Film začíná v ponuré atmosféře koncentračního tábora v Dachau, kde je za protinacistický odboj ve speciálním kněžském oddělení vězněn abbé Kremer. V době války tu bylo kolem 2500 kněžích z Německa i z okupovaných území; přežila asi polovina.
Vězni z tohoto oddělení jsou vystavováni stejně brutálnímu psychickému i fyzickému násilí jako ostatní, útěchou jim není ani porce vína navíc. I sám Kremer o Dachau říká: "Tam, odkud pocházím, tam není bůh." Ta věta předznamenává i jeho další osud.
Kremer totiž z tohoto pekla na zemi na chvíli vyvázne. Je vyslán na devítidenní "dovolenou" do Lucemburku, kde má místního biskupa zlomit ke spolupráci s německými okupanty. V opačném případě ho čeká návrat do Dachau, v případě útěku pak smrt pro něj i ostatní duchovní z tábora.
V Lucemburku se zbídačelý Kremer setkává se svou rodinou, ale i s mladým důstojníkem gestapa Gebhartem. Osou příběhu je pak jejich duel: Gebhart musí Kremera přesvědčit, že svým ovlivňováním biskupa se nedostává do rozporu se svou vírou. Používá k tomu paralely s příběhem Jidáše, ale i ponižování a další všemožné donucovací prostředky.
Kremer z Dachau přichází jako bojácné, ostražité zvíře. Na pohodlí domova si zvykat nechce, a tak spí na zemi a každé jídlo hltá, jako by to mělo být jeho poslední. Ale jak pookřává, postupně se mění jeho hlasový projev i postoj (tělesný, nikoliv morální).
Přitom ho stále pronásledují noční můry a flashbacky připomínající hrůzy života v Dachau: ukřižování vězně, ponižování knězů dozorci, výčitky svědomí, že se nerozdělil o vodu a přispěl tím možná k smrti spoluvězně Nansena.
Henryho Kremera ztvárnil herec Ulrich Matthes, představitel Goebblese v Pádu třetí říše. V Devátém dni se pohybuje na opačné straně barikády. A právě jeho ostře řezaná tvář a vyděšený, ale i přísně pichlavý pohled dodávají titulní postavě značnou míru autenticity i vnitřní síly - které kompenzují "předepsanou" důstojnost a nepokořenost pohybující se v poněkud nereálných rozměrech.
Kremerův hlavní protivník Gebhart je v podání Augusta Diehla schematicky zlý, mladý ambiciózní gestapák. Je vysvěceným knězem, ale víru v boha odvrhl pro víru v nacismus. Jako je Kremer po všech stránkách zástupcem dobra, je prostě Gebhart zástupcem a představitelem zla.
Krom Matthese ve filmu zaujmou i další nám známé tváře: snímek se natáčel v Česku a v české koprodukci. Karel Dobrý v roli brutálního nacistického dozorce nepřekvapí, typově zajímavý je Petr Janiš v roli pátera Nansena (nedávno byl na plátně k vidění v trochu jiných souvislostech - jako jeden z brutálních řezníků v americkém krváku Hostel).
Kremerův příběh vychází z deníkových záznamů faráře Jeana Bernarda, přesto nakonec filmové zpracování působí poněkud modelově. Kremerovo dilema až příliš obecně prorůstá celým filmem: má abbé zradit svou víru a zachránit tím sebe i svou rodinu, nebo má zůstat pevný ve své víře a odsoudit tím sebe i své spoluvězně k téměř jisté smrti v Dachau? Je jasné, že ať udělá cokoliv, rozhodne špatně.
Ani závěr temného filmu s krájením klobásy (coby křesťanským rozdělováním chleba hladovějícím) tak nepřináší katarzi či vykoupení - pro hrdiny, stejně jako diváky. Jedinou snahou o odlehčení je scéna koulování Kremera se sestrou, jež však v onom moři beznaděje nakonec působí poněkud násilně.
Je třeba ocenit odvahu Němců reflektovat nelichotivou historii vlastního národa. Volker Schlöndorff se svým Plechovým bubínkem či Netvorem je pak pro tento úkol jedním z nejpovolanějších. Devátý den se v jeho rukou stává morálně silným, ale současně přece jen příliš schematickým pohledem do minulosti Německa i Evropy.
Devátý den (Der Neunte Tag), Německo, Lucembursko, ČR 2004. Sscénář Eberhard Gorner, Andreas Pfluger, režie Volker Schlöndorff, kamera Tomas Erhart, hudba Alfred Ahnitke, hrají Ulrich Matthes, August Diehl, Bibiana Baglauová, Hilmar Thate, Karel Dobrý, Ivan Jiřík, Zdeněk Pecháček, Vladimír Fišer a další. 98 minut, distribuce Bontonfilm.
