Recenze - Jakýkoli projekt Daniela Landy bývá téměř neodmyslitelně hodnocen v souvislosti s jeho osobou a promítají se do něj předem utvořené postoje. Alespoň jeho příznivcům se pak zdá, jako by média vedla s Landou nekonečnou „válku o minulost" a okolo všech recenzí na Landovu hudbu, divadelní počiny a filmy se vznáší opar konspirace - „nechtějí mu dopřát klid a chtějí ho za každou cenu potopit".
Budiž tedy hned na úvod řečeno, že Landa coby herec je nejmenší problém snímku TACHO a je zbytečné hledat silné spojitosti mezi jeho soukromými aktivitami a fiktivním příběhem. Kromě jediné, že skutečný Daniel Landa i hlavní hrdina Alex Bold jezdí rallye.
Samozřejmě člověka svádí dělat vtipy typu, že hrdina má nádor na mozku, a film je tudíž sebereflexivní, že se na roli onkologického pacienta s vypadanými vlasy hlavní aktér připravoval evidentně již před lety - a taky, že by možná bylo lepší, kdyby měl hrdina českého filmu nějaké příhodnější jméno třeba Olex Bald.
Co to vlastně vzniklo
Jenomže to jsou jen legrácky na okraj a nesouvisejí s tím, jaký je snímek sám. Po zhlédnutí trailerů, plakátů (např. zde) a přečtení synopse (nejlépe zde) se sice nabízejí pouze dvě varianty: a) úplně strašný nebo b) jenom strašný - ale nakonec čeká překvapení, že nevznikl žádný nový Crashroad.
Samozřejmě, pořád stojí za to se ptát, co vlastně vzniklo. Tvůrci avizovaná černá komedie určitě ne. Černá komedie má většinou náběh do satiry a je prodchnutá cynismem a skepsí. Zabývá se různými tabu a snaží se publikum nejen rozesmát, ale také uvést do stavu, kdy se necítí příjemně. Typickými představiteli žánru jsou třeba Dr. Divnoláska, původní MASH (ne seriál), Hlava 22, Čest rodiny Prizziů, Pulp Fiction nebo Americké psycho.
V TACHU by se snad oním kontroverzním tématem měla být smrtelná nemoc, ale z rakoviny si tu nikdo legraci nedělá, naopak je všechno okolo ní bráno velmi vážně - byť pouze do chvíle, než Alex a jeho „spolunemocná" nezkušená spolujezdkyně Lucie zasednou do auta. Pak už jim najednou nic není.
Základ „humoru" TACHA se odehrává úplně mimo tabuizovanou rovinu nemoci a v podstatě se tu zjevuje naprosto nezván a nečekán, v podobě úplných absurdit. S trochou dobré vůle se zde dá vidět inspirace v modelu vyprávění a la Pulp Fiction: několik dějových linií s mafiány, lupiči a jedním ostrým holohlavým hochem (Daniel = Bruce Willis), které se nakonec fatálně protnou.
Potíž je v tom, že ony linie spolu až do úplného závěru (tj. poslední minuty) nesouvisejí. Čili tu nevzniká žádné napětí, ale jen se střídají scénky s charismaticky řezaným Alexem prožívajícím si mlčenlivou romanci s Lucií, a k tomu se zcela nahodile přicházejí skeče s dalšími dvěma dvojicemi.
Promrhaný potenciál
Jednu tvoří slovenský automechanik Jula (Roman Pomajbo) a slovenský mafián Jožo (Martin Havelka), druhou dvojice britských zlodějíčků Dave (Christopher Rithin) a Charlie (Julian Pindar). (Zapomenout můžete na poslední představenou dvojici závodníků, Němce Webera a Mullera, kteří se vzmůžou jen na nějaké to „scheisse katze" při závodech.)
Jedinou zábavnou figurou filmu je bohužel Jožo. Poté, co předvede etudu na téma „jak to chodí mezi zvířátky v lese", si ho zafixujete jako kvalitního psychopata, který se domnívá (a taky to tak vypadá), že mu patří celý svět; postupně se pak těšíte na každý další jeho výstup.
Havelka však s bohorovnou sebejistotou hraje proti kolegům, kteří se umějí jen pitvořit (případně jim bylo režijně nakázáno chovat se co nejhysteričtěji a divadelně přehrávat), takže jeho postava nemá takové uplatnění, jaké by mohla mít v nějakém jiném filmu s lepším scénářem a obsazením. Skoro mi bylo líto takhle promrhaného potenciálu.
Druhá dvojice, Dave a Charlie, je otravná do morku kostí, všechny jejich výstupy působí jen jako vata k naplnění celovečerní metráže. Marně vzpomínám, kdy jsem chtěl naposledy někoho na plátně zabít od první minuty. Nevtipní, nezajímaví, trapní, úmorní, a navíc úplně nevěrohodní - jestli někdo chápe smysl jejich loupežné akce, tak se pravděpodobně pohybuje na jiné astrální rovině vědomí.
Dva borečci, kteří ani nevypadají, že by mohli mít řidičák, si „geniálně naplánují", že v průběhu závodu vymění auto, okradou jakýsi gang o peníze, a do cíle dojedou v jiném autě, nikdo nic nepozná a budou mít alibi, „protože byli celou dobu na trati závodu". Eh? Ještě jednou? Raději ne, nepřemýšlejte o tom.
Stejně otravně působí i další britská postava, Alexův manažer Levent (George Nicolas), předabovaný úděsným způsobem do čšestiuny s anguickchým pzřšísvukchem - a to tak špičkově, že má nulový lip-sync a hýbe podbradkem úplně jinak, než jaké zvuky by z něj měly vycházet. Připočtěte si dále, že k humoru TACHA patří pouštět pod reakce postav různé zvukové efekty, například zvonečky před omdlením - a když se na scéně vyskytne nějaký Slovák, zazní fujara. Japonské anime hadr.
Landadaismus
Mnohé nelogické a křečovité zvraty a střihy tak zavdávají příčinu domnívat se, že TACHO spolu s předchozím počinem manželů Landových ustanovuje nový žánr či přímo umělecký směr daleko za hranicí černé či jakékoli jiné komedie, jejž můžeme pracovně pojmenovat třeba landadaismus.
Z umělecké stránky Daniela Landu známe doposud jako vlastence, mesiáše a lyrika. Ale neznáme ho jako komediografa. Těžko říct, co ve scénáři je jeho dílem a co dílem jeho manželky Mirjam, která snímek rovněž režírovala. Navíc ani nevíme, co všechno zbylo ve střižně, protože třeba i v traileru se objevují záběry, které ve finální verzi nezůstaly. Jisté je, že si oba navzájem schvalují jako legrační ty věci, které připadají legrační zřejmě jen dosti úzkému okruhu jejich známých.
Zároveň se dá vypozorovat, že se Daniel Landa sám od zbytku filmu jakoby distancuje. Hraje sice v „komedii", ale sám se humoru víceméně vystříhává a neúčastní se ničeho bláznivého. Věnuje se jen řízení auta a investuje minimum energie do asexuální, přitom chlapsky sveřepé romantiky.
Člověka až skoro překvapí, proč by křehká Lucie měla mít důvod s tímhle mrzoutem něco mít; sám říká, že ho nic jiného než rallye nezajímá, neumí projevovat city, občas agresivně vybouchne. I v nejintimnější scéně, kdy spolu sedí na kopci na trávě a inhalují krásy přírody, se nevzmůže na to, aby ji aspoň odpověděl nebo ji pohladil. „Co je s tebou?" ptá se ho ona a vy máte chuť jeho mlčení objasnit: „Ale to víš, manželka za kamerou…"
TACHO rozhodně není oddechový snímek, protože humor tu zavazí a akce není příliš atraktivní. Možná je to dáno i tím, že rallye - pokud tedy nesedíte přímo v kokpitu - je sama o sobě dost nuda. Systém závodů, kdy každá posádka jede samostatně, se ostatně odráží i ve zbytku výše popsaného scénáře. TACHO je naopak další Landovo dílo s poselstvím: Svůj život musíte ovládat sami a musíte se vzepřít nepřízni osudu.
Do toho vstupuje i určitý temný prvek náhody a zásahů shůry, které můžete chápat jako scenáristickou bezradnost (celá zápletka okolo ztráty zdravotních karet, bez nichž nelze závodit, je vyřešena zničehonic) anebo taky jako autorskou poetiku, která se naplno projeví v baladickém závěru.
Někde v pozadí tušíte, že silnějšími a přesvědčivějšími vzory byly německé filmy jako Klepání na nebeskou bránu Thomase Jahna nebo Nebe od Toma Tykwera, kde si taky lidé s vidinou blízké smrti užívají svobodu až příliš nebezpečným způsobem. Tyto snímky se ale nepokoušely o to, co je pro díla Daniela Landy příznačné - chtít oslovit co nejvíc potenciálních diváků. TACHO na to jde přes „typické české vlastnosti a záliby" a výsledkem je něco jako Klepání na nebeskou bránu, kdyby ho natočil Zdeněk Troška.
Individuální dojem z konzumace takového eintopfu se bude lišit a hodnotící procenta u této recenze nejsou tak důležitá. Představte si spíše, kolik by film dostal, kdyby v něm nehrál Daniel Landa. Myslíte si, že víc? Naopak. Bez něj by byl naprosto nesnesitelný. A troufám si tvrdit, že k témuž dojdou i jeho největší fanoušci a fanynky.
Bohužel právě toto zavdává jisté (přiznejme, že opět konspirační) hypotéze, že snímek vlastně podprahově sděluje: bez Dana Landy je svět nesnesitelný. On je jediný pevný bod vesmíru. Nikdy nezklame. Zůstává pořád svůj. Jeho auru neponičí ani účast v jakkoli nepodařeném filmu. Chraňme si ho proto jako poklad před všemi kritiky. Vždyť v budoucnu ho ještě můžeme potřebovat. Jako blanické rytíře.
| Tacho | |
| Tacho | |
| Žánr: | Akční, Drama, Komedie |
| Režie: | Mirjam Landová |
| Obsazení: | Daniel Landa, Olga Lounová, Rudolf Hrušínský ml., Christopher Rithin, Martin Havelka, Roman Pomajbo, Kamila Magálová, Dano Dangl, Rudolf Hrušínský nejml., Julian Pindar, George Georgiou ad. |
| Délka: | 102 minut |
| Premiéra ČR: | 02.12.2010 |
