Recenze - Jééé, vona zhubla! To bude jedna z prvních věcí, která u nového filmu s kanadskou Řekyní Niou Vardalos napadne diváky, jež do kina dovedl hlavně její sedm let starý hit Moje tlustá řecká (v originálním názvu ještě navíc „velká") svatba.
Věru, sedmačtyřicetiletá scenáristka a herecká hvězda překvapivě výdělečného filmu je ve své nové „řecké roli" o pár kilo lehčí. A protože hubnutí zpravidla provází spousta stresů, je tentokrát její postava ve snímku Můj život v ruinách i o něco hysteričtější.
Herečka zhubla, podívejte se
Americké historičce s řeckými kořeny Georgii totiž chybí kefi! Mezinárodně se tomu říká mojo, u nás šťáva a ve hvězdných válkách Síla. A kefi, to je základ dobré turistické průvodkyně, víme?
A teď, co s tím tak může Georgia dělat? Normálka. Nejdřív si sundá pocintané firemní sako. To je úleva, hned je víc kefi. Pak se svlékne, když sexuje s řidičem autobusu Poupi Kakasem zvaným též Pupík, který se v průběhu filmu také čím dál víc svléká a holí a vůbec „krášlí".
Pak se jde do plavek a nakonec se oba naopak obléknou. Do večerní róby a obleku. To už jsou úplně kefi a my pak zcela přesvědčeni, že ta Vardaloska skutečně zhubla. Mezitím, aby to nebylo jenom o svlékání a oblékání, se jezdí po památkách a řeší se mezilidské i mezinárodní vztahy.
Šokovaní diváci: hráli jim průhledný film
Pokud máte pocit, že jsem Vám právě vyslepičil celou zápletku, tak ano, je to tak. Ospravedlnit se můžu snad tím, že bych rád viděl naivu, který vývoj veškerých událostí neodhadne už po expozici.
Postavy a děje Mého života v ruinách jsou natolik v zajetí stereotypů, že není třeba být delfskou věštkyní, abychom vyčetli jejich budoucnost. Minulost totiž mají jen v jiných podobných žánrovkách - a vše je tak průzračné, že takřka vidíte skrz film na strukturu plátna.
Dokonale se to odráží v dialozích. Už dlouho jsem neviděl film pro dospělé, ve kterém by všechny postavy říkaly jen to, co si doopravdy myslí, a téměř nikdo z nich nelhal. Resp. když někdo zalže, okamžitě je to poznat, protože to buď dělá strašně okatě, nebo se za to stydí.
Letem světem z pohlednic
Ono vlastně není moc divu. Film začíná tím, že se jeho obraz rozhýbe v rámu pohlednice, a na konci se do rámu zase spořádaně vrátí. Ten film totiž JE pohlednice a její ideální korespondent je člověk, který necestuje, a přesto nebo právě proto má k zážitkové turistice do zahraničí neuvěřitelné množství předsudků.
Představuje si, neboť to zná jen z vyprávění a filmů, jako je ten právě recenzovaný, že ho všude chtějí okrást a nadávají mu řečí, které nerozumí; že tam nic v těch tramtáriích nefunguje, takže na pohodlí může zapomenout; že ostatní spolucestující jsou vesměs banda pitomců…
No a takový člověk dostane potom pohlednici od známých ze zájezdu z Řecka, která mu to všechno potvrdí. Může si spokojeně kycnout před televizi a říct si: Ještě, že jsem tam nejel! Jenže zároveň kdesi v zasuté časti mozkovny nepřestává snít o tom, jak by cestoval, kdyby to nebyl takový opruz... Jen kdyby neměl strach!
Pohledy posílal známý anonymní vtipálek
Navíc tu pohlednici poslal „vtipálek" - podle Georgiiny taxonomie nejprotivnější kategorie turisty. Nemyslím teď sarkastického mentora a vdovce Irva, díky nevysychající kefi Richarda Dreyfusse (Čelisti, Blízká setkání třetího druhu) nejpropracovanější postavu filmu.
Na mysli mám režiséra Donalda Petrieho, jehož komediantské životní dílo je příznačné především tím, že využívá kombinace hereckých hvězd a zápletek, jaké už před ním vymyslel nebo aspoň zpopularizoval někdo jiný - a často schopnější.
Za všechny uvedu Dej si pohov, kámoši (1993), kde vytěžuje dvojku Lemmon-Matthau z Wilderových komedií, nebo česky výmluvně přejmenovanou taškařici Sám doma a bohatý z roku 1994, u které vás nechám hádat.
Právě díky jeho hereckému vedení a významovým důrazům, které filmu uštědřuje, působí celek spíš vozembouchovitě vtipálkovsky než jako komediální stavba. Čili okamžitý efekt vždy vítězí nad budováním gagu. A to je komedie tradiční řecký vynález!
Zorba se utančil k smrti
Mimochodem, pokud byste si představu o Řecku měli udělat pouze z tohoto filmu, vyjde vám země u moře se spoustou hezkých kopečků, kde v podstatě nic jiného než památky, stánky se suvenýry a hotely pro turisty neexistuje. Země místy svérázných, místy zadumaných salámistů, kteří se na jakékoli pláži mohou vytasit hezkým šestnáctiletým synovcem a v televizi sledují nekonečnou smyčku tančícího Řeka Zorby.
Trochu paradox tohle srovnání. Řek Zorba (1964) totiž vypovídá i o tom, že „turista" nemá nikdy šanci cizí zemi pochopit a proniknout do její historie, do duší jejich obyvatel. V Mém životě v ruinách existují dějiny jen coby turistická atrakce a do těch vyžírků vidíte jak do stepní kozy.
Šou mast gou on
Režisér má také samozřejmě prsty v hlavní…ehm… ve vyznění hlavní hrdinky coby mužského sexuálního objektu. Čemuž se ona vůbec nezpěčuje, a přijímá tak machistickou myšlenku scénáře, že veškeré životní problémy vyřeší pořádná šoupačka.
Nad tím by se dalo ještě mávnout rukama nad dekou. Co mi ale skutečně vadí, je to, když Georgiino postupné zpipkovatění mají diváci vnímat jako právě její „zkefivatění". Když se totiž z historičky, jež se pokouší posluchačům předat seriózní fakta o památkách, stane šoumenka plácající „poetické nesmysly", turisti konečně začnou poslouchat.
Takže počkat: co mi tím vlastně chcete naznačit pane režisére? Já to čtu tak, že váš divák je vlastně rozštěpený xenofob se sexistickými názory, který rád poslouchá bláboly s bulvární rétorikou.
Moje žena, už zas
Přestože moje žena v první třetině dostala z kvality filmu nevěřícný záchvat smíchu, i tentokrát zakročí a před vašimi zraky snímek alespoň trochu rehabilituje. Je třeba uznat její tvrzení, že pokud je na téhle vtipálkovské romanci něco autentického, pak je to obhajoba „obyčejných povolání".
Když má totiž Pupík proslov, kde na příměru s dirigentem vysvětluje, proč tak rád dělá řidiče autobusu, je to v rámci možností dojemné a uvěřitelné. Méně už, když Georgia odmítne vysokoškolskou kariéru a zůstane v profesi průvodkyně; i tak mě ale tohle gesto potěšilo.
Jako dítě jsem chtěl být knihkupec, a jak to se mnou dopadlo. Kritik!
| Můj život v ruinách | |
| My Life in Ruins | |
| Žánr: | Komedie |
| Režie: | Donald Petrie |
| Obsazení: | Nia Vardalos, Alexis Georgoulis, Richard Dreyfuss, Caroline Goodall, Ian Ogilvy, Alistair McGowan, María Botto, Rachel Dratch, María Adánez, Harland Williams ad. |
| Délka: | 95 minut |
| Premiéra ČR: | 05.11.2009 |
