Recenze - Roger Moore už sice poněkud zestárl, ale to mu (nebo jeho kaskadérům) nebrání v tomto exotickém dobrodružství provádět neuvěřitelné kousky. Ty mají sice s tajnou službou a obecně špionážním filmem už (zase) společného jen málo, ale divák namlsaný tehdy nejnovějšími dobovými hity začátku osmdesátých let dostane extrémní dávku toho, co pravděpodobně od akčního velkofilmu vyžaduje.
Indiana Bond
V první třetině osmdesátek kina válcovalo dobrodružství Indiana Jonese - Dobyvatelé ztracené archy. Tato pocta dobrodružným flákům literatury i filmu zcela otevřeně čerpala i z bondovského fenoménu, přičemž ve srovnání s jonesovským dravým stylem a překotným způsobem vyprávění se najednou bondovky mohly jevit trochu unavené.
Ano, základní rámec Chobotničky vychází z témat studené války (Východní a Západní Berlín, jaderná bomba, šílený sovětský generál Orlov)… Ale ve skutečnosti jde pouze o záminku pro akční jízdu využívající obvyklé propriety dobrodružných románů - indické prostředí, lovy na slonech, artisté, bitvy na vlakových střechách (i podvozcích) a křídlech letadel (za letu), honička na koních, tajemné spolky.
Aby toho nebylo málo, hlavního padouchova poskoka hraje slavný představitel Sandokana Kabir Bedi. Jakkoli šlo spíše o nezamýšlený vtip, protože na Západě Sandokana (podle Bediho slov) znal jen málokdo, je to fajn ironie.
Naopak zcela záměrný je zvukový doprovod Tarzanova proslulého křiku, který doprovází Bondovu cestu pralesem na liánách. Ostatně i předtitulková úvodní sekvence je rozhodně nejzábavnější ze všech Mooreových filmů a nepředpokládá žádnou návaznost na další děj.
Bond pronikne na nepřátelskou základnu v převleku, ale tady ho odhalí. Samozřejmě uteče a pomocí miniaturního letadla zlikviduje jak padouchy, tak jejich základnu a na konci si odjede načerpat palivo… prostě k benzínce.
Tok akce
Jak už ale bylo naznačeno, přes otevřeně exotické směřování akce je rámec filmu opět mooreovskou alternativní verzí studené války. Sovětský generál Orlov má pocit, že SSSR se Západem zbytečně mazlí. A když se jeho monumentální tankový plán na ovládnutí Evropy nesetká u sovětského vedení s pochopením, rozhodne se spojit s obchodníkem Kamalem Khánem, aby převezl z Východního do Západního Berlína jadernou bombu; když exploduje, bude to vypadat jako nehoda Západu.
Khán se domluví s odvážnou šéfkou ženského pašeráckého gangu Chobotničkou pod záminkou, že v kontejneru prostřednictvím cirkusu propašují do západní Evropy šperky - a ty pak bez jejího vědomí vymění za bombu.
Do toho všeho se ale zaplete Bond, který plány lumpů odhalí. Aby je zastavil, musí čelit indickému vrahounovi, artistickým vrhačům nožů, dvojčatům Griškovi a Miškovi, a pak pijavicím, hadům, krokodýlům, jedovatým chobotnicím, kočkovitým šelmám, dražbám… a tak.
Z výše uvedeného doufám vyplývá, že promyšlené špionážní vyprávění není zrovna hlavní devízou filmu. Svým způsobem nejsofistikovanější vyprávěný příběh představuje vsuvka v podobě volného převyprávění Flemingovy povídky, když se rekapitulují dávné vazby mezi Chobotničkou, jejím otcem a Jamesem Bondem.
Po poměrně klasicky špionážně střižené bondovce Jen pro tvé oči jde tedy o návrat k tradiční mooreovské nadsázce - kterému ovšem výrazně napomohl inspirační přesun od Star Wars (Moonraker) právě k Jonesovi.
Zejména poslední půlhodina filmu vlastně nabízí hlavně nepřetržitou akci, přerušenou jen jednou (kvazi)napínavou scénou se zneškodňováním bomby. A už se projevuje i silný vliv 80. let: Bondovy digitální hodinky Seiko tu dosáhly vrcholu možné non-elegance (pardon, o fous vítězí jiné hodinky se zabudovanou televizní obrazovkou), nehledě na bizarní vtípky typu erektujícího provazu, ponorky v podobě krokodýla nebo miniletadla skrytého za falešným koňským zadkem.
Zastavení vývoje
Chobotnička ale současně dokazuje, jak se bondovky s Moorem přestaly vyvíjet a jak filmy Moonraker, Jen pro tvé oči i Chobotnička byly spíše tři různé experimenty s tím, co bylo úspěšné jinde nebo dříve. Jde vlastně o ukázkový příklad jevu, který je s Bondem obvykle spojován - naprosté dodržení schématu, groteskní vtípky zlehčující scény i za cenu rozbití napětí (tady je to případ boje na tržišti), absurdní vynálezy, padouch vysvětlující Bondovi dopodrobna svůj plán, patologická promiskuita atp.
Bondovky rané éry a od nástupu Daltona velmi konkrétně reflektují dobu svého vzniku. Chobotnička je sice zábavný a velmi svižně natočený film úspěšně absorbující divácky žádané postupy, ale přitom působí jako uzavřená v jakémsi zvláštním bezčasí, které vzdáleně a spíše povrchově připomíná minulost našeho světa.
Vytratila se jakákoli aktuálnost, Bond není nikdy ve skutečném ohrožení a nepociťuje bolest. Vrhá se do nejšílenějších situací, protože ví, že se mu nic nestane…
Když se na to ovšem podívám z opačného úhlu pohledu, představuje Chobotnička jeden z vrcholů toho, co lidé od bondovek chtějí a proč se na ně koukají. Pamatuji si, že kdysi dávno na rakouských televizních kanálech mi připadala okouzlující a souboj na letadle mi i přes očividnou dějovou nadbytečnost bral dech.
A na rozdíl od Vyhlídky na vraždu ještě Moore i přes kvapem přibývající vrásky vypadá, že by to jeho hrdinovi v tom zvláštním způsobem pokřiveném možném světě mohlo procházet.
Na naší zpáteční cestě časem s agentem 007 je Chobotnička současně první ze tří příkladů toho, jak se Bond coby do sebe uzavřený fenomén připodobňoval k jiným modelům. Například tak trochu sám k sobě kdysi dávno… jak uvidíme příště u filmu Jen pro tvé oči.
| Chobotnička | |
| Octopussy | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Thriller |
| Režie: | John Glen |
| Obsazení: | Roger Moore, Maud Adams, Louis Jourdan, Kristina Wayborn, Kabir Bedi, Steven Berkoff, Desmond Llewelyn, Lois Maxwell, Walter Gotell, Geoffrey Keen, Eugene Lipinski ad. |
| Délka: | 131 minut |
| Premiéra ČR: | 01.03.2010 |
