Recenze: Zoufalci a zoufalkyně českých zemí, spojte se!

Kamil Fila Kamil Fila
11. 11. 2009 16:30
Generační komedie debutující Jitky Rudolfové
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Nejčastějším sebeobranným gestem, jímž si chceme získávat sympatie, je to, že začneme přehánět, sypat si popel na hlavu a líčit se horšími a slabšími. Výsledkem většinou bývá, že si hovíme ve své hypochondrii či poraženectví a svět nás pak za to soudí jako roztomilé. Dokonce se kolem tohoto pocitu generační chandry-light a cool-chcípáctví dají budovat fankluby.

Česká kinematografie si z toho už udělala poznávací značku. Stačilo odvrhnout silný existenciální umělecký splín a nahradit ho mnohem přijatelnější „pohodovou depkou". Jestliže tu před lety Samotáři měli ještě nádech čehosi alternativního, nynější Zoufalci už dokonale zapadají do hlavního proudu.

Foto: Aktuálně.cz

Nabízejí jen trochu starší a usedlejší Samotáře, kteří přestali chodit na party, nejedí marihuanové koláčky a nesrkají si tequilu z pupíku, ale koukají na telku, občas jim doma křičí děti a největší odvaz pro ně je setkání gymplu po letech.

Vybraný vzorek respondentů

Dost pravděpodobně budou Zoufalci předmětem sociologických rozborů a ostatně tomu nadbíhají tím, že svou vyprávěcí strukturu koncipují jako jistý druh sociologické analýzy. Jednou z šestice hlavních hrdinů je totiž socioložka, která se zabývá tím, jaké plány a hodnoty měli maturanti z jejího ročníku a jak se po letech liší realita od jejich představ.

Pro kohokoli, kdo by chtěl tvrdit něco o tom, co snímek Zoufalci vypovídá o dnešních třicátnících, pak ale bude pravděpodobně největším oříškem právě „vybraný vzorek respondentů". Donekonečna se budou moci různí diváci hádat, jestli takoví lidé, jaké vidíme ve filmu, opravdu existují, jestli by takhle vydrželi v naznačených vztazích existovat takovou dobu a jestli by všichni byli schopní navzájem komunikovat.

Zoufalci: Jitka Rudolfová natáčí svůj režijní debut
Zoufalci: Jitka Rudolfová natáčí svůj režijní debut | Foto: Ludvík Hradilek

Nejvíce osvětlující odpověď asi bezděčně poskytla sama celovečerně debutující režisérka a scenáristka Jitka Rudolfová po novinářské projekci. Na otázku, podle koho postavy napsala, řekla zhruba toto: „Nevycházela jsem ani tak ze skutečných lidí, ale měla jsem prostě za úkol natočit absolventský film."

Ať už je to jen nešťastně neobratná formulace, prozrazuje mnohem více, než k čemu by mohlo dospět čistě dramaturgické rozkrytí motivací postav. Jasně, potřebujeme zkrátka šest hrdinů, kteří budou velmi odlišní a každý bude vyhraněně zastupovat určitý společenský jev nebo psychologický typ. Musíme je zároveň nějak dostat na jedno místo (venkovský statek za Prahou) a tam si s nimi hrát jako s  morčaty v laboratoři.

Vybereme si neokoukané a spontánní herce a budeme s nimi improvizovat na různá témata podle základní kostry scénáře a dialogů. Pak to vezmeme do střižny a tam budeme dlouho vymýšlet, jak to poskládat dohromady. Prosejeme spoustu hlušiny a vyrýžujeme „zlaté životní pravdy", které budou na plátně jiskřit. A bylo by nefér nepřiznat, že Zoufalci občas perlí a usazují se v paměti - byť opět jde hlavně o hlášky, které situace zlehčují, než vystihují.

Aby to bylo genderově vyvážené

Jinak řečeno umění zachycující realitu vzniká podle Jitky Rudolfové jakousi náhodou. Není třeba mít předběžný náhled na věc, vědět, co chci říct, a případně to s něčím konfrontovat, či si být vědom toho, že každé dílo si v sobě nese nějaké nepříjemné (ideologické) příznaky a s tím jít hrdě do pléna.

Když to možná trochu necitlivě shrnu: ze Zoufalců si neodnáším jiný dojem než ten, že být třicátník musí být fakt hrůza (to abych se o sebe začal bát!),  a že české kinematografii už asi nechybělo nic jiného než rozšířit sadu mužských chcípáků o chcípačky, aby to bylo genderově vyvážené.

Ne že by to bylo deprimující, spíš je to otravné na mnoha úrovních - od zamyšlení nad tím, jestli chci mít něco společného s podobnými lidmi (stav, kdy naivně věřím, že postavy jsou reálné), až po úvahy, jak se asi může dál vyvíjet autorka, která se spokojuje s tím, že provozuje takový dýdžejing hořkosmutných melodií lidské mizérie.

Foto: Aktuálně.cz

Typicky české na filmu je i to, že právě odmítá být vyhraněný - ani komedie, ani drama, ani pozitivní povzbuzení, ani drásavá studie, dokonce všichni hrdinové na tom jsou stejně a nestojí proti sobě v žádném kontrastu.

Přitom Zoufalci jako snímek vyzařují základní paradox - zjevně jde o dílo mnoha talentovaných lidí, kteří jsou ve svém počínání úspěšní. Jistěže každý divák, jenž není úplně otupělý, musí vidět a slyšet tu formální výjimečnost.

Jak vybřednout z provinčnosti

Nevzpomínám si, kdy naposledy byl nějaký český hraný film postavený tak důsledně na asynchronním obrazu a zvuku, kdy tolik věřil montáži a vytváření nových asociací na základě toho, že něco jiného vidíme a něco jiného slyšíme; že výjevy na sebe nenavazují pomocí jednoduché příčinnosti, ale pomocí analogií, vsuvek, imaginárních můstků a podobně. (Snad někde u Věry Chytilové, k níž bývá Rudolfová často přirovnávána.)

Zoufalci: režisérka Jitka Rudolfová
Zoufalci: režisérka Jitka Rudolfová | Foto: Aktuálně.cz

Střih a zvuk působí v esteticky citlivém vnímateli radost, kterou mu pak bohužel kazí „jen" ten děj o volovinách, respektive minimální děj vystavený na tom, že někdo rodině řekne, že je gay, někdo podá žádost o rozvod a někdo odmítne brát antikoncepční pilulky. To všechno se jen rozehraje a nic z toho. Pár krutých momentů a pak zas zpátky k plácání se ve vztahových nebo bez-vztahových stereotypech.

Formálně nejpřínosnější je velice dobrá vyprávěcí finta využívající možnosti virtuálního větvení příběhu. Jinak řečeno a aniž bych prozrazoval příliš: ne, všechno, co je ve filmu ukázáno, se také skutečně stalo či stane. Mazané prolínání několika časových rovin vůbec není nepřehledné a pouze na konci vyvolá (žádoucí) lehké znejistění „tak, jak to vlastně bylo?"

Tento scenáristický trik, uvolněné herecké výkony dobře sehraného ansámblu a střihačské pikošky a vymazlenosti však dávají na srozuměnou, že jednotlivé složky Zoufalců jsou mnohem lepší než celek.

Nesluší se ale dělat žádné vtipy na téma zoufalost. Tím bychom se jen svezli k rétorice přehánění, na níž stojí sám film, který ke své vlastní škodě spustil vskutku dementní facebookovou kampaň „ukažte, kdo je větší zoufalec!"  Jako kdyby tohle byl způsob, jak česká kinematografie může vybřednout z provinčnosti…

Silně pochybuju, že Zoufalci podávají nějakou zprávu o generaci zdejších třicátníků, mnohem spíš vypovídají o nynější generaci mladých filmařů. Ti na nižších pozicích se zdají být profíci, kteří zachrání všechno, a bohužel ti, kteří mají být vizionáři a koncepčně myslící vůdčí osobnosti, to zatím jen tak zkoušejí.

Prvním krokem, jímž můžou vystoupit ze začarovaného kruhu, bude asi začít koukat se nejen na české filmy a nevztahovat se pouze k nim.

Zoufalci
Zoufalci
Žánr: Komedie
Režie: Jitka Rudolfová
Obsazení: Simona Babčáková, Jakub Žáček, Zuzana Onufráková, Václav Neužil ml., Pavlína Štorková, Michal Kern, Jaroslav Plesl, Jiří Havelka, Lucie Žáčková, Helga Čočková, Jaroslava Obermaierová, Dagmar Bláhová, Petra Nesvačilová ad.
Délka: 97 minut
Premiéra ČR: 12.11.2009
 

Právě se děje

před 5 minutami

Bruce Springsteena na Broadwayi neuslyší lidé naočkovaní AstraZenecou

Slavný americký písničkář Bruce Springsteen bude od příští soboty 26. června opět vystupovat na newyorské Broadwayi se svou komorní show Springsteen on Broadway, kde hraje na kytaru i klavír, vypráví nebo čte úryvky z autobiografie. Jak ale informoval britský deník Guardian, do sálu smí jen lidé naočkovaní dvěma dávkami vakcíny Pfizer-BioNTech a Moderna nebo jednou dávkou Johnson & Johnson. Ti, kdo dostali vakcínu AstraZeneca, rozšířenou ve Velké Británii a Kanadě, pořadatelé dovnitř nevpustí. AstraZenecu pro použití v USA dosud neschválil tamní Úřad pro kontrolu potravin a léčiv.

Opatření kritizuje třeba kanadský deník Toronto Star. "Show must go on. Ale vás, co jste dostali AstraZenecu, nikdo nezval," napsal list, podle nějž tak Springsteenovu show nemohou vidět Kanaďané či Britové, kteří byli naočkovaní doma, ale pohybují se v USA.

Posluchači budou smět zaplnit všech 1710 míst v sále divadla St. James Theatre, respirátory uvnitř nejsou povinné.

Zdroj: Guardian
Aktualizováno před 52 minutami

Biker Stošek si na ME v maratonu vyjel bronz

Martin Stošek získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy v maratonu horských kol ve švýcarském Evoléne. V závodu na 78 km s převýšením 3900 metrů ho porazili jen Němec Andreas Seewald a Ital Samuele Porro, který skončil druhý na třetím šampionátu za sebou.

Stošek výrazně vylepšil 18. příčku z roku 2019 a navázal na pět let starý bronz Kristiána Hynka, který dnes dojel v 41 letech sedmý. Na vítězného Seewalda, který je jeho i Hynkovým týmovým parťákem ve stáji Canyon Northwave, ztratil Stošek téměř osm minut, za Porrem zaostal o čtyři minuty.

"Je to můj druhý mistrák na Evropě a hned placka, musím být spokojený," řekl Stošek. Cítil ale, že měl na víc. "Občas mi padal řetěz a nebyl jsem schopný kontinuálně jet, což mě stálo kontakt s čelem," dodal sedmadvacetiletý jezdec, který byl loni třetí na maratonském mistrovství světa.

"Nakonec to ale dopadlo parádně, i když nefungovalo ideálně kolo. Ze sebe jsem vytáhnul maximum a morálkou jsem to dotáhl na trojku. Cílil jsem sice na vítězství, nemůžou však vyhrát všichni. Trať je tady těžká s dlouhými kopci, ale nohy byly dobré. Vytěžil jsem z toho maximum. Pro nás jako tým je to bomba," pochvaloval si Stošek.

Závod žen na 70 km vyhrála Španělka Natalia Fischerová.

Příští rok se maratonský evropský šampionát uskuteční v Jablonném v Podještědí, kam se vrátí po deseti letech.

Mistrovství Evropy v maratonu horských kol v Evoléne (Švýcarsko):

Muži (78 km): 1. Seewald (Něm.) 4:02:50, 2. Porro (It.) -3:57, 3. Stošek -7:58, …7. Hynek -13:01, 26. Adel (všichni ČR) -32:08.

Ženy (70 km): 1. Fischerová (Šp.) 4:05:16, 2. Häberlinová -5:11, 3. Forchiniová (obě Švýc.) -7:26.

Zdroj: ČTK
před 52 minutami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize se Španělkami 2:3

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. O titul budou hrát přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky a Chorvatky.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

19:00 finále Bulharsko - Chorvatsko.

Zdroj: ČTK
před 59 minutami

Konec nejdelší války pro Ameriku. Biden se ve Washingtonu sejde s afghánským prezidentem Ghaním

Americký prezident Joe Biden přijme 25. června afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního a šéfa afghánské Vysoké rady pro národní usmíření Abdalláha Abdalláha. Oznámil to Bílý dům. Afghánská armáda čelí stupňujícím se útokům radikálního hnutí Tálibán od chvíle, kdy Biden v dubnu ohlásil stažení vojsk USA z Afghánistánu do 11. září. Po téměř 20 letech má k tomuto datu skončit nejdelší válka vedená USA.

"Návštěva prezidenta Ghaního a pana doktora Abdalláha zvýrazní trvalé přátelství mezi Spojenými státy a Afghánistánem v době, kdy pokračuje stahování vojenských sil," sdělil Bílý dům s tím, že Washington ctí závazek podporovat afghánský lid diplomatickými, ekonomickými i humanitárními prostředky.

Další zprávy