Recenze: Stáhni mě do pekla. A odreaguj od krize

Jiří Flígl
19. 6. 2009 20:30
Sam Raimi se vrátil k žánru, který ho proslavil
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Výsledky lidské tvořivosti označované jako "pokleslé" upřednostňují chvilkový efekt, vyznačují se prchavostí a slouží okamžiku. Tím se odlišují od vysokého umění, které reflektuje nadčasová témata, vyzdvihuje přetrvávající hodnoty a směřuje k věčnosti.

V souladu s tím ovšem populární a nevznešená díla představují také ideální nástroj k reflexi aktuální doby. Ne náhodou v časech vyznačujících se velkým sociálním, společenským či politickým pnutím docházelo v demokratických zemích k boomu extrémních filmů, jež sloužily i jako hromosvod společenských nálad.

Namátkou uveďme úpadkem hodnot a deziluzí oplývající exploatační filmy vyráběné v sedmdesátých letech v USA, Evropě i Japonsku, hongkongské pesimistické krváky z let předcházejících předání britské kolonie Číně či dodnes nedoceněná vrcholná díla Víta Olmera - Nahota na prodej, Ještě větší blbec, než jsme doufali a diptych Playgirls - rezonující s českou polistopadovou kocovinu.

Stejným způsobem se nabízí uvažovat o grandiózní hororové novince Sama Raimiho s úderným názvem Stáhni mě do pekla. Jedná se totiž o ideální film pro dobu krize.

Hypotéka a obcování s démony

Tvůrci sice zdůrazňují, že scénář vznikl už v první polovině 90. let minulého století, nicméně právě kontext aktuálních společenských témat zásadně stupňuje divácké přijetí snímku. Ostatně prolog z minulosti, který snímku vágně dodává rozměr nadčasové morality, je ve výsledku podružný. Slouží jen k tomu, aby diváky navnadil a přenesl přes dlouhou expozici.

Foto: Aktuálně.cz

Naopak mnohaminutový úvod, kde se důkladně představí hlavní hrdinka a především její kariérní i soukromá situace, je stěžejní částí filmu. Jednak se zde ustanoví podoba každodenní důvěrně známé reality, již záhy - dle základního principu hororu - naruší síly vzpírající se logickému uchopení.

Současně je hrdinka prezentována jako milá bankovní úřednice, kterou ovšem kariérní tlaky ze strany práce i soukromého života nutí umlčet empatii a jednat prospěchářsky. Za dramatických okolností odmítne staré rumunské cikánce prodloužit odklad splátek na hypotéku a ta na ni za to uvalí kletbu: tři dny ji bude trápit démon, který ji má posléze stáhnout do pekla.

Očistný účinek hororu

Krize je v současnosti hlavním tématem médií, ale také žitou realitou. Lidé nejen v USA se cítí ohroženi: mohou přijít o práci i bydlení, současně cítí tlak ze svých sociálních závazků, který je nutí k větším výkonům, aby si svou pozici udrželi.

Foto: Aktuálně.cz

Totožnými pocity prochází postavy ve filmu. Jelikož se ale nejedná o sociální drama, nepředkládá snímek krušné obrazy sociální reality, které by diváky znepokojovaly.

Raimiho dílo coby horor klasického střihu představuje moralitu, jež divákům umožňuje identifikovat se s postavami a ventilovat vlastní úzkosti či hněv. Zároveň přináší katarzi i odreagování - a v neposlední řadě ukazuje hodnoty, jež by měli všichni následovat.

Atraktivita oprávněného prokletí

Publikum dokonce může při sledování snímku přesouvat své sympatie. Na jednu stranu bude soucítit s úřednicí kvůli nesnadné kariérní pozici. Současně lze sympatizovat i s odpudivou babiznou, která hrdinku proklela, protože kvůli ní přišla o střechu nad hlavou.

Centrální konflikt se točí okolo porušení etických zásad a na to vázané viny. Hrdinka se sice vymlouvá na nadřízené a na banku, ale rozhodnutí, které na ni kletbu uvalilo, učinila ze své vůle.

Foto: Aktuálně.cz

Ve scénách, kde je úřednice sama donucena prosit v bance o peníze a následně prodává svůj majetek do bazaru, navíc film přináší divákům pocit zadostiučinění. Právě možnost ventilovat vztek z krize na konkrétní osobu, ne pouze na nedostupné a de facto imaginární instituce - finančníci, politici, boháči - z filmu dělá vítanou terapii i alternativu v nabídce kin.

Stáhni mě do pekla nabízí odreagování - ale ne pouze tím, že by jako nekonfliktní blockbustery či komedie publiku nasadilo růžové brýle.

Pouťová jízda emocí

Blahodárné účinky zásadní mírou ještě stupňuje fakt, že se jedná o zábavnou podívanou. Narozdíl od většiny jiných tvůrců nepojímá Raimi horor jako soubor intenzivních lekaček a fyzických extrémů pro otrlé diváky. Jeho přístup připomíná pouťový dům hrůzy, kde se strach a napětí snoubí s pobavením, smíchem i radostným přistoupením na lacinou maškarádu.

Hororové napětí tvůrci vytvářejí naprosto primárními, ale maximálně účinnými prostředky. Využívají zesílených zvuků a horizontálního vychýlení kamery, jež naznačuje narušení reality nadpřirozenými silami. Napínavé sekvence přitom nejsou zbytečně natahované a svižně přecházejí do graficky ztvárněných démonických ataků, které jsou vypjaté i nadsazené současně.

Právě efektně ztvárněné konfrontace postav s nadpřirozenými silami zde - stejně jako v Raimiho legendárním hororovém debutu Smrtelné zlo (The Evil Dead, 1981) - představují hlavní atrakci a nejvíc utkví v paměti. Mají podobu fascinujících i žertovných nechutností či přímo burleskních absurdit ve stylu kreslených grotesek; dojde dokonce na ikonický pád kovadliny na hlavu a vylítnutí očí z důlků.

Stejně jako po návštěvě pouti ani divákům Stáhni mě do pekla nehrozí, že by je stíhaly noční můry. Na rozdíl od pochybných podniků vsazených mezi střelnice a kolotoče zaručuje Raimiho počin nejen zábavu a kýžené odreagování, ale dokonce i odchod s dobrým pocitem.

Nezbývá než nadšeně zvolat, že po letech strávených na sérii komiksových dobrodružství Spider-Mana se osobitý režisér v plné síle vrátil k žánru, který ho původně proslavil. Sice staré, ručně vyráběné efekty nahradila počítačová grafika, ale nejdůležitější ingredience dobrého hororu - silný scénář - zůstala zachována. Ostatně fakt, že Stáhni mě do pekla vzniklo podle původního scénáře, v dnešní době remaků dál posiluje jeho výjimečnost.

Stáhni mě do pekla
Drag Me to Hell
Žánr: Horor
Režie: Sam Raimi
Obsazení: Alison Lohmanová, Justin Long, Lorna Raverová, Dileep Rao, David Paymer, Adriana Barrazaová, Chelcie Ross, Reggie Lee, Molly Cheeková ad.
Délka: 99 minut
Premiéra ČR: 18.06.2009
 

Právě se děje

před 42 minutami

Mafra u Ústavního soudu neuspěla, za články o Langerovi se musí omluvit

Nakladatelství Mafra neuspělo u Ústavního soudu (ÚS) ve sporu s bývalým ministrem vnitra Ivanem Langerem kvůli článkům spojujícím Langera s kontroverzním podnikatelem Františkem Mrázkem. Rozhodnutí ÚS z poloviny června dnes zveřejnil Langer na sociální síti LinkedIn. Soudy opakovaně Mafře nařídily, aby se za články omluvila. Nakladatelství se kvůli rozsudkům obrátilo na Nejvyšší soud, který ale dovolání Mafry odmítl. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu pak Mafra podala i ústavní stížnost, podle nynějšího rozhodnutí ale nebyla ústavní práva nakladatelství porušena.

Spor Mafry s Langerem se týkal série článků z roku 2008 v deníku Mladá fronta Dnes a na serveru iDNES.cz, spadajících pod nakladatelství. V nich deník a server tvrdily, že Langer byl ve spisu k policejní akci Krakatice veden jako podezřelý z propojení na organizovaný zločin kolem Mrázka. Mafra argumentovala mimo jiné tím, že slovo "podezřelý" použila jen v obecné rovině, a ne v trestněprávním smyslu. Podle soudů ale tvrzení z článků nepodložila důkazy, v říjnu roku 2015 Vrchní soud v Praze pravomocně nařídil nakladatelství, aby se za výrok omluvilo. Langer žádal omluvu i za další údajně lživé výroky v článcích, ale s tím u soudů uspěl jen částečně.

Zdroj: ČTK
před 46 minutami

Ve Francii se ujali úřadu dva noví ministři, čelí kritice za znásilnění i popírání #MeToo

Ministři nové francouzské vlády premiéra Jeana Castexe se dnes ujali svých úřadů. Dva z nich přitom už nyní čelí ostré kritice. Nového ministra vnitra Géralda Darmanina totiž od roku 2017 vyšetřují kvůli obvinění ze znásilnění, ministr spravedlnost Éric Dupond-Moretti na sebe před časem upozornil kritikou hnutí #MeToo. Opatrnou pochvalu si prezident Emmanuel Macron vysloužil alespoň za jmenování Barbary Pompiliové do čela ministerstva životního prostřední, informovala agentura AFP.

Premiér Édouard Philippe, který stál v čele vlády od roku 2017, podal v pátek demisi a s ním skončil celý jeho kabinet. Z něj se do týmu nového premiéra Jeana Castexe, dosud málo známého starosty jihofrancouzského městečka Prades, dostal ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian, ministr financí Bruno Le Maire či ministryně obrany Florence Parlyová.

Zdroj: ČTK
Další zprávy