Recenze - Goldfinger má v bondovské sérii unikátní pozici: na rozdíl od ostatních filmů jde současně o zcela autonomní fenomén. O Goldfingerovi slyšeli i lidé, kteří nikdy neviděli jedinou bondovku, legendární záběr s mrtvou nahou ženou potřenou zlatem se objevuje skoro v každém časopiseckém speciálu o 007 a společně s filmem na trh roku 1964 vtrhla merchandisingová záplava: figurky, hračky, předměty s motivem 007 nebo tváří Seana Conneryho.
Film navíc do značné míry nezávisle na předchozích dvou titulech ustavil vyprávěcí schéma, ke kterému se později počínaje mooreovkami bondovky opakovaně vrací - a pro řadu diváků je jeho nedodržování v posledních filmech naprosto skandální. Od čistě špionážně-thrillerových příběhů Dr. No a Srdečných pozdravů z Ruska se špionážní východiska přetransformovala do podoby okázalé dobrodružné zábavy s větší mírou brutality, sexuální otevřenosti i nadsázky.
Ostatně právě na Goldfingera intertextuálně reaguje postava Fiony v Thunderballu, která i po sexu s Bondem hodlá být nadále mrcha a ironicky to glosuje ve stylu: „Já zapomněla, že má každá žena po milování s Jamesem Bondem objevit správnou stranu a změnit se k lepšímu." Když v Goldfingerovi všechny tradiční špionážní prostředky selžou, dosáhne Bond s naprostou samozřejmostí konečného vítězství právě tímto způsobem - a nikomu to nepřipadá divné!
Ve filmu najdeme vše, co je typické pro pozdější snímky a ještě nebylo ustavené dříve: laškování Bonda s Q, větší důraz na technické vychytávky (špičkově vybavený Aston Martin), rychlé změny destinací v první půli filmu nebo velkolepou závěrečnou akční scénu (v Dr. No sice základna vybouchne, ale je dost znát menší rozpočet a chybí velké ántré). Především je zde ale přítomen jeden z nejlepších bondovských padouchů s dokonale chladnokrevným poskokem mimořádného vražedného kalibru.
Goldfinger/Oddjob
S Dr. No se Bond potká poměrně pozdě, padouch je ve svém projevu spíše umírněný, postrádá okázalou sardoničnost a nemá žádného pomocníka. V Goldfingerovi jsou pozdější klišé naplněna se vší parádou. Goldfinger je okouzlující parchant. Disponuje neuvěřitelným bohatstvím, ale chce mnohem víc a neváhá si peníze vydělávat i prostým podváděním v kartách nebo golfu. Nezajímají ho žádné vyšší nebo anarchistické cíle, má prostě rád prachy (potažmo zlato).
Jeho plán na ozáření zásob amerického zlata ve Fort Knox je přísně racionální (v knize ho chce ukrást) a elegantním způsobem postupně likviduje všechny spojence, které už nepotřebuje a mohli by mu z podílu ubírat. Zároveň je ve své posedlosti mimořádně zábavný, srší sžíravým humorem a je jedním z mluvčích nejslavnější bondovské dialogové výměny vůbec: Bond - Očekáváte, že promluvím? Goldfinger - Ne, pane Bonde, očekávám, že zemřete.
Nenechává se rozhodit, zůstává nad věcí a vždy vymyslí záložní plán; koneckonců má k realizaci svých cílů nejlepšího možného spojence, oddaného Oddjoba. Obrovský asiat sice nemluví, ale jinak zvládá úplně všechno. Nosí golfové hole, má nadlidskou sílu, chladnokrevně zabíjí a ovládá efektivní umění vrhu kloboukem s ocelovou krempou. Goldfinger a Oddjob jsou každý okamžik filmu zcela sehraní: nezůstávají v Bondově stínu, ale tvoří mu plnohodnotné herecké partnery.
Mezi nadsázkou a vážností
Film na rozdíl od předchozích dvou snímků nerežíroval Terence Young, ale Guy Hamilton, který jako by si nevědomky připravoval půdu pro své další bondovské filmy v pozdější éře. V nich už se mu ale nikdy nepodařilo složky tak pečlivě vyvážit - snad proto, že série se stala mašinérií, která se bála příliš experimentovat. Goldfinger už sice není tak chladně promyšlený film jako Srdečné pozdravy z Ruska, ale možná právě jeho dravost a odvaha změnit vyzkoušené přitom dodala sérii pozdější trvanlivost.
V předtitulkové sekvenci poprvé vidíme Bondovu akci, která nemá žádnou vazbu na hlavní děj filmu. 007 stylově vyhodí do vzduchu továrnu na drogy, vyleze z vody s maskovacím rackem na hlavě, pod potápěčským oblekem má dokonale střižený smoking a růžičku do klopy. Nakonec odpraví padoušského Mexikánce, který na něj čeká v hotelu (i s polonahou spojenkyní, jež odvádí Bondovu pozornost).
Po akčním úvodu film přejde do hravé pasáže v Miami, kde Bond doběhne Goldfingera při podvádění v kartách. Ale sekvence končí šokujícím zvratem - smrtí sympatické ženské postavy, které Bond nedokázal zabránit. Následuje zadání úkolu Jít po Goldfingerovi dál, rozdá se super-vybavení a jde se hrát golf. Bond sice partii lstivě vyhraje (opět přistihne protivníka při podvodu), ovšem na konci dá Goldfinger jasně najevo, že nehodlá nadále žertovat a prohrávání nepatří mezi jeho záliby.
Děj se přesune do Švýcarska, kde se do situace zapojí dívka s puškou - mstící se sestra první zemřelé, která chce Goldfingera zabít. Po úžasně vynalézavé akční sekvenci přichází další šok, podobně brutálním způsobem zemře i tato žena a Bond to opět nedokáže odvrátit. Bonda uvězní, málem ho zabijí, ale nakonec ho díky jeho rétorickému triku nechají naživu - a až do konce filmu se ze zajetí nedostane!
Film se tak může soustředit na rozvíjení prostředí a charakteru silné ženské postavy s dominantními rysy (a perverzně dvojsmyslným jménem Pussy Galore).
Na rozdíl od knihy sice není otevřeně lesbická, ale i tak stojí svým dospělým sebevědomím ve výrazném kontrastu k oběma zabitým dívkám, takže pro Bonda představuje partnerku (i když ji nakonec sexuálně oblbne). I následující „průzkumná" část filmu, kdy divák objevuje pozadí zločinného plánu, končí nečekanou smrtí - gangsterů.
Permanentně se tedy v načasovaném rytmu proměňuje rétorika, styl i vyprávění - a ačkoli vlastně film nenabízí velké množství akčních scén, nehledě na situovanost velké části děje do jednoho prostředí, působí vše dynamicky a spektakulárně. Lehkou nadsázku srážejí ve správné okamžiky dolů emotivní momenty bez jakéhokoli zlehčení. Bond má navíc k dobru nejlepší techniku, ale paradoxně mu super-auto k úniku nepomůže, jen oddálí moment zajetí.
Sám sobě vším
Goldfinger ještě nepracuje s tím, že znalost předchozích dílů umožňuje divákovi vychutnávat si dohodu o dodržení a variování schématu „správné bondovky". Nejvíce ze všech Conneryho bondovek toto schéma naplňuje - protože ho vytváří. Divák nemusí vidět žádnou jinou bondovku, přesto si Goldfingera (podobně jako Srdečné pozdravy z Ruska) plnohodnotně vychutná jako samostatný film.
Je zvláštní, že snímek víceméně věrně kopíruje vyprávění Flemingova románu, ale významově ho posouvá právě v tom, jak jednotlivé scény uchopuje a zahrnuje do celkového konceptu. Film se dodnes jeví moderně, ačkoli jasně nese „zeitgeist" roku 1964, ve kterém vznikl: sexuální revoluce, bonvivánství jako životní styl, padající bariéry v zobrazování násilí, motiv atomové bomby, sílící víra v technický pokrok, důraz na velkolepé provedení akčních scén.
Divák nepotřeboval návod, aby si Bonda se vším všudy zamiloval - což naznačuje i to, že na něj přišlo mnohem více lidí než na předchozí dva snímky. Ze špionážní série vznikl popkulturní fenomén, který z žánrové zábavy udělal společensky důležitou záležitost. Film pochválila britská královna, byl neustále vyprodaný i v kinech hrajících ho 24 hodin denně pořád dokola, zbavil se své „provinční britskosti" natolik, že zbořil americké tržby (což se britským filmům jinak nestává).
Podobně jako ve stejné době nastupující Beatles se Bond stal světovým jevem překračujícím hranice jednotlivých států a v rámci své globalizace ochromujícím trh s hračkami a reklamními produkty.
Ústřední píseň z Goldfingera dosud můžete občas slýchat v rádiích, automobil Aston Martin DB5 si získal dosud trvající popularitu a Connery se do konce života stal Jamesem Bondem - což mu na dlouhá desetiletí zkomplikovalo kariéru, ale tehdy se tím ani on, ani nikdo jiný netrápil.
| Goldfinger | |
| Goldfinger | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Thriller |
| Režie: | Guy Hamilton |
| Obsazení: | Sean Connery, Gert Fröbe, Harold Sakata, Bernard Lee, Martin Benson, Cec Linder, Lois Maxwell, Burt Kwouk, Desmond Llewelyn, Les Tremayne, Garry Marshall, Honor Blackman |
| Délka: | 112 minut |
| Premiéra ČR: | 10.05.2010 |
