Recenze - Tak jsme na konci. Naše dvacetidílná odysea napříč bondovskou filmovou sérií končí a dostali jsme se na úplný začátek - k Dr. No.
Vzhledem k omezenému rozpočtu jednoho milionu dolarů, k nejisté budoucnosti série a v neposlední řadě k ještě naprosto neznámému Seanu Connerymu v hlavní roli působí první film mnohem skromněji než všechny další.
Odehrává se s výjimkou krátké londýnské scény celý na Jamajce, je v něm minimum akčních scén a nejvýrazněji ze všech filmů otevřeně směřuje k detektivní vyprávěcí struktuře. Ale i v tomto "pilotu" už jasně rozeznáváme bondovskou poetiku.
Plány padouchů neznámé
U Thunderballu nebo Srdečných pozdravů z Ruska jsme si říkali, že Bond ještě nepůsobil jako superhrdina, ale prostě jako profesionál dobře zvládající svou práci. V Dr. No se ale vzhledem k detektivnímu základu vyprávění nejvýrazněji vyjevuje investigativní základ špionážního žánru, který se až v závěru zlomí do prezentace bondovského padoucha s velikášskými plány a dobře utajeným velkým sídlem.
Na rozdíl od jiných bondovek dopředu po "columbovsku" neznáme plány záporných postav, ale zůstáváme omezeni na to, co během vyšetřování ve spolupráci s Felixem Leiterem a místním rybářem Quarellem Bond zjistí.
Na Jamajce jsou zabiti dva agenti britské tajné služby a 007 je vyslán, aby jejich smrt vyšetřil. Postupně odhaluje síť lidí, kteří jsou ochotni pro tajemného šéfa raději zemřít, než by něco řekli. Všechny stopy vedou k ostrovu Crab Key, na kterém zavražděný Bondův "předchůdce" objevil radioaktivní horninu.
Na Crab Key vládne neznámý Číňan doktor No (padoušští Asiaté patří k jednomu z pilířů dobrodružného žánru, viz slavný Fu Manchu) - o kterém je známé pouze to, že ostrov je nebezpečný a rybáři lovící u jeho břehů se nikdy nevrátili. A právě tam se Bond musí vydat… a kromě zadostiučinění tam narazí i na krásnou dívku Honey Ryderovou.
Zranitelný a nelítostný
Do chvíle, než se Bond s dr. No setká, toho o největším záporákovi tedy víme velmi málo a odhadujeme jeho moc pouze z respektu podřízených. Vynikající je scéna, když si jeden z jeho pochopů dr. Dent přijde na ostrov pro radu, ale my místo pohledu na doktorovu tvář slyšíme jen jeho démonický hlas mimo obraz.
Bond několikrát čelí bezprostřednímu nebezpečí a na rozdíl od pozdějších filmů mu jde mnohokrát regulérně o krk. To vzhledem k tomu, že šlo o první film, a jeho nesmrtelnost tedy nebyla samozřejmá, zřejmě spolehlivě fungovalo jako postup budování napětí, jakým způsobem hrdina vyvázne - a zda vůbec. A když po něm leze smrtelně jedovatý pavouk, rozhodně má ke klidu daleko.
Jen náhodou unikne smrti zastřelením, ke konci filmu je mučen (i když to není úplně očividné, ve Flemingově knize je mučení mnohem otevřenější) a sáhne si na dno sil. Nemá k dispozici žádnou technickou hračku a je odkázán jen na své schopnosti vyvozování či rychlé reakce na nové podněty.
Navzdory štramáckému úvodu, kdy se s Bondem poprvé setkáme v kasinu během partie baccaratu, je hlavní hrdina v jistých okamžicích nelítostný zabiják, který trpělivě nechá svého protivníka vystřílet náboje do nalíčené pasti… a pak ho chladnokrevně z rohu místnosti odpráskne (původně šestkrát, kvůli cenzuře nakonec zůstaly ve filmu jen dva výstřely).
Jen černočerně cynický
Kontrast Bondovy zranitelnosti, chladnokrevnosti a elegance nám nabízí ve spojení ještě se Srdečnými pozdravy z Ruska hrdinu příbuzného Flemingovu předobrazu, i když zdaleka ne tak emocionálně založeného a pochybujícího (k tomu se plně odvážily až filmy s Craigem).
Rozhodně nestřílí sarkastickými vtípky na všechny strany a způsob, jak zneužívá některé postavy ke svým záměrům, je jen černočerně cynický. Příkladný je moment, kdy jede k jedné záporné ženské postavě, po cestě se ho snaží padouši v autě zabít, ale on jim unikne - a oni zemřou při výbuchu pod srázem.
Žena je překvapena, že ho vidí, ale překoná údiv, a než přijde její komplic, zdrží ho sexuálními radovánkami. V jednu chvíli se ovšem částečně podřekne, že o padoušském autě věděla, což bylo Bondovi beztak jasné; 007 toho ale okamžitě využije a verbálně ji zatlačí do kouta.
Jeho reakce je zdánlivě mimoděčná, nechá ji, aby se z toho "vykecala" - ale v ten jediný moment je očividné, jak snadno by ji byl ochoten zabít nebo mučit, kdyby se potřeboval dozvědět víc. Představa, že by podobně bezcitné manipulativní hry byl schopen Bond s tváří Lazenbyho, Moora nebo Brosnana, je naprosto nemyslitelná. V Dr. No je ale taková situace předložena jako naprosto samozřejmá.
Stejní/jiní
Nízký rozpočet je na filmu vidět, jedinou větší akční scénou v první polovině je honička v autech (natočená s výrazným využitím zadní projekce) a nejvíc peněz zřejmě stálo postavení základny dr. No. Mnohem více se tedy musí stavět na vzájemné konfrontaci postav, která se v druhé půli filmu zlomí do konfliktu mezi Bondem a dr. No.
Vzhledem k tomu, jak je Bond coby charakter ve filmu představován, mnohem více tu vychází najevo tenká hranice mezi Bondem a jeho nepřáteli. Dr. No i Bond jsou si vlastně velmi podobní, panuje mezi nimi značný respekt a jedinou Bondovou devízou je to, že bojuje za "správnou stranu".
Je trochu škoda, že dr. No nehrál Christopher Lee, kterého do role navrhoval jeho bratranec Ian Fleming. Celá konfrontace "padouch i hrdina jsou skoro stejní" by fungovala ještě mnohem lépe.
Paradoxně na rozdíl od Muže se zlatou zbraní, kde si Christopher Lee hlavního lumpa Scaramangu zahrál a kde je celý film postavený právě na srovnání obou figur… ale Roger Moore prostě neměl na to, aby byl Leeovi důstojnou opozicí, a Scaramanga Bonda trumfuje na všech frontách.
Můžeme snít o střetnutí Conneryho Bonda s Leeovým dr. No, ale to je asi tak všechno. Podle Leeho ho kvůli čínskému psychopatovi s kovovýma rukama a srdcem na pravé straně producenti nikdy neoslovili.
Je ironické, že za mnohé z charakterové nejednoznačnosti Bonda vděčíme tomu, že se producenti nebáli do role elegantního agenta obsadit de facto neotesaného a živelného mladého skotského herce Seana Conneryho. Údajně se před natáčením musel bonvivánským manýrám a chození v saku pracně učit - a tento rozpor se nepřímo promítl i do pojetí postavy.
Kdo ví, kolik bondovských filmů bychom dnes znali, kdyby roli přijal Cary Grant nebo ji už tehdy dostal Roger Moore. Přes určitou civilnost ve srovnání s jinými filmy série už Dr. No ukázal, že potenciál agenta 007 s Conneryho tváří dalece překračuje jiné kriminální nebo špionážní filmy.
Ale to už všechno víme, James Bond přišel a vrátil se už dvaadvacetkrát, přežil Conneryho odchod, radikální změny poetiky i podivné žánrové experimentování. V šedesátých letech zásadně ovlivnil celé popkulturní dění, dnes už do něj jen nedílně patří.
A všechno to začalo v roce 1962 záběrem přes "hlaveň pistole" na muže, který vystřelí do kamery, obraz se zalije krví a spustí se bondovské hudební téma Montyho Normana a Johna Barryho. O několik minut později si muž s tváří Seana Conneryho zapálil cigaretu se slovy: "Jmenuji se Bond, James Bond."
| Dr. No | |
| Dr. No | |
| Žánr: | Akční, Krimi, Thriller |
| Režie: | Terence Young |
| Obsazení: | Sean Connery, Ursula Andress, Joseph Wiseman, Jack Lord, Bernard Lee, Anthony Dawson, John Kitzmiller, Lois Maxwell |
| Délka: | 110 minut |
| Premiéra ČR: | 24.05.2010 |
