Recenze - Jamesi Bondovi odeberou povolení zabíjet, když se vydá na cestu pomsty a zlikviduje drogového bosse Sancheze. Podobně lokálnímu zločinci by normálně nevěnoval pozornost, ale když se pokusíte zavraždit Bondova kamaráda Felixe Leitera a při té příležitosti zabijete jeho novopečenou ženu, můžete stokrát říkat, že to nebylo osobní - pro agenta 007 to prostě osobní bude.
A protože Bond už připravil o moc jinčí ptáčky, Sancheze si navzdory předpisům, přání tajných služeb i protidrogových organizací podá sám. Je ironické, že ačkoli Bondovi nakonec povolení zabíjet vrátí, filmová série o svá povolení po tomto filmu na šest let přišla.
Povolení natáčet? Dočasně zamítnuto
A nelze říci, že by to bylo vinou úrovně snímku, jehož tvůrci moc dobře věděli, že v konkurenci Smrtonosné pasti nebo filmů o Indianu Jonesovi je třeba nabídnout něco nového.
Bohužel přišli s konceptem, který by skvěle uspěl v devadesátých letech; a bráno kolem a kolem, na emotivnější pojetí Jamese Bonda navázal i Pierce Brosnan. Ale na konci osmdesátých let (konkrétně v roce 1989) šlo o příliš sebevědomý krok.
Snímek sice z Flemingových románů víceméně nečerpá (až na zranění Felixe Leitera žralokem), ale jeho hrdina je otevřeně rozzuřený, nespokojený a na rozdíl od Brosnanova Bonda navíc ne vždy primárně loajální Jejímu Veličenstvu. Nelze posuzovat, zda by se to (jakkoli hypotetickému) Flemingovi líbilo, ale k jeho literárnímu popisu Bonda to má velmi blízko.
Pro hrst hereckých možností…
Zatímco Connery do role nastupoval jako herec na počátku kariéry, Lazenby coby úplný začátečník a Moore v pozici televizní hvězdy, Dalton byl zkušený herecký profesionál otrkaný ze seriózních adaptací literárních klasik. Už v předchozím filmu Dech života se role Bonda ujal v mnohem civilnějším modu, ale v Povolení zabíjet vyvádí věci vskutku nečekané.
Je pravda, že film nedodržuje mooreovským obdobím nastavené kanonické schéma vyprávění a mnohem očividněji odkazuje ke schématu ze Sluhy dvou pánů - alias Yojimba - alias Pro hrst dolarů. Do padouchova klanu se Bond vetře jako nezaměstnaný (ale zkušený a užitečný) nájemný vrah, který začne do spokojeného spojenectví lumpů vnášet podivné neshody, přičemž cesta míří přes peníze a přes ženu.
Jak už to ve zmíněném příběhovém modelu chodí, těm špatným dojde plný rozměr hry příliš pozdě. V Leoneho filmu Pro hrst dolarů to vedlo k bolestivému masakru a geniální závěrečné přestřelce, v Bondovi je vyústěním krvavá bitka muže proti muži (padouchova psychotického poskoka si zahrál mladičký Benicio del Toro) a velkolepá akční scéna s kamiony.
Honička kamionů je svým moderním uspořádáním jedním z důvodů, proč film na konci osmdesátých let působil pro některé příliš „žánrové" (jinak než bondovsky) a hlučně. Ironické je, že ve stejném roce šel do kin třetí Indiana Jones, kde byla podobně monumentální sekvence s tanky, auty a koni (a velbloudy), ale na rozdíl od Bonda hozená do mnohem okázalejší nadsázky.
Změnit, nezapomínat
Zasvěcený divák si jistě všimne, že jsou to paradoxně dva nejanarchističtější filmy série, které zároveň patří mezi snímky nejzuřivěji citující filmy z „klasického období". Quantum of Solace nabídlo mnohem důmyslnější síť odkazů na předchozí dobrodružství než Dnes neumírej - a film Povolení zabíjet sice otevřeně narušuje zaběhané konvence, ale cituje jako divý.
Najdete zde slovní hříčky („Bon apetit" se neříká po hození lumpa piraním, ale červům) nebo odkazy na Bondovu minulost („Jednou byl ženatý, kdysi dávno" - ačkoli Dalton nevypadá tak staře, že by to mohlo být až tak dávno).
Mnohem intenzivnější je i zapojení oblíbeného vynálezce Q: v Povolení zabíjet se tento odvěký mudrlant přímo vydá za dezertujícím Bondem do akce, spojí se s jeho současnou bondgirl a oba mu vydatně pomáhají.
Desmond Llewelyn si vrchol své bondovské kariéry odbyl právě v Povolení zabíjet. Po šesti letech ve Zlatém oku už se na něm jeho věk dost podepsal, ačkoli jeho vstup je nejnostalgičtější moment Brosnanova 007-debutu. V dalších dvou filmech už měl jen krátké, jakkoli vynikající štěky.
V Povolení zabíjet jako kdyby odhodil všechnu svou zodpovědnost sucharského vědce, který sardonicky odmítá akceptovat Bondův „dětinský" smysl pro humor a neúctu k pracně vynalézaným agentským pomůckám. Žene se do nerozumných akcí… a očividně si to užívá. Respektive oba; Q i Llewelyn.
Krutost násilí
Bondovská série zejména v Conneryho éře vždycky koketovala s neskrývaným cynismem, pokud šlo o nedotknutelnost lidského života a rovnoprávnost žen. Ale zobrazení násilí zmírňovalo svůj dopad na diváka jasným zapojováním comicsové nadsázky.
Lidé umírali čím dál bizarnějšími způsoby, ale násilí jen zřídka skutečně bolelo (většinou šlo o zbytečná ženská úmrtí - dívka v lese v Goldfingerovi, smrt Bondovy manželky na konci V tajné službě Jejího Veličenstva).
Ne tak v Povolení zabíjet, kde se nadsázka ve způsobu úmrtí snoubí s krutostí jejího zobrazení: lidé krvavě vybuchují v přetlakových komorách, rozšmelcovávají je nože drtiček v továrnách. Bond je nejen nelítostný, ale především - pardon - nasraný.
Na explicitnější zobrazení násilí pak volně navázaly filmy Zlaté oko a Zítřek nikdy neumírá, ale v (druhé) polovině 90. let už nešlo ani v bondovkách o nic neobvyklého - o šest až devět let dříve ano.
Historie se opakuje
Nejrevolučnější kroky filmu se ovšem obrátily proti němu. Civilnější, krutější, psychicky nevyrovnanější a profesionálně nezodpovědnější Bond víceméně předešel éru hrdinů jako Jack Traven (Nebezpečná rychlost), John McClane (druhý a třetí díl Smrtonosné pasti), Sam Goodspeed (Skála) nebo Richard Kimble (Uprchlík). Nesetkal se s pochopením.
Povolení zabíjet se dostalo do díry mezi akčním filmem jako kultem těla, akčním filmem jako filmem pohybu a kombinaci akčního filmu s thrillerem. Jeho schéma nebylo bondovské a zároveň bylo kolem příliš mnoho snímků, které od tohoto pojetí agenta 007 odváděly pozornost.
Ostatně i dnes je spousta lidí otevřeně proti pojetí Casina Royale a Quantum of Solace, které přišly po Brosnanovi podobně jako Daltonovy filmy po Mooreovi. Když vedle sebe položíme Dech života/Casino Royale a Povolení zabíjet/Quantum of Solace, najdeme mnoho koncepčních podobností.
Jenže zatímco před jednadvaceti lety bylo „diváckých odpůrců" příliš mnoho, dnes je po civilnějším Bondovi navzdory všem protihlasům poptávka… ovšem pro změnu kolabuje filmové studio.
Ale to už je jiný příběh. Dalton se ke třetí bondovce už nedostal, Craigovi se to snad podaří.
| Povolení zabíjet | |
| Licence to Kill | |
| Žánr: | Akční, Thriller |
| Režie: | John Glen |
| Obsazení: | Timothy Dalton, Carey Lowell, Robert Davi, Talisa Soto, Frank McRae, David Hedison, Everett McGill, Wayne Newton, Benicio Del Toro, Desmond Llewelyn, Pedro Armendáriz Jr., Priscilla Barnes, Don Stroud, Grand L. Bush, Caroline Bliss, Cary-Hiroyuki Tagawa, Christopher Neame, Claudio Brook, Branscombe Richmond, Anthony Zerbe ad. |
| Délka: | 133 minut |
| Premiéra ČR: | 08.02.2010 |
