Recenze - Máte rádi staré šantánové melodie, kabaretní kostýmy a trochu té lascivní živočišné erotiky? Anebo místo "oplzlých" cirkusáckých vystoupení upřednostňujete nablýskanou, ale bezpečně neerotickou MTV estetiku?
Film Varieté, aniž si to uvědomuje, nabízí trochu od obojího - a navíc tak nešikovně, že výsledkem není ani kabaretní muzikál, ani jeden dlouhý videoklip.
Málo pro všechno
Filmové muzikály zažívaly v uplynulém desetiletí drobnou renesanci. Vznikala původní díla (Moulin Rouge!) i adaptace divadelních děl (Chicago, Sweeney Todd, Mamma Mia!). Od 90. let se objevují i nezávislé snímky pracující s muzikálovými atributy, kupříkladu von Trierův pokus skloubit muzikál s dramatem nebo punkrockové queer drama Hedwig and The Angry Inch.
I úspěšné mainstreamové tituly si ale poměrně často pohrávaly s jinými žánry, či přímo testovaly muzikálovou tradici. Oscarové hity Chicago a Moulin Rouge! se navracely do starých časů, na pódia plná kostýmů, flitrů a kolen v síťovaných punčochách.
Přitom pracovaly s různorodými vlivy (postmoderní Moulin Rouge! se inspirovalo operou, řeckými tragédiemi, bollywoodskými muzikály i západním popem) a dokázaly ohromit stylem a způsobem hudebních čísel; Chicago důmyslně pracovalo se zásadami paralelní montáže, dědictvím ruské filmové školy.
I tento muzikál měl své předobrazy - především dnes klasický sedmdesátkový snímek Kabaret, s nímž se mohl směle poměřovat. Nutno dodat, že původní divadelní podobu Chicaga měl na starosti Bob Fosse, režisér Kabaretu.
Varieté představuje další z četných dnešních pokusů svést se na popularitě těchto návratů do minulosti. Už v tom ale selhává, protože tahle vlna nás moc daleko v čase nedoplaví. „Děj" je zasazen do současnosti a atmosféru kabaretů evokuje jen centrální dějiště - klub Burlesque Lounge, jeden z posledních podniků tohoto typu. A v něm se nehraje podezřele známá stará písnička, ale spíš podivný kříženec staronových časů. Příliš staré pro MTV, málo oplzlé na šantán a málo pompézní pro Moulin Rouge.
Jako podvazek podvazku
Úvodní scéna ukáže chudou holku z Iowy Christinu Aguileru, které se děje bezpráví v její bezesporu těžké práci. A tak se na všechno vybodne a vyráží za štěstím do města zaslíbeného, rovnou do L.A. („Jen tam, anebo i zpáteční lístek?" - „Děláte si srandu?"). Už první pohled na údajnou dívku ze zapadákova s vizáží MTV hvězdy, jak se snaží hrát obyčejnost, předpoví mnohé z neduhů, jež se brzy objeví v plné „instatntní kráse".
Není úplně jednoduché utvořit originální a záživné choreografie v muzikálu, který je zasazen do prostředí hudebního podniku - hudební čísla nevyskakují z všednodenního prostředí, které náhle ožívá a stává se jevištěm, ale skutečně se na jevišti odehrávají.
Tady navíc nic jiného než písně pozornost nezaujme, protože děj i postavy skoro úplně absentují. Ne že by všechno to kabaretní zpívání a "tanyny tanyny" bylo špatné, jde určitě o jedny z povedenějších choreografií poslední doby. Jenže když se songy podobají jako podvazek podvazku, je z toho po chvíli nuda k uzívání.
|
|
|
Největším problémem přitom není ani slaboduchý příběh „kterak chudá holka v kabaretu ke štěstí přišla a k jeho záchraně svým talentem přispěla". Problém je hlavně ta holka. Film ji neukazuje jako bezelstnou venkovanku, což by aspoň umožňovalo konflikt dvou prostředí, dvou náhledů na svět; vlastně ji nijak nevykresluje jako plnohodnotnou hrdinku. Nevíme, odkud se vzal její zázračný hlas, nejde s ní soucítit. V jedné scéně je plná milého entusiasmu, v další se chová jako mrcha, která je moc nad věcí. Ani pro jedno přitom není důvod.
Ani naivní oslava
Scenáristickou neschopnost naplno doráží herecký projev Aguilery, která v tanečních vystoupeních drží roli bavičky; z videoklipů má ostatně natrénováno (ale odkud má natrénováno její postava, bůh suď). Jenže mimo pódium, ve chvílích, kdy má předvádět běžné činnosti, pořád působí jako pódiová kráska - ani tu punčochu si neumí obléct přirozeně.
Čili holce „ani ryba ani rak" fandit nelze; a jak se vztahovat k vykreslovanému prostředí, je taky otázka. Celé to působí, jako by bezradní tvůrci chtěli těžit z nostalgie, přitom však - kromě dvou vystoupení - všechna čísla připomínají zíměný bezkrevný hybrid moderní doby a kabaretní stylizace. Navíc oproštěné o všechny ty „nízké" obhroublé vtípky, ale i o tu velkolepost (ať už vážně míněnou, nebo parafrázovanou a ironizovanou).
Varieté nesnese porovnání se snímky Kabaret, Chicago či Moulin Rouge na žádné rovině; nefunguje ani na té nejzákladnější coby naivní oslava starých časů a „sounáležitosti mezi kumštýři". Hrdinové nepředstavují hrdou snahu o udržení někdejších hodnot, k politování jsou spíš kvůli vlastní zmatenosti. Cher je sice v roli majitelky Burlesque Lounge nádherně vyžilá a dvakrát výborně zazpívá, ale podobně jako většina postav je nám fuk (což platí i pro osudy jejího podniku).
Chvilku po zhlédnutí už si sotva zapamatujeme něco jiného než to, že pár holkám (a dámám) to sekne v baretech a v policejních čepicích, na jeden celkem prima oplzlý vtip s banánem, na náznaky felace a na to, že ta chudá holka z Iowy si před spaním listuje v časácích oblečená v upnutých bílých šatečkách.
| Varieté | |
| Burlesque | |
| Žánr: | Drama, Muzikál, Romantika |
| Režie: | Steve Antin |
| Obsazení: | Christina Aguilera, Cher, Stanley Tucci, Kristen Bell, Cam Gigandet, Alan Cumming, Peter Gallagher, Stephen Lee, Eric Dane, Tanee McCall, Wendy Benson-Landes, Dianna Agron, Glynn Turman ad. |
| Délka: | 117 minut |
| Premiéra ČR: | 17.02.2011 |
