Recenze - Slovo propadák se zpravidla používá k povýšenému odsouzení filmu, přičemž svým spojením s tržbami vyvolává dojem masového hodnocení. Primitivní logika velí považovat kasovně neúspěšné dílo za nepodařené, jenže tyto dvě kategorie jsou neslučitelné.

Výraznou část propadáků příznačně tvoří díla, která svého času zůstala diváky nepochopena a později došla zaslouženého uznání. Zdá se, že do vybrané společnosti titulů jako Brazil, Poslední akční hrdina, Ed Wood, Donnie Darko či Život pod vodou se letos zařadí i novinka od dua Neveldine/Taylor.

Tohle není něco, co můžete ovládat

Foto: archiv

Již předchozí snímky autorského tandemu, dva díly radikální béčkové smršti Zastav a nepřežiješ, se u diváků a obzvláště kritiků setkaly s mnohoznačnými reakcemi. Mezi ohlasy na Gamera, který v USA vykazuje odstrašujícně nízké tržby, pak výrazně převládají osobní dojmy, z nichž se čtenář dozví mnohem více o jejich pisatelích než o díle.

Kromě mylných výkladů a očekávatelně ostrých odsudků z řad tradicionalisticky smýšlejících kritiků, Gamera pohaněli i fanoušci. Na druhou stranu ani jejich nelibost nepřekvapí, neboť snímek představuje pravý opak toho, co tato (paradoxně tvrdě konzervativní) skupina diváků vyznává.

Divoké tempo akčních pasáží valí na publikum audiovizuální ataky tak prudce, že fanoušci nemají možnost s filmem provádět své kultovní obřady, kdy vyzdvihují určité záběry či sekvence na úkor ostatních.

Foto: archiv

Příslušnost snímku do béčkové rozpočtové kategorie, kde nezbývají prostředky na merchandising, ho zase neumožňuje okultisticky ovládnout tím, že by si diváci přivlastňovali jeho esenci v podobě plakátů, upomínkových předmětů či hraček.

Čelní útok na svátosti fanoušků, jež jsou živené hlavním proudem Hollywoodu, pak představují zdejší cameo role. V Gamerovi jsou oblíbené figury filmového byznysu obsazeny do partů, které ostře podvracejí očekávání s nimi spjatá: představitel charismatických slušňáků Milo Ventimiglia (seriál Hrdinové) vystupuje jako slizký zvrhlík a kaskadérská hvězda Zoë Bellová (Auto zabiják) okamžitě končí jako kannonenfutter, aniž předvedla své dovednosti.

Jestli chceš vyhrát, dej mi volnost

Gamera lze označit za aktualizaci béčkového akčňáku Běžící muž (1987) pro věk videoher, internetu a on-line identit. V obou případech se neprávem vězněný muž účastní vražedné hry, která jemu slibuje předčasné propuštění a obecně slouží jako nástroj ovládání mas. Hrdinovi v boji proti hře a jejímu stvořiteli pomáhá podzemní hackerská organizace.

Foto: Aktuálně.cz

Zatímco osmdesátkový titul, kde hrál hlavní roli Arnold Schwarzenegger, vyzdvihoval v duchu doby vítězství hrubé fyzické síly nad totalitní ideologií, směřuje Gamer ke kyberpunkové symbióze člověka a virtuálního prostoru.

Parafráze lidové soutěže American Gladiators v Běžícím muži je tu nahrazena videoherními motivy alternativních světů a la Second Life a arénových stříleček typu Unreal Tournament či Quake Live.

Film dvojice Neveldine/Taylor ukazuje budoucnost, kde si majetní mohou zaplatit a přes speciální rozhraní ovládat reálnou postavu v bláznivě zvrhlé sociální hře Společnost či manipulovat vězně odsouzené na smrt při týmových bitvách s moderními rychlopalnými zbraněmi.

Já myslím, ty konáš

Již titul naznačuje, že klíčovou postavou pro význam Gamera je nejen hrdina fyzicky přítomný ve hře, ale také hráč, který ho ovládá. Oba zastupují diametrálně odlišné světy a také protichůdné pohledy na život, ale pouze jejich splynutím lze dosáhnout vítězství.

Foto: archiv

Symbióza fyzicky dokonalé a perfektně trénované loutky s hráčem, který je v reálném světě nicka, ale v síti má díky dovednostem status mistra, ruší tradiční opozici technologie a lidskosti, přítomnou například v "myšlenkově zpátečnickém" Matrixu, a otevírá pole ryzím kyberpunkovým myšlenkám.

V podnětných dílech kyberpunku, jako jsou knihy Neuromancer a Babylon Babies či filmy Tetsuo a Ghost in the Shell, představuje základní motiv transformace, která buďto probíhá, nebo již byla dokončena. Jejím výsledkem je nová - nikoli lepší či horší a pouze z hlediska dnešních konzervativních norem chaotická či nepřívětivá - forma lidské existence, jež vzešla prostoupením těla a technologie, reality a virtuálního prostoru.

Foto: Aktuálně.cz

Splynutí různých úrovní reality Gamer ukazuje ve scénách, kde je každodenní svět postav prostoupen reklamami, které ale již nejsou odkázány do rámů bilboardů či obrazovek, ale přelévají se přes příbytky lidí. Podobně je hráč naprosto obklopen virtuální realitou hry či internetových diskusních fór nikoli na monitorech, ale ve speciální místnosti se zakřivenými stěnami, kde se stírá hranice stěn a stropu.

Nemusíš mi nic říkat, ukaž mi to

Tvůrcům se navíc podařilo ryze filmovými prostředky na plátno přenést audiovizuální dojem brouzdání internetem, kde je uživatel ve zlomku vteřiny konfrontován náporem informací, obrazů, zvuků a videí. Docílili toho na první pohled chaotickou střihovou skladbou, která přináší útržky výjevů ze světa bizarní hry Společnost.

Akční sekvence z krvavé řežby Zabijáci zase představují filmový ekvivalent zážitku při hraní kinetických arénových stříleček, kde platí, že zastavit se znamená nepřežít. Hráč musí být neustále v pohybu a přesouvat pozornost mezi různými plány. Likvidaci nepřátel vnímá jen periferním viděním, neboť v momentě vypálení střely už hledá v prostoru další terč.

Gamer tak akci podává rozloženou do frenetické koláže detailů a velkých celků točených kamerou v neustálém pohybu, během něhož ještě navíc přeostřuje. Většina záběrů se po vzoru videoher z třetího pohledu drží v těsné blízkosti postav pohybujících se uprostřed efektní válečné vřavy arény.

Ve výsledku formálně progresivní a myšlenkově vyhraněný přístup Neveldina/Taylora výmluvně dokládá sfakt, že Gamer naráží na odpor diváků. Ostatně o patnáct let zpět se publikum podobně pohoršovalo nad prosazující se videoklipovou estetikou, a dnes jsou tehdy haněné tituly jako Takoví normální zabijáci považovány za klasiku. Prozatím Gamer příznačně sbírá nejlepší hodnocení od dospívající generace odkojené na videohrách a internetu.