Rozhovor - Tak rozdílné reakce jako na druhý film Julia Ševčíka tu už dlouho nebyly. Ne jedné straně je Normal "nejodvážnější český projekt posledních let pojednávající o samém lidství" - ale na druhé straně prý artistní bublina bez obsahu. A podvod na diváky, kteří od návratu Dagmar Havlové čekali slibovaný thriller, jak naznačoval bombastický trailer.
Vidím, že právě čtete recenze. Jste spokojen?
Zrovna čtu Hospodářské noviny - hezká recenze, Metro - hrůza. Kdyby to bylo opačně, děsil bych se. Film je vyhrocený a takové jsou i reakce.
| Čtěte také: České překvapení: Das ist nicht Normal, das ist super! Režisér Normalu: Mým vzorem byl Erotikon a Spalovač Soutěžte o lístky do kina |
Proč jste si po Restartu vybral právě Normal?
Protože dospívám. Zatímco v šestadvaceti jsem řešil vztahové otázky a kluby, ve třiceti letech se cítím už trošku dospělejší a vidím, že ztrácím iluze o světě. Vybral jsem si proto příběh mladého právníka, který se setkává s hrůzou života a přichází o iluze. To mě zajímalo.
Je tedy Justus, onen mladý právník, alter egem Julia?
Až takhle bych to nenazval, ale jinak na tom určitě něco bude. Režiséři to tak mívají, že když si vyberou nějakou hlavní postavu, směřují ji tak trochu svým směrem.
Takže výběr Pavla Gajdoše do hlavní role byl pro vás klíčový?
Všude říkám, že jde o trojúhelník figur. Pokud řeknu, že Dagmar Havlová je ve filmu něco jako anděl a Milan Kňažko ďábel, kteří svádějí boj o duši Pavla Gajdoše, tak je pro mě samozřejmě každý hrot takového trojúhelníku nesmírně důležitý.
Tomu rozumím, ale zatímco pan Kňažko a paní Havlová jsou ostřílení herci, Pavel Gajdoš už vzhledem k věku zdaleka tolik zkušeností mít nemůže. Takže pokud měl být jeho hrot stejně ostrý, bylo jeho obsazení klíčové.
Člověk musí trochu riskovat a já se rozhodl, že mezi tu ostřílenou sestavu vrazím někoho, kdo prakticky debutuje. A nakonec, i když se mi občas klepaly ruce, jsem rád.
Kde jste Pavla Gajdoše našel?
Když obsazuji herce, nedělám žádné castingy, jdu víceméně na jistotu. Tak to bylo samozřejmě s Milanem, tak to bylo s Dášou a čirou náhodou i s Pavlem. Prvního jsem obsadil Milana Kňažka, a protože film je dost položen na konfliktu mezi ním a právníkem, z role právníka mi okamžitě vypadla spousta herců, kteří se k němu typově nehodili.
To bylo první hnutí; potom mě můj dramaturg upozornil na Pavla Gajdoše, tak jsem za ním jel kamsi vlakem, podíval jsem se na jedno jeho představení, udělal s ním kamerovou zkoušku, chvíli si s ním povídal, pak dlouho přemýšlel a nakonec mu zavolal: „Pojďme to spolu udělat."
V tiskových materiálech píšete, že pro Dagmar Havlovou jste neměl alternativu.
Prostě proto že Dagmar Havlová má v sobě něco z postavy Marie. Kromě toho, že je skvělá herečka, kromě toho, že je krásná ženská, kromě toho, že se mi líbí k době, o které vyprávíme, a kromě toho, že mi jako partnerka jde k Milanu Kňažkovi, má kolem sebe ještě nějakou auru, kterou jsem chtěl, aby Marie měla. A to už je věc, kterou nezahrajete. Znamená to, že Dagmar Havlová pro mě splnila pět důvodů z pěti, proč chtít obsadit zrovna ji.
Na můj vkus měla postava Dagmar Havlové malý prostor. Zdálo se mi, že v tom trojúhelníku byla příliš pasivní.
Ona tam plní svoji výraznou funkci, funkci skeletu celého filmu. Jedna věc je očekávání a druhá věc je vnímání díla jako takového. Samozřejmě pokud obsadíte takovou hvězdu, jakou je Dagmar Havlová, zákonitě tři měsíce všichni píší o tom, že Dagmar Havlová se vrací k filmu a o Pavlu Gajdošovi nikde nenajdete ani slovo.
Mám čtrnáctistránkový presskit, kde jsou dvě tři stránky o Dagmar Havlové, pak je tam všechno ostatní, ale novináři si spolehlivě vždycky vyberou tyhle dvě stránky a zbytek hodí na stranu. Tím se ale vinen necítím.
Já se ptal na její postavu, nikoliv na ni samu. Nicméně, když už jste to nakousl - myslíte, že mediální realita, která se utvořila okolo filmu, vám pomohla nebo ublížila?
To je otázka. Samozřejmě si nemůžu ani na okamžik připustit, že by mi obsazení nějak uškodilo, to určitě ne. Celá ta mediální realita vypovídá spíš o tom, jak dnešní doba funguje. Kdybych nedělal okolo projektu haló, tak tady teď nesedíme, film by proběhl v kině Aero, nikde nic. Kampaň k filmu je důležitá; a jestli mediální realita snímku ublíží? Nemyslím si.
Normal si musí najít své diváky, kteří ho zhltnou tak, jak je. Taky ale vím, že někteří diváci se v nějaké patnácté dvacáté minutě, kdy se ocitneme v rasovně, odpojí, protože jim to přijde moc šokantní nebo stylizované a už je nedostanu zpátky. S tím počítám. Jak jsem říkal na začátku: Normal film je vyhrocený a je třeba počítat s vyhrocenými reakcemi.
Řekl jste, že kampaň k filmu je žánr sám o sobě; znamená to, že i kampaň jste si tvořil sám?
Ne, to ne! Kampaň je dílo distributora, PR agentury, producenta; rozhodně to není o tom, že bych si ještě dělal kampaň, to už by bylo opravdu moc.
Neříkejte mi, že v tom nemáte prsty. Propagace je na tuzemské poměry netradiční - uzavřené natáčení, kam prakticky nikdo z novinářů nemohl, naproti tomu bombasticky sestříhaný trailer a velmi sebevědomá reklamní kampaň.
To je pro film dobře, ne? Aspoň jdete do kina na něco nového a ne na to, co už vám někdo vyprávěl. To je podle mě správně. Ale byl bych rád, abychom se nebavili o kampani, která to dílo provází, ale o díle samém. Dílo je pro mě zásadní. Zatímco billboardy zmizí, film zůstane.
Dobrá, ale přece jen: není tak trochu podvod v upoutávce slibovat thriller, a pak divákovi naservírovat umělecký film?
Trailer jsem si stejně jako film udělal tak, aby mě bavil. Fakt je to takhle jednoduché. Žádnou spekulaci za tím nehledejte. Jsem fanda na trailery, jsem častým návštěvníkem trailerových serverů a baví mě je dělat.
