Bohémské duo hlavních hrdinů snímku Havana Blues tvoří mladíci Ruy a Tito. Ruy má manželku, se kterou zůstává už jen kvůli dětem, Tito žije sám s volnomyšlenkářskou babičkou. Společně se snaží prorazit se svou kapelou, proslavit se a díky tomu se dostat z Castrova "ostrova svobody".
Jejich šance se zvýší setkáním se španělskou producentkou Martou, která na Kubu přijela hledat nové talenty. Nejenže ji zaujmou svým talentem, Ruy prokazuje šikovnost i v posteli, a tak smlouva na sebe nenechá dlouho čekat. Šance opustit Kubu a žít vysněný život v USA je na dosah ruky. Má to ale celou řadu háčků...
Havana Blues je film stejně spontánní jako kubánská hudba. Když je řeč o kubánské muzice: nečekejte žádný Buena Vista Social Club. Ruy a Tito Španělku Martu a s ní i diváky protáhnou havanským hudebním světem, který zahrnuje celou řadu hudebních stylů - od rocku přes hip-hop, reggae až po heavy-metal.
Na všech těch zastávkách jsou spousty talentovaných hudebníků, kteří ochotně jen pro pár známých skvěle hrají a zpívají, často lehce vulgárně o vztazích mezi muži a ženami. Hudba v tomhle filmu zní téměř neustále a podkresluje vizuálně atraktivní záběry z havanských ulic.
V tomto ohledu je velmi výrazná například scéna, v níž Ruy s Titem jedou starým americkým bourákem - čím jiným, že? - nočním Havany a na pozadí se odehrávají momentky ze života místních obyvatel. Před kluby postávají prostitutky, krásné Kubánky ležérně korzují ulicí, jinde zase kdosi zasněně kouká do výlohy se svatebními šaty.
Havana Blues nenásilně vypráví o specificích života v jedné z posledních světových komunistických výsep. Ačkoliv se film tváří bezstarostně, mezi řádky je cítit stísněnosti života v komunistické diktatuře.
Ruyova manželka na večírku zpívá protest song o výpadcích proudu a černém trhu a pak brečí nad dárky a dolary, které jí poslala matka z USA. Její známá tu lamentuje nad svým manželem intelektuálem, který si místo dolarů nechává z New Yorku posílat literární časopisy a sbírky básní. A turisté zatím skupují suvenýry a nalévají se mojitem.
Režisér Benito Zambrano více než o politice v první řadě vypovídá o životních osudech svých postav. Častěji se tu brečí nad rozpadlým manželstvím Ruye a Caridad než nad nepříliš příznivou politickou situací. Všichni chtějí z Kuby a jsou kvůli tomu ochotni podepsat i naprosto nevýhodnou smlouvu a nesvobodu života na Kubě tak vyměnit za nesvobodu v područí nahrávací společnosti.
Symptomatické je i jednání druhé strany. Je ochotna kubánské hudebníky angažovat jen v případě, kdy zalžou, že na Kubě byli politicky pronásledováni a nemohli vyřejně vystupovat. Rozdílný názor na řešení tohoto dilematu ostatně způsobí konflikt mezi nerozlučnou dvojicí hlavních hrdinů.
Ve strhujícím závěru Ruy a Tito urovnají vzájemný rozpor společným koncertem ve starém divadle. Když se sál po koncertě ponoří do tmy, tak je vám líto, že jste s tou sympatickou dvojicí, jejich manželkami, milenkami a přáteli a zejména s jejich hudbou nemohli strávit víc času.
Havana Blues (Habana Blues), Španělsko, Francie, Kuba 2005. Námět a scénář Benito Zambrano, Ernesto Chao, režie Benito Zambrano, kamera Jean Claude Larrieu, hrají Alberto Joel García, Roberto San Martín, Yailene Sierra, Tomás Cao a další. 110 minut, distribuce Cinemart.
