Recenze: Stalloneho svalovci hrají špatného Shakespeara

Kamil Fila Kamil Fila
22. 8. 2010 14:00
Postradatelní: parta starších akčních hochů se vrací

Recenze - Megatunový akční trhák Sylvestera Stallona Expendables: Postradatelní patří k těm snímkům, které vybudí hlavně zcela "uživatelské" komentáře a debaty.

Kdo má z herců lepší fyzičku a jak jí dosáhnul, jak by to dopadlo, kdyby spolu někteří bojovali v reálu, kdo ve svých předchozích filmech zabil více lidí, kdo ze starých akčních ranařů by měl být v dalším díle (o němž se už dost vážně mluví).

Proč mezi nimi nebude Steven Seagal, jestli se spustí vlna dalších "ultimátech týmovek", případně o čem by si měli popovídat rodiče se svými dětmi, až film zhlédnou. (Proč je tu například zcela anti-moderně ukazováno kouření jako něco, co vám dodá styl, a jak tohle požitkářství souvisí s přísným cvičebním a dietním režimem víceméně všech zúčastněných?)

Hrdina, který chce mít klid

Stallone si na návratech postavil kariéru. Vždyť už první Rocky je o tom, že chlápek, který (z hlediska vrcholového sportu) není úplně nejmladší zkusí chytit poslední šanci za pačesy. V prvním Rambovi se coby veterán vrací domů a oni ho donutí znovu zabíjet. A další díly Rockyho a Ramba přicházející vždy po hubenějších letech nepovedených experimentů s komediemi či seriózněji míněnými dramaty? Oba hrdinové chtějí mít vždycky klid, ale znovu a znovu je někdo vyruší a namotivuje k boji.

Foto: Kultura

Návrat k osvědčenému je hlavní Stallonovou strategií; jako by tím sobě i nám dokazoval, že v životě jde stále o tytéž výzvy. Jeho filmy tak v jistém smyslu naplňují ideál soustavné opakující se dřiny. Je to svět těžce pracujícího muže, který si zakázal mít fantazii, protože ji po něm nechtějí fanoušci.

S Expendables se mu ovšem podařilo něco neobyčejného - snímek, který se naprosto nenamáhá předstírat originalitu, vzbudil tsunami nostalgie po éře, která ve své době (tj. v osmdesátých a počátku devadesátých let) byla pokládána za největší úpadek v dějinách kinematografie.

Možná si to dnes (hlavně v Česku) neuvědomujeme, protože máme vše překryté špatně popsatelným a podvratným pocitem odboje z koukání na pirátské videokazety, ale na Západě tehdy působilo vyloženě perverzně, že se hvězdami stali lidé, kteří neuměli moc hrát a jejichž filmy působily neuvěřitelně primitivně v porovnání s tím, co byly hity v 70. letech.

Foto: Kultura

Časem se z nich ovšem stalo "rodinné stříbro", vzpomínka na to, jak "i my jsme byli mladí", jak byl svět přehlednější, zápletky jednodušší, jak si tehdá akční hrdinové nevypomáhali digitálními triky a vůbec jejich kousky byly fyzicky proveditelné. (Ke "kouskům" není započítávána schopnost chytnout pouze jednu z tisíců nepřátelských střel maximálně do ramene či vydržet pár ran cihlou nebo okovanou botou do hlavy a mít z toho jen natržené obočí. To patří k samozřejmé výbavě.)

Čtení mezi akčními řádky

Navíc, přinejmenším návrat Stallona a Dolpha Lundgrena představuje výzvu postavit se stárnutí a jakousi naději i pro jejich věrné publikum, že "není nic ztraceno a pořád na to máme". Angažmá dalších borců typu Jasona Stathama, Randy Coutura, Steva Austina či Terryho Crewse zase nahrává bláhové představě, že kdosi ponese prapor přímočaré akční zábavy dál.

Expendables přitom nemůžou být ničím jiným než osamělým experimentem, který i přes případné pokračování bude pořád představovat evolučně slepou větev vývoje. Navíc, překvapivě jde mnohem méně o podívanou a mnohem víc o film na "čtení mezi řádky" - tedy kulometný střih a hodně tmavé záběry neumožňují velké vizuální vyžití, nejde tu o to, jak zajímavě je něco zobrazeno, ale o to, co ono zobrazení představuje.

Foto: HCE

Stačí si vzít scénu, kdy se v kostele potká "svatá akční trojice" Sly, Bruce a Arnold - kdybychom nevěděli, co mají tihle pánové v letech za sebou, nikdy by nám nepřišlo tak vtipné jejich vzájemné špičkování. ("Tys nějak zhubnul." - "Tys nějak přibral."; "Co má za problém?" - "Chce bejt prezident.")

Zašifrované a složité není tedy moderní umění postavené na minimalismu a oproštěnosti od významu, ale naopak plné narážek a skrytých odkazů jsou hollywoodské akční filmy. Někdo může říct, že se struktura děje Expendables podobá pornu - tedy, že tvůrci jen snaží vytvořit záminku, aby se šlo "na to". Jenomže film komunikaci s diváky nezakládá na ději, ale na kontextu, všech těch legendách a řečech okolo, na starostlivém sledování přehlídky obličejů poničených plastickými operacemi, na kontrolování tělesné formy zúčastněných.

Rozhýbání mrtvoly vykopané z hrobu

Jakkoli předvídatelní, v tom jsou Expendables nabiti významy a jde o bohatý zážitek. Jenom by nebylo na škodu opravit pár mylných tvrzení a mýtů. Oproti všemu, co se tvrdí, to není zdaleka návrat do 80. let, ale něco mnohem komplikovanějšíhom, a přitom vlastně zastřenějšího. Spíš než o vzkříšení určitého "ducha a stylu" jde o exhumaci a reanimaci - rozhýbání mrtvoly vykopané z hrobu, trochu voodoo.

Foto: Kultura

Zaprvé akční filmy z 80. let nebyly příliš sebereflexivní, jejich památná tupost spočívala právě v tom, že si hrdinové (a možná ani herci) neuvědomovali, že jejich macho styl je spíš karikaturou mužnosti. Expendables v této comicsovosti pokračují, ale na mnohem uvědomělejší úrovni. Film si vlastně z oněch siláckých klišé jedním dechem utahuje a zároveň je potvrzuje. Vše, co se zde objeví, je zároveň okomentováno.

Stallone je zde přiznaně "šašek počmáranej" a zároveň hraje roli, která nenachází srovnání v jeho starší tvorbě - jeho potetovaný vůdce týmu Barney Ross je cynický a inteligentní mentor. Tento typ rolí Stallone začal hrát později (Cliffhanger, Denní světlo, Formule, Sejmi Cartera), předtím byl spojen s rolemi prosťáčků (Rocky), nemluvů (Kriminál), lehkých primitivů (Cobra) až jakýchsi archetypálních pravěkých lidí (Rambo). Čili jaký návrat?

Jasně, zpívá se tu v titulcích Boys are back in town, ale to je právě vtip, který by před dvaceti lety nikdo neudělal. Poničenost, použitost a různé závislosti aktérů jsou pak přímo vtěleny do scénáře nebo se dají odečíst z povrchu obrazů - Lundren je na drogách, Coutoure na psychoanalýze, Jet Li se svou potřebou peněz zřejmě na hracích automatech, Stallone, Crews a Austin na steroidech. A film jim všem v přeneseném smyslu slouží jako terapie.

Čirá mužská fantazie a rozkoš

Foto: Kultura

Mimořádné množství energie ale musí vynaložit na to, aby z tohoto chlapského družení setřásli nános homoerotické atmosféry - všechny ženské pak slouží jen jako alibi, aby se neřeklo, že jsou ti kluci "nějací divní". Vztahy mezi muži a ženami tu sice nefungují a mnohokrát opakovaná věta "ona není tvůj typ" znamená "žádná ženská pro tebe není dost dobrá, protože máš mě, kamaráda", ale bez přítomnosti, byť jakkoli pasivních ženských postav by tento film opravdu zabředl do říše "čiré mužské fantazie a rozkoše".

Přičemž tyhle věci vždycky nějak prapodivně souvisí s velkými bouchačkami, noži, silnými motorkami a na závěr pak už jen společnými sprchami... Zlatá éra 80´s tohle nemusela řešit, diváci na to ještě nebyli tak citliví; dnes se různému vysvětlování věnuje spousta času.

Další věcí je, že Expendables rozhodně nejsou natočeni stylem, jakým se natáčely filmy v 80. letech. Jak bravurně napočítal kolega Radomír Kokeš, film má kolem 2900 střihů a průměrná délka jeho záběrů je tedy 1,9 vteřiny, což je dokonce míň než Transformers Michaela Baye nebo série o Jasonu Bourneovi; pro srovnání akční filmy z 80. let se držely na rychlosti 3-4 vteřiny na záběr.

Foto: Kultura

Stallone navíc v kameře používá povolenou závěrku, což dělá onen typicky dnešní trhaný dojem pohybu; oproti dnešním filmům ovšem nepoužívá roztřesenou ruční kameru, ale naopak především statické záběry a zcela nestandardní množství detailů na tváře. Výsledkem je velmi zvláštní mix stylů různých dekád, který však v žádném nepřipomíná, jak se točily filmy dříve. Sen o návratu do osmdesátek je iluzí a zbožným přáním.

Dopad na osobnosti hrdinů

Nedá mi to nezastavit se ještě u jedné klíčové scény, která pozoruhodně štěpí názory publika. Pasáž, v níž Mickey Rourke coby bývalý člen komanda a nynější tatér s přezdívkou Tool (v českých titulcích Šroub) vzpomíná za zážitky z Bosny, které v něm umlčely zbytky lidskosti, a on pocítil, že "uvnitř umřel", způsobuje většinou v cílovém publiku lehké ošívání. Naopak mnoho kritiků to pokládá za jedinou scénu, která v porovnání se vším machrováním a pózováním působí upřímně a pravdivě.

Objevují se návrhy, že Expendables měli být ještě stupidnější: neměli hledat žádné psychologické motivace a měla to být čistá řežba. Takto absurdní akční film (slovo absurdní znamená "bez kořenů") by ale popíral to, z čeho vychází celý žánr. Akční filmy z osmdesátek nejsou žádný "zlatý věk", ale jen deviace starších, opravdu klasických akčních filmů z dřívějších dekád, kde násilí mělo hluboký důvod i dopad na osobnosti hrdinů.

Foto: Kultura

Můžeme postupně sledovat odklon od psychologie a příklon k bezduché akci na linii týmových snímků typu Sedm samurajů (1954), Tucet špinavců, 1967), Divoká banda (1969), Divoké husy (1978), Predátor (1987) či seriál a nynější film A-Team. Expendables nechávají poslední pouto s minulostí na bedrech charakterního herce a skrze něj čerpají původní, zapomenutou sílu. Překrývají ji pozérstvím a snahou působit cool, ale vědí, že podstata je jinde.

Možná si to mnozí diváci a divačky nechtějí připustit, ale právě v těchto meditacích o tom, co dělá muže mužem, a jak na duši člověka působí válka, je emocionální jádro celého žánru. Téměř každý Stallonův snímek obsahuje podobnou pasáž (nejvýraznější to je pravděpodobně ve čtvrtých dílech Rockyho a Ramba) a věřím, že jde o to nejryzejší, co je ze sebe Stallone schopný dostat.

Samozřejmě; i on sám ví, že i zápletka Expendables je jako ze "špatného Shakespeara" (což tu otevřeně zazní), ale to je prostě proto, že Stallone je špatný herec, režisér a scenárista. Stejně jako je ostatně i špatný boxer (ani v jednom díle Rockyho to nevypadá, že by uměl boxovat na profi úrovni) a špatný kulturista (kromě zaostávajících trapézů a špatně upnutých bicepsů mu víceméně absentuje hrudník, o nulovém rozvoji nohou nemluvě). V mládí chtěl být jako Steve Reeves, ale nikdy se tomu ani přes celoživotní snahu nepřiblížil. Chtěl točit filmy jako John Ford, Robert Aldrich nebo Sergio Leone, ale i jeho nejlepší kousky by patřily v jejich filmografii k těm horším.

Jenomže počítá se snaha, urputnost, výdrž, touha něco dokázat. A Stallonovo dlouholeté kouzlo tkví v tom, že je outsider, ale nakonec dokáže uvést své předsevzetí v realitu. Jeho cíle nejsou vysoké (nechce dělat velké umění) a jeho schopnosti nejsou neomezené, není zázračný talent v ničem, ovšem přesně tím vyvolává v publiku pocit, že je možné dosáhnout svých snů, jsou-li dostatečně průměrné a přízemní. Stallone bude a zůstane inspirativní, protože je vzorem toho, že i s málem lze dojít daleko.

Obávám se jen trochu, že Expendables nejsou zcela ideálním způsobem, jak se vyrovnat se svou minulostí. S odkazem osmdesátkové akce se Stallone totiž už nejlépe vypořádal v Demolition Manovi, který hýřil jasnou nedvojznačnou sebeironií, vážnou linii mistrovsky završil Cliffhangerem a od té doby neví coby. Expendables zosobňují chytání "druhé mízy", které má ještě velmi daleko do toho, jak s obrazem tvrdé mužnosti pracuje třeba Clint Eastwood. Ale rozhodně tu máme fenomén, který dovede skýtat mnohem více zábavy než naplnění jednoduchých sadistických choutek ukrytých v každém z nás.

Expendables: Postradatelní
The Expendables
Žánr: Akční, Dobrodružný, Thriller
Režie: Sylvester Stallone
Obsazení: Sylvester Stallone, Jason Statham, Jet Li, Dolph Lundgren, Randy Couture, Terry Crews, Mickey Rourke, David Zayas, Eric Roberts, Gary Daniels, Steve Austin, Charisma Carpenter, Giselle Itié, Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis ad.
Délka: 99 minut
Premiéra ČR: 19.08.2010
 

Právě se děje

před 12 minutami

Čína oznámila sankce proti USA, míří i na amerického senátora Rubia

Čína v pondělí ohlásila sankce proti americkým představitelům a organizacím. Jde o reciproční opatření za americké sankce vyhlášené minulý týden proti čínským představitelům, kteří jsou podle USA odpovědní za utlačování menšinových Ujgurů v Číně.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí oznámila, že mezi těmi, jichž se budou restrikce týkat, je také republikánský senátor Marco Rubio.

USA minulý týden ohlásily sankce proti čtyřem čínským představitelům, kterým postih znemožní získat vízum pro cestu do USA a jejichž případný majetek v USA bude zmražen. Mezi sankcionovanými se ocitl předseda komunistické strany v provincii Sin-ťiang, kde žijí Ujgurové. Podle odhadů OSN zadržuje Čína až milion příslušníků této muslimské komunity v táborech. Čína však tábory označuje za střediska odborného vzdělávání a popírá obvinění ze špatného zacházení s osazenstvem.

Zdroj: ČTK
Další zprávy