Russell Crowe už není gladiátor. Vydal se cestou beznaděje

Martin Bubrín
Aktualizováno 13. 4. 2015 20:45
Slavný hollywoodský herec Russell Crowe ve svém režijním debutu zpracoval skutečné události po první světové válce v Turecku. Výsledek si však natočil nejspíše jen pro radost.
Cesta naděje se v českých kinech hraje od konce března.
Cesta naděje se v českých kinech hraje od konce března. | Foto: Bontonfilm

Recenze – Držitel Oscara za snímek Gladiátor a představitel mnoha slavných filmových rolí Russell Crowe je další z řady zavedených hollywoodských hvězd, které po úspěšné herecké kariéře zatoužily také po té režijní. Po Angelině Jolie a jejím válečném dramatu Nezlomný si letos stejnou funkci vyzkoušel i tento původem australský rodák a ve svém debutu se vydal cestou nejmenšího odporu s příběhem, který se v podstatě točí a píše sám.

Válečné drama inspirované skutečnými událostmi (ještě k tomu adaptace knihy) bývá námět, u něhož tvůrce buď sklouzává k patosu a kýči, pomocí nichž přikrášluje a odlehčuje dané (většinou drastické) historické okolnosti, k příběhu přistupuje nezaujatě, analyticky a s citem co nejvěrněji vystihnout danou událost, nebo nejlépe používá postup, který je kombinací obou. Prvotina Russella Crowea je však extrémní variantou prvního případu.

Hlavní role ve filmu ztvárnili Russell Crowe a Olga Kurylenková.
Hlavní role ve filmu ztvárnili Russell Crowe a Olga Kurylenková. | Video:

Cesta naděje je totiž tím filmem, který by s radostí zparodovali tvůrci komediálního seriálu Zpátky do školy, jenž se často a rád strefuje do těch nejlacinějších a nejprůhlednějších filmařských postupů. Některé momenty Croweova debutu by se do tohoto sitcomu zkrátka hodily jako vtipné parodické scénky, nicméně zde je s nimi zacházeno tak vážně a ušlechtile, jak jen daný námět dovoluje.

V poušti vodu nenajdeš

Posuďte sami: příběh vypráví o australském farmáři Joshuovi Connorovi, který během první světové války, konkrétně v bitvě o Gallipoli, ztratí své tři syny – po naléhání své ženy, jež se se ztrátou stále nemůže vyrovnat, se proto tři roky po válce vydá na dějiště bitvy do Turecka je nalézt a zjistit, co se s nimi stalo.

Cesta ho přitom zavede do Konstantinopolu, kde se seznámí nejen s půvabnou mladou recepční z hotelu (Olga Kurylenko) a jejím synem, ale také s mužem, který by mohl nést vinu na potenciální smrti jeho synů. A právě s ním spojí síly, aby mu je pomohl najít.

Není třeba popisovat více děje, aby bylo zřejmé, že scénář Cesty naděje je záměrně vystaven tak, aby v divákovi vyvolal co největší emocionální odezvu a zároveň velice opatrně a pietně zacházel se zobrazovanými historickými událostmi, případně neurazil žádný typ diváka.

Film, který by s trochou nadsázky mohl být pod lepším tvůrčím vedením dalším Anglickým pacientem, se tedy více než strhujícím příběhem o hledání sebe sama a svých blízkých v poválečném světě podobá jeho líbivé, byť prázdné a umělecky bezcenné nápodobě.

V rukou nezkušeného Russella Crowea je výsledek o to horší, protože každou důležitou či dramatickou scénu zdůrazňuje výraznými stylistickými prostředky, aby každému divákovi došlo, jak se má u dané scény cítit. Až by se dalo říci, že film v jistých momentech své diváky inteligenčně podceňuje a nabízí jim postupy, které by se za zastaralé daly považovat už před dvaceti lety.

Moderní požadavky na mainstreamový snímek (mimochodem nejlepší australský film roku 2014 podle tamních filmových cen) jsou stále vyšší, proto mohou některé momenty, jako například romantická scéna sbližování dvou postav ve formě montáže se zpomalenými záběry a šplouchající vodou, působit poněkud přepjatě a přinejmenším směšně.

Špatný kýč

I bez estetizované prázdnoty, kterou jednotlivé scény nabízejí, se Croweovi nepovedlo zkonstruovat smysluplný filmový celek postrádající alespoň základní dramatickou strukturu. Hledání ztracených (mrtvých?) synů je zde proloženo romantickou zápletkou mezi Connorem a tureckou hotelovou recepční, původně „nepřáteli“, ale později k sobě i přes nepřízeň nacházejícími cestu. Obě linie, značně melodramatické, jsou navíc vyprávěny jen na několika málo lokacích (ostrov, hotel, ulice) a postava Connora se mezi nimi pohybuje, jak se to zrovna hodí zápletce.

Premiérami týdne jsou film Samba o vztahu stárnoucí Francouzky a přistěhovalce ze Senegalu, konverzační válečné drama Diplomacie a rumunský dokument o fotbale, politice a rodině.
6:00
Premiérami týdne jsou film Samba o vztahu stárnoucí Francouzky a přistěhovalce ze Senegalu, konverzační válečné drama Diplomacie a rumunský dokument o fotbale, politice a rodině. | Video: Kamil Fila

Díky tomu snímek často působí dezorientujícím dojmem (v čase a prostoru), protože mezi dvěma střihy uběhne třeba několik dní, ve filmu to však vypadá, že na sebe jednotlivé záběry přibližně časově navazují (jako když postavy mluví o místě, kam se dá jen velice složitě dostat, a po střihu se tam postavy nachází jako nic).

Výsledek tedy někdy působí zbytečně zkratkovitě, jindy zase nepatřičně natahuje nepodstatné scény rozehrávající zbytečné podzápletky (vedoucí hotelu, spielbergovská postava malého chlapce).

Tento neduh můžeme samozřejmě připsat dvěma začínajícím scenáristům a zároveň autorům předlohy, kteří nedokázali svou knihu zadaptovat do jiného, značně odlišně vystavěného filmového média.

Film Cesta naděje se natáčel na historických místech v Istanbulu či na pobřeží Středozemního moře.
Film Cesta naděje se natáčel na historických místech v Istanbulu či na pobřeží Středozemního moře. | Foto: Bontonfilm

Úsměvně působí také „schopnost“ hlavní postavy pomocí proutku najít vodu (odtud originální název The Water Diviner), která zřejmě funguje i v reálných životních situacích, jako když se Connorovi díky ní podaří přesně lokalizovat své syny, o nichž více než tři roky neslyšel. V tak vážně se beroucím snímku však podobné momenty působí spíše úsměvně a hlavně odhalují, okolo jakých ledabylých a stěží uvěřitelných náhod je tento příběh inspirovaný skutečností vystavěn.

I když Russell Crowe načerpal mnoho zkušeností s režiséry jako Ridley Scott nebo Peter Weir, k jejich filmům se Cesta naděje bohužel nepřibližuje. Stále se sice jedná o relativně profesionálně natočený snímek s líbivými cestopisnými záběry Austrálie a Turecka, za nimi se ale nachází prázdný příběh s nevěrohodně vystavěným dějovým obloukem a mnohdy matoucím režijním vedením, které sklouzává k používání těch nejosvědčenějších a nejbanálnějších postupů, jak zaujmout divákovu pozornost.

 

Právě se děje

před 52 minutami

Policisté v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po demonstraci proti rasové nespravedlnosti

Policejní těžkooděnci v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po poklidné, ale nepovolené demonstraci proti násilí bezpečnostních složek a rasové nespravedlnosti. Napsala to agentura AP poté, co se u jednoho z pařížských soudů sešly tisíce lidí v reakci na vlnu protestů v USA. Úřady předtím manifestaci zakázaly, protože kvůli epidemii covidu-19 ve Francii stále nejsou povolené akce o více než deseti lidech.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Květnová nehoda dopravního letadla v Pákistánu má další oběť, zraněním v nemocnici podlehla dvanáctiletá dívka

Květnová nehoda dopravního letadla Airbus A-320 v pákistánském velkoměstě Karáčí má další oběť. Tou je dvanáctiletá dívka, která spolu s dalšími třemi lidmi utrpěla zranění na zemi při zřícení letadla na hustě osídlenou čtvrť v blízkosti letiště. Dívka v pondělí následkům zranění podlehla.

Při pádu letadla zahynulo 97 cestujících a členů posádky, dva pasažéři nehodu přežili. Airbus narazil do několika domů ve čtvrti Model Colony blízko letiště, čtyři její obyvatelé utrpěli zranění, mezi nimi i dvanáctiletá dívka, která v pondělí zemřela na následky popálenin. Další tři zranění jsou stále hospitalizovaní. Letadlo při svém pádu zničilo nebo poškodilo nejméně 18 domů.

před 1 hodinou

Americké ministerstvo obrany kvůli nepokojům, jež vypukly kvůli úmrtí černocha George Floyda, vyhlásilo druhý nejvyšší stupeň ochrany ve svém sídle

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Florbalisty sezony se stali premiérově Curney a Ratajová

Útočníci Jiří Curney z Mladé Boleslavi a Denisa Ratajová ze švédského celku Pixbo Wallenstam se shodně premiérově dočkali triumfu v anketě Florbalista sezony. Ukončili dlouhodobé kralování Matěje Jendrišáka z Linköpingu a Elišky Krupnové, klubové spoluhráčky Ratajové. Kvůli opatřením po pandemii koronaviru se nekonal slavnostní večer a vítězové byli vyhlášeni v přímém přenosu na programu ČT Sport.

Třicetiletý Curney v kategorii Florbalista sezony zvítězil s 503 body a o 62 předčil rekordmana Jendrišáka, který vyhrál v minulých šesti ročnících a celkově triumfoval osmkrát. Třetí skončil s 277 body další útočník Marek Beneš z Pixba Wallenstam.

"Porazit Matěje je pro mě neuvěřitelné. Samozřejmě si toho moc vážím a těší mě to. Nečekal jsem, že to někdy můžu vyhrát," uvedl v tiskové zprávě Českého florbalu Curney, který je rekordmanem základní části české superligy s 685 body i s 383 góly z 309 zápasů a také se 164 body z 89 duelů play off. V ročníku 2018/19 stanovil také maximum jedné sezony superligy s 87 body z 26 utkání.

Čtyřiadvacetiletá Ratajová získala 499 bodů a o dva roky starší Krupnovou, která vyhrála v minulých čtyřech ročnících, předčila o 46 bodů. Třetí skončila Martina Řepková s 237 body.

Ratajová byla nejproduktivnější českou hráčkou na prosincovém mistrovství světa v Neuchatelu s devíti body (6+3) ze šesti zápasů a dostala se i do All Star týmu. Ve švédské lize byla také nejproduktivnější reprezentantkou z tuzemska s 45 body (24+21) z 23 utkání.

"Velice si toho vážím, jsem tím potěšená. Určitě to teď doma s rodinou oslavíme. Patří to i Elišce Krupnové a Tereze Urbánkové, které jsem měla v prvním útoku reprezentace kolem sebe a sedlo nám to spolu, s Eliškou spolu hrajeme už hodně dlouho," prohlásila Ratajová.

Další zprávy