Recenze - Zítřek nikdy neumírá (měl premiéru na konci roku 1997, k nám se dostal v lednu 1998) rozhodně nejvíc ze všech brosnanovských bondovek naplňuje škatulku „007 devadesátých let". Neodkazuje ke studené válce (Rusové a Britové normálně spolupracují) a nesnaží se ještě komentovat Bondovu image a zvyky, které k akčnímu hrdinovi 90. let zdánlivě nepasují.
Od začátku do konce si snímek naplno užívá výbušnou dynamiku filmů tohoto období, otevřeně se nechává inspirovat estetikou hongkongských akčních filmů, a dokonce obsazuje ženskou akční hvězdu hongkongské nové vlny - Michelle Yeoh. Jindy spíš průměrný režisér Roger Spottiswoode měl šťastnou ruku (respektive byl hlídán přísným zrakem bondovských producentů) a látka mu svou přímočarostí zázračně padla.
Svěžest, která nezestárla
Film Jeden svět nestačí, o kterém jsme tu psali minule, svou tehdejší snahou o inovaci za deset let od premiéry zestárnul a vedle mnohem konceptuálnějších craigovských bondovek působí poněkud křečovitě. Naopak snímek Zítřek nikdy neumírá po dvanácti letech neztratil nic z okázale bezstarostného a svěžího pojetí bondovských schémat, které ozvláštnil jen na rovině stylu a vyprávění, aniž se univerzum a jeho pravidla jakkoli měnily.
Celý film je skvěle vymyšlený jako soubor deadlinů, které dynamizují vyprávění a vnášejí do něj neustálý pocit časové tísně. V předtitulkové sekvenci Bond na tajné burze zbraní v horách objeví letadlo (české, mimochodem) s jadernými střelami. Jenže britská naváděná raketa už byla vyslána, nelze ji dálkově zlikvidovat a Bond má jen několik málo minut, aby nebezpečně naložený stroj dostal z místa, které se hemží po zuby ozbrojenými grázly.
A zbytek filmu? Mediální magnát Elliot Carver (Jonathan Pryce, který hraje čistý protiklad svého hrdiny z Brazilu) chce proti sobě poštvat Velkou Británii a Čínu, a tak způsobit třetí světovou válku, jen aby v nejlidnatější zemi světa získal vysílací práva. A určitě by se mu to podařilo, kdyby se mu na paty nepověsil James Bond. Jenže ouha, britská armáda mu dala na vyšetřování jen 48 hodin, pak na Čínu zaútočí.
Vyprávění ve velkých sekvencích
Intenzivní kondenzace času příběhu pohání film kupředu přímo závratnou rychlostí a s výjimkou krátkého - ale co do vyprávěcích informací velmi důležitého - románku s Carverovou ženou je Bond v permanentním napětí. Celý film je konstruován ne jako obvyklá řada krátkých scén z různých míst světa, ale jako několik dlouhých, převážně akčně pojatých sekvencí, které se postupně vrství a jedna událost přímo navazuje na druhou.
Jedna ukázka… Bond jde coby bankéř na monumentální Carverovu oslavu vypuštění dalšího satelitu, kde se setká s jeho ženou Paris, s níž měl kdysi poměr. Lehce Carvera provokuje, aby zjistil jeho reakci, kvůli čemuž ho tento mogul nechá ještě během celé akce odstranit. Bond se přes jistá zranění gorilám ubrání a vypne v celé budově proud, čímž Carverovi přeruší velkolepý televizní projev do celého světa.
Pak čeká v hotelu na zabijáky, ale přijde Paris, která se s ním vyspí a řekne mu důležité informace. Mezitím ovšem Carver zjistí, že se jeho žena s Bondem nejen znala, ale ví i to, že je agent. Bond vydá do Carverovy centrály, kde v kanceláři odcizí důležitý armádní dekodér, přičemž se v budově potká s čínskou agentkou Wai Lin, která omylem spustí poplach. Po dlouhé přestřelce v budově se Bond vrací do hotelu a v autě nechá schovaný dekodér.
...a pak už jen finále
V pokoji najde mrtvou Paris a čeká na něj ďábelský vrah doktor Kaufman (Vincent Schiavelli). Padouši se nemohou dostat do Bondova auta, a tak požádají Kaufmana, aby to z Bonda dostal - ten využije situace a Kaufmana zabije. Vrací se do garáží, přičemž následuje dlouhá automobilová honička, z níž Bond úspěšně vyvázne (auto ne) a s dekodérem v ruce může kontaktovat americké přátele.
Popsaná část zahrnuje značnou část filmu - a přestože se odehrává během velmi krátké doby, stane se a řekne spousta věcí. Film nedává prostor k žádným zbytečnostem a dialogové části jsou střídány třemi různými akčními scénami (pěstní souboj, rozsáhlá přestřelka, automobilová honička) se spoustou ironických vtípků a skvělým rytmem.
Po této dlouhé sekvenci následuje obdobně strukturovaná dlouhá sekvence v Asii (opět jedna delší verbální konfrontace s Carverem a série různě koncipovaných akčních scén), kde už je Bondovou partnerkou Wai Lin. A pak už je „jen" finále.
Hongkongská estetika
Jinak řečeno, Zítřek nikdy neumírá je nejrychlejší bondovka s ďábelsky promyšleným rytmem, která za hodně vděčí hongkongské akční poetice, již tehdy Hollywood postupně objevoval (prostřednictvím lidí jako John Woo, Tsui Hark, Ringo Lam, Jackie Chan a Yuen Woo-ping) a postupně absorboval.
Ta spočívá mimo jiné právě v tom, že vyprávění není uměle prokládáno akčními scénami, ale akční scény jsou nedílnou součástí vyprávění a posouvají ho vpřed. Provázanost s čistou aplikací bondovského narativního schématu bez psychologických kliček se ukázala být nečekaně efekt(iv)ní.
Navíc Carver představuje typického flemingovského padoucha, který už vlastně v bondovkách od Vyhlídky na vraždu chyběl. Carver je sebejistý a přímočarý, má spoustu peněz, přemíru arogance a psychopata po ruce.
Schovává přitom ďábelskou stránku osobnosti za právně nenapadnutelné podnikání, přičemž má vliv, kvůli kterému je i v moderní době opodstatněné poslat proti němu vládního tajného agenta, protože oficiální místa se ho bojí.
Fyzický Bond
Zítřek nikdy neumírá ke všemu otevřeně čerpá ze skutečnosti, že Brosnan byl v době natáčení na vrcholu svých fyzických sil. Bond toho vlastně moc na přemýšlení nemá; aby si dal dvě a dvě dohromady, mu stačí pár informací. Mentální ne-námahu ale plně vyvažují nebývalé fyzické požadavky, protože od úvodní sekvence si Bond vlastně neodpočine.
S výjimkou dvou sexuálních avantýr (což je ostatně taky fyzická námaha svého druhu) permanentně běhá, skáče, pere se, plave, šplhá a střílí. Pokud už se náhodou veze, tak je v tom vždy nějaký háček: buď řídí auto mobilem ze zadního sedadla, nebo jede na motorce připoután jednou rukou k čínské agentce. A vždycky po něm jde hromada lidí s velkým zbrojním arzenálem.
Ostatně Wai Lin je plnohodnotná postava, nejen pasivní bondgirl… co do pohybové aktivity je Bondovi vyrovnaným partnerem (a umí kung-fu). Navazuje tak na tradici bondovských agentek, v tomto případě zejména na japonské kolegyně z filmu Žiješ jenom dvakrát.
Kdyby všechny 007 filmy vypadaly jako Zítřek nikdy neumírá, asi by to začala být nuda, ale pokud všechny brosnanovské bondovky jsou do jisté míry experimenty s tradicí, tak Zítřek nikdy neumírá zvolil stejně jako Zlaté oko velmi šťastnou cestu.
Se vším všudy se do nich promítla bezstarostná nálada druhé poloviny devadesátých let, kdy ještě věže Obchodního centra spokojeně stály a studená válka byla považována za ukončenou minulost. A fanoušci Jamese Bonda měli radost, že jejich oblíbený špiónský hrdina tyto změny úspěšně přežil, neztratil smysl pro humor a dokáže držet krok s akčními trendy.
Zítřek nikdy neumírá byla současně bondovka s prvním rozpočtem přes 100 milionů dolarů (110 milionů, zatímco Zlaté oko mělo rozpočet 60 milionů). A to všechno proto, že Zlaté oko se zaznamenalo mimořádný kritický, divácký i komerční úspěch, když vydělalo po šestileté mezeře několikanásobně více peněz než předcházející Povolení zabíjet. Ale o Zlatém oku až za týden.
| Zítřek nikdy neumírá | |
| Tomorrow Never Dies | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Thriller |
| Režie: | Roger Spottiswoode |
| Obsazení: | Pierce Brosnan, Jonathan Pryce, Michelle Yeoh, Teri Hatcher, Ricky Jay, Götz Otto, Joe Don Baker, Vincent Schiavelli, Judi Dench, Desmond Llewelyn, Samantha Bond, Colin Salmon, Geoffrey Palmer, Julian Fellowes, Colin Stinton, Philip Kwok, Christopher Bowen, Gerard Butler, Michael Byrne, Hugh Bonneville, Brendan Coyle, Rolf Saxon, Anthony Green |
| Délka: | 119 minut |
| Premiéra ČR: | 25.01.2010 |
