
Jeden z nejúspěšnějších producentů
Druhou novinkou amerického víkendu byl nový film Tylera Perryho Why Did I Get Married Too? (Proč jsem se taky ženil/Proč jsem se taky vdávala?), který je volným pokračováním snímku Proč jsem se ženil/Proč jsem se vdávala (bez too, jež je možné chápat i jako číslovku 2 - two).
Snímek, balancující na hraně mezi komedií a melodramatem, vypráví o čtyřech párech přátel, kteří se setkají na dovolené na Bahamách, a postupně zjišťují, že jejich manželství mají trhliny.
Tyler Perry je v Česku neznámým fenoménem - černošský producent, scenárista, režisér a herec točí většinou dva filmy ročně, cílí je výhradně na (křesťanské) černošské publikum, nedělá novinářské projekce, rozpočty nezveřejňuje (nicméně vleze se do sumy 5-10 milionů) a celkové domácí tržby jeho kousků se pohybují od 30 do 90 milionů, průměrně kolem padesáti.
To z Perryho dělá jednoho z nejúspěšnějších producentů a byznysmena, který vydělá na každém filmu. Proto si například mohl dovolit produkovat nezávislý snímek Precious, který se nakonec stal jedním z největších oscarových hitů.
Zdaleka největší úspěch měl Perry loni s komedií Medea Goes to a Jail, která startovala otvírákem 41 milionů. Perry své filmy nasazuje na vlastní triko do 2000 - 2200 kin a na plakátu je kromě názvu vždy uvedeno „Film Tylera Perryho" - aby nebylo pochyb, na co má věrné publikum jít.
Why Did I Get Married Too? utržilo 30, 2 milionu a jde o Perryho zatím nejdražší film (stál 20 milionů). Kromě výletu na Bahamy přišly na největší peníze honoráře hvězd - Janet Jacksonové, Michaela Jai Whita a Louise Gosseta Jr.
Kritici jako obvykle nebyli z Perryho film nadšení, spíš ho přijali jako ošoupanou lenošku, která už je vlastně natolik pohodlná, že jste na ni zvyklí. Vcelku předvídatelně lepší hodnocení udílejí afroameričtí kritici ze specializovaných periodik, kteří v Perryho vidění světa vidí něco, co rezonuje s vědomím černošské komunity. Podle mnoha recenzentů je ale Why Did I Get Married Too? naprosto amorální dílo, které téměř omlouvá mužskou násilnickou povahu.
Perry rád tvrdí, že svému publiku rozumí lépe než kritici. Tentokrát se ale nejspíš přepočítal. Film hodnotí dosti negativně i obyčejní diváci (byť chodili první víkend v davech).
Jako když se perou ryby
Poslední novinkou týdne bylo melodrama The Last Song, které utržilo 16, 2 milionu dolarů a skončilo na 4. místě, za velmi dobře přijatým 3D animákem Jak vycvičit draka. Ten si připsal dalších 29 milionů a na domácích tržbách se blíží ke stovce.
The Last Song je zatím poslední adaptaci jedné z mnoha knih Nicholase Sparkse, jež by se daly většinou charakterizovat jako dojemné romány o lásce a osudu, často s křesťanským podtextem (Vzkaz v lahvi, Noci v Rodanthe, Drahý Johne).
Tentokrát vypráví o sedmnáctileté Veronice Millerové, jejíž život se radikálně změnil, když se její rodiče rozvedli a otec se odstěhoval. Veronica je na otce rozzlobená, dokud ji její matka nepošle na léto k němu. V příběhu se pak řeší na vztahy mnoho způsobů - k rodičům i k první lásce…
Snímek je ovšem významný snad jen z toho hlediska, že si v něm první vážnou roli zahrála dětská a teenagerská hvězdička Miley Cyrus, známá především díky svému alter egu - Hannah Montaně.
Reflexí jejího výkonu také začíná své hodnocení většina recenzentů. Podle některých nemá Miley Cyrus talent a zůstane jen figurkou z disneyovských komedií, podle jiných je pro ni role naopak ideální, protože je stejně stará jako hrdinka knihy a prožívá totéž zlomové období.
„Tím nejzásadnějším na tomhle filmu je, že se tu odehraje první opravdový filmový polibek Miley Cyrus. Když se ale jejich rty spojí, vypadá to asi tak romanticky jako dvě ryby, které chtějí zhltnout stejný kus potravy," píše Gary Wolcott v listu Tri-City Herald.
Podle některých názorů ale není vina jen na její straně: tuhle roli by nezvládl nikdo, protože hrát něco takového je jako mít nohy zalité v betonu. Film je dílem scenáristické i režijní debutantky Julie Anne Robinsonové, nejspíš proto se na plátně nikdo nechová jako lidská bytost. Sama hlavní hrdinka prý nejdřív jen okouzleně zírá a pak jen pláče - toť vše.
Otázka je, jak budou na film reagovat dvě rozdílné cílové skupiny, které film svedl dohromady: příznivci zpěvačky (dívky do 15 až 16 let) a ctitelé a ctitelky Sparksových knih a dosavadních adaptací. Hodnocení IMDB 3, 9 bodů z 10 zatím značí solidní propadák v divácké přízni; přitom kupodivu velmi mladé dívky i ženy středního věku dávají snímku stejné hodnocení - 6, 3 až 6, 4 bodů z 10.
Jejich mužské protějšky (a nedobrovolné doprovody) z různých věkových skupin naopak udělili filmu od 3,2 do 4,1 bodu a zřejmě by podepsali hodnocení Scotta Tobiase na AV Clubu: „Miley Cyrus je tady asi taková rebelka, jak si rebelii představuje pánbíčkář Ned Flanders ze seriálu Simpsonovi."
