Recenze - Filmy Woodyho Allena patří pro některé diváky k celoživotním láskám a přátelům - doslova. Je tomu už čtyřicet celovečeráků a jen o čtyři roky víc let, co se ti možná šťastnější, ale v každém případě věkově zatíženější z nás s allenovkami poprvé seznámili. A po dobu té známosti s nimi pravidelně prožívali všechny ty stylistické i obsahové zvraty, které bezprostředně navazovaly na stavy a zájmy jejich duchovního otce.
Proto mluvíme-li například familiérně o tom, že se Woody odstěhoval z Manhattanu do Londýna, myslíme tím, že tam realizoval své tři filmy. Proto také když hovoříme u příležitosti uvedení nového dílku režisérovy celoživotní skládanky o návratu zpět do New Yorku, míníme tím, že přestal žánrově blbnout a vrací se ke svým neuroticko-komickým kořenům. Tak jako málokde se u Allena tvorba nedělitelně slila v tvůrcův život, a naopak.
A když se teď navíc přehoupla z třicátnické krize do krize středního věku, je logicky na pořadu dne strach z přibližující se smrti a s ním spojená druhá míza i bilancování. Takže vlastně „doma u Allenů" vše při starém…
Nejsem příjemný chlapík!
Včetně toho, že středobodem veškerého dění je v Užívej si, co to jde opět figurka vztahového šmodrchátora a sarkastického remcala, jen ho tentokrát nehraje sám předobraz. Allen nám už v průběhu let nabídl svou trademarkovou postavu v elegantnější verzi Kennetha Branagha (Celebrity, 1998) i v nedovtípivějším upgradu Willa Ferrella (Melinda a Melinda, 2004) - ale televizní komik Larry David představuje režisérovo alter ego v doposud nejprotivnější podobě.
Představme si setkání Dr. Gregory House a spisovatele Melvina Udalla z Lepší už to nebude (1997) nad černou kávou; a teď si představte někoho, kdo jejich společnou misantropii a ateistický nihilismus ještě překonává. A to je Boris Yellnikoff! Stařecky zahořklý génius, kterému Nobelova cena za kvantovou fyziku unikla zřejmě jen nějakým byrokratickým omylem. Veleduch, z jehož pohledu jsme my všichni obyčejní smrtelníci upachtění „kreténi, co neví nic o teorii superstrun".
Máme? Dále si představte atletického Henry Cavilla (hraje svůdného herce Randyho) nebo modroočku Evan Rachel Woodovou (ta zas ztělesňuje velkoměstského žabce Melody). Ve sprše. Každého zvlášť, nebo oba dohromady, to je jedno, s popisem děje to stejně nesouvisí, jen jsem vás chtěl potěšit a rozehnat tu negaci, co sem vnesl Boris.
Ne, vážně, představme si dobrovolně asexuálního génia Yellnikoffa, kterak se ožení s naivní, o dvě generace mladší misskou Melody z balíkova. Copak tomu asi řeknou její bigotní „jižanští" rodiče?
Tati, žádný bůh není!
Allen tím tematizuje věčný národní spor „Severu a Jihu", na který odkazuje nejen Yellnikoffova vilná poznámka o „rajcovní čubičce" Scarlett O´Harové, ale i netradičně velký důraz na tříštění morálky mezi pánbíčkářský konzervatismus venkova a ateistické libertinství velkoměšťáka.
V jeho potměšilé úvaze o „dobrých mravech" je totiž odchod z Edenu (tak se opravdu jmenuje městečko, odkud Melody pochází) do Sodomy newyorského života pro přirozenost člověka tou nejlepší možnou volbou.
Nejlegračnější na tom pak je, že celá tahle nadsazená oslava „hříšného města", které jedinci konečně dovolí utrhnout se ze řetězu a realizovat své nejskrytější fantazie, je natočena dokonale konzervativním a archaickým stylem. Jak už jsme ostatně u newyorských allenovek navykli, odkazuje se tu na kinematografický výraz ukecaných screwball comedy, které ve 30. a 40. letech plnily pro diváky funkci jakýchsi pra-sitcomů okouzlených možnostmi nastupujícího zvukového filmu a obsahově balancujících na hraně cenzurních omezení.
Čili, přestože Allen platil za kamerou atmosférického mága Harrise Savidese (Slon, Zodiac, Americký gangster), působí Užívej si, co to jde obrazově spíše jako televizní inscenace strohá na detail, zato důkladně soustředěná na přerámovávání pohybujících se žvanících herců v divadelních celcích.
Ještě v 70. letech, odkud údajně pochází první verze scénáře, by to mohlo kontextově působit jako Hollywoodem mixnutá pocta „evropským filmovým klasikům", dnes už je ale taková filmařina značně de mode.
A Allen to dobře ví a je to on sám, kdo spolu s Yellnikoffem může prohlásit:
Jediný vidím všechny souvislosti. To znamená být géniem!
Už v Annie Hallové (1977) totiž dokázal, že stejně jako jeho nynější zástupný Rejpal s tváří Šmudly vidí na rozdíl od ostatních postav za kameru do publika; no ano, Boris je přece génius, a tak přirozeně ví, že je součástí filmového představení a může tak z přiznaně kulisovitého světa přímo na kameru oslovovat své diváky. A v tomtéž duchu, byť o poznání jemněji, se ani sám režisér nebojí znejišťovat naše naučené divácké vnímání svými vývody.
Klidně nás nechá tápat v tom, nakolik jde v rámci jeho agitátorskou rétorikou zabarvené frašky o upřímně míněný „film se sdělením". Nechá nás na pochybách, zda umělecké prozření Melodyiny matky není spíš následkem postranních úmyslů jejího galeristy než skrytého talentu. A vývojem linie soužití Borise a Melody nakonec prakticky popře ústřední ideu naplnění každého představitelného vztahu.
Užívej si, co to jde, je tak ve svém přímočarém apelu na důchodcovu naději v pozdní nález sebe sama především šarádou pro manifestaci Allenovy tvůrčí svobodomyslnosti. Příběhem o tom, že jako vypravěč příběhů musíte v první řadě neustále bavit a překvapovat sama sebe - proto tolik zápletkotvorných náhod a naschválů. A že jednomu dobrému vtipu se dá klidně obětovat celá dějová linka. Protože důležitější než nějaké echt závažné poselství, kterým budete ohromovat ve finále, je lehkost a přirozenost liknavého okamžiku.
Jak po projekci, kterou si náramně užila, shrnula moje žena, o níž jste dosud netušili, že je i zábavný vypravěč: „Vymyslet svůj svět a vyprávět z něj historky je přece tááák snadné!" Woody Allen její slova svou lehkonohou, ale chytrou anekdotou jenom potvrzuje, a kdyby uměl česky, jistě by to napsal i do diskuze.
Takže, ty mikrobe, co kromě strunové teorie víš prd i o entropii a Heisenbergovi…
Užívej si, co to jde!
| Užívej si, co to jde | |
| Whatever works | |
| Žánr: | Komedie |
| Režie: | Woody Allen |
| Obsazení: | Larry David, Evan Rachel Wood, Patricia Clarkson, Ed Begley Jr., Henry Cavill, Olek Krupa, Jessica Hecht, Michael McKean, Yolonda Ross |
| Délka: | 92 minut |
| Premiéra ČR: | 13.05.2010 |
