Recenze - Hodně dlouho do české distribuce putoval jeden z posledních filmů oceněných letos Oscarem. Distributoři se patrně báli, že příběh s tematikou amerického fotbalu nebude lákat do kin, a tak ho nakonec uvedli jen na DVD.
Sportovní (melo)drama The Blind Side si většina lidí bude pamatovat díky Sandře Bullockové. Hlavní (nesportovní) roli matky, která se ujme zaostalého černošského chlapce a vychová z něj šampiona, jí vynesla první zlatou sošku.
U nás dostal snímek o něco „vyphotoshopovanější" obal a návodnější název Zrození šampiona, ale i tak pravděpodobně docela zapadne v regálech videopůjčoven - byť také tady jistě existuje dost zákazníků, kteří mají rádi žánr „feel good movie". Tedy filmy, po jejichž zhlédnutí se cítíte dobře, protože si připadáte být lepšími lidmi, když přece držíte palce outsiderům, kteří „to nakonec dokážou".
Dalo by se říci vkusné
Recenzent přistupující ke kinematografii jako ke spotřebnímu zboží tu nemá moc co na práci. Jde o dílo na povrchu hladké, snadno odsýpající, jednoduše humanistické, dojemné, dalo by se říct „vkusné" - kdyby to slovo nebylo tak zprofanované a nezakrývalo spíš konformnost než cit pro míru. Každopádně to není film zcela okázale citově vydírající, obrazově je pak o krok za produkcí televizní stanice Hallmark a rovněž herci nepůsobí tak thymolínově.
Dvě hodiny vcelku nevzrušivě, ale příjemně (to je ten ideál dnešní doby!) uplynou jako setkání na zahradní party a máte z toho dojem, že na světě je dobře. Vždyť je to přece podle skutečného příběhu, čili o tom nemůžete pochybovat - a zároveň by něco tak nekonfliktního ani jinak neprošlo do výroby.
Kdyby se hodnotilo řemeslné zvládnutí, herecké výkony a naplnění záměru „dojmout davy", nezbude než Zrození šampiona postavit hodně vysoko; ostatně jsou to i důvody, proč se tento titul dostal až mezi desítku nominovaných na Oscara za nejlepší film roku (s nutným dovětkem, že kdyby se zůstalo u tradičních pěti, tak se mezi ně nepropracuje).
Ale jakmile uplatníte trochu kritičtější oko, prakticky jediné, co nemůžete zpochybnit, je suverénní výkon Bullockové, jíž ani na okamžik neuklouzne dobře nacvičený jižanský přízvuk. Jinak rozplétáte předivo těch nejstrašlivějších sociálních mýtů a stereotypů a můžete se jenom dohadovat, zda je vůbec možné, aby to tvůrci mysleli „upřímně a čistě" bez postranních záměrů, anebo zda jde o vrcholnou ideologickou manipulaci.
Osobně se přitom na tak kvalitně vysoustružené filmy jako Zrození šampiona nebo Štěstí na dosah ani nedovedu zlobit; dokonce mi přijdou cenné tím, že se na nich můžete naučit „číst mediální texty", tedy analyzovat, jak se něco silně ideologického dovede tvářit jako normální a přirozené.
Umí mluvit v dlouhých větách
Jak tedy začít a kam dřív skočit, co včil a co potom? Nejprve k tomu, co nesedí fakticky. Skutečný Michael Oher, jehož se ujala bohatá panička Leigh Ann Tuohyová a zacházela s ním jako se dvěma svými vlastními dětmi, byl od počátku atletický talent a věděl velmi dobře, jak se hraje americký fotbal (a předtím i basketbal).
Jeho sen být fotbalistou mu kazilo pouze špatné sociální zázemí. Oher navíc ani zdaleka není tak zakřiknutý a zpomalený, jak ho ztvárňuje (přece jen příliš sádelnatě neohrabaný) Quinton Aaron; rozhovory se skutečným Oherem dokazují, že umí mluvit v plynulých dlouhých větách, a rozhodně není z filmu příliš nadšený.
Značně diskutabilní berličkou zápletky je i termín „ochranitelské instinkty", které mu v testu vyjdou na 98 procent. Tuto kvalitu možná měří testy pro policisty, ale jen obtížně by je používala jakákoli střední škola k rozřazení svých studentů - navíc vůbec není jasné, jak by je ve školních podmínkách testovali. "Ochranitelské instinkty" přitom mají být podle filmu hlavním důvodem, proč je Oher tak vynikající obránce; stačí mu jen říct „tým je jako tvoje rodina" a rozmašíruje každého útočníka na maděru.
Film navíc vychází z knihy novináře Michaela Lewise, který velmi komplexně analyzuje lukrativní a často depresivní svět univerzitního sportu; kniha je ke všemu vyprávěna z pohledu Ohera. Film dělá pravý opak - zasazuje nás do pozice členů bělošské rodiny (a hlavně matky rodu) a ve sportu pouze sentimentálně vidí vykoupení chudého chlapce ze dna společnosti.
Americkou (pasivní) posedlosti sportem nijak nerozkrývá, vidí v ní vrchol společenského vyžití a celý příběh jen reprodukuje mýtus „všechno je možné, kdy si jdete za svým snem". Vlastně jen na chvíli se děj zastaví a položí si otázku, zda fotbal byl Michealův sen (ale to zase koliduje s fakty).
Notyvoe, ta mi to nandala
Taky z hlediska autenticity film občas docela kulhá. Z odstupu dost neuvěřitelně působí třeba scéna, kdy paní Tuohyová přijede do ghetta hledat Michaela, a usadí pár gangsterů slovy, ať přestanou vyhrožovat jejímu synovi, protože tím zároveň vyhrožují jí, a ona je členkou Národní střelecké asociace a má u sebe vždycky nabitou zbraň.
Člověk by čekal, že je gangsta hoši od srdce zasmějí, až jím budou chrastit zlaté řetězy, pak vytáhnout svoje bouchačky a řeknou „Tak se ukaž, ty čubko". Ale oni ne, sedí na bobku s otevřenou pusou a říkají si, „notyvoe, ta mi to nandala".
A teď k tomu nejtěžšímu - symptomatickým významům. Jakou úlohu může mít Zrození šampiona v americké kultuře? V letošní nabídce jde o jakousi odpověď na snímek Precious z úplně opačného politického a rasového spektra. Zatímco Afroameričané (si) natočili film o své vlastní bídě, jímž obviňují bohatší vrstvy společnosti, ale i sebe z toho, v čem žijí, běloši si pro sebe natočili snímek o černouškovi, kterému pomůžou, a tím se zbaví pocitů viny.
Ukážou příklad „soucitného věřícího konzervativce", který přece nehledí na rozdíly v rase a tím imaginárně vyřeší dlouhodobě zakořeněné sociální rozpory. Když pomůžeš jednomu, jako bys zachránil miliony, říká milosrdná lež.
Pomoc však nepřichází od komunity, ale od jiné sociální třídy - čili tu existuje jen pohádkově hodný a mírný medvídek Michael coby teenager, který nemá žádné vlastnosti a například ani sexuální pud, a je tu pak spousta „ošklivých černochů", zato všechny kladné postavy mají světlou barvu pleti.
Rozplést celé to předivo předsudků, stereotypů, kýče, falešného soucitu a rasistických pocitů nadřazenosti, které se maskují za solidaritu, je nesmírně těžké, protože je přitom ještě nutné odlišit, že „cosi se skutečně stalo" (a nemířit nutně proti žijící pan Tuohyové) a „byl o tom udělán film s jistým účelem".
Primitivní a ušlechtilý divoch
Každopádně, z něčeho se tvůrci nevyvlečou. Zrození šampiona naplňuje klasický rasistický archetyp magical negro, který se objevuje dlouhodobě v americké literatuře a filmu (nejznámější jsou asi John Coffey v Zelené míli či Bubba ve Forrestu Gumpovi) - tedy černošské postavy odnikud a bez minulosti, které mají zvláštní schopnosti.
Hlavního bělošského hrdinu pomohou nějak symbolicky či reálně zachránit, vykoupí ho a dají mu nazřít pravdu. Principem toho bývá, že je poměrně dost nejasné, co by to mělo být - kromě toho, že vidíme, že černoch reprezentuje cosi primitivního, nějakého ušlechtilého divocha.
Snad nebude mít komerčně veleúspěšný snímek na svědomí, že by bohatí běloši začali v následujících letech hromadně „nakupovat" černošské sirotky, aby z nich vychovali šampiony, kteří jim přinesou ještě víc peněz. Případné akceptování lidí jiné barvy pleti nebude tedy dáno pouze jejich uplatněním ve sportu coby „genetických mašin" na vítězství.
Unikátní je rovněž sama postava paní Tuohy, která si díky Sandřině šarmu snadno získává sympatie, i když v reálu by asi podobný typ ženy leckoho vyděsil a odpudil. Je to vlastně obdoba Erin Brockovich, jen z úplně jiné sociální třídy, což z jejího soukromého boje za lepší svět činí mírnou absurditu - neboť právě ona je establishment zodpovědný za kastování společnosti.
Tahle Erin Brockovich je pak ve své deluxe verzi kombinována i s typem „ocelové magnólie", což ve výsledku dává dohromady obraz, jaký o sobě chtěla vytvořit třeba Sarah Palinová - republikánka s dobrým srdcem která je ale členem NRA a „má vždycky nabito". Kromě toho je u Bullockové posílen sex appeal a herečka z romantických komedií tak zapadá do schématu MILF (rozklikněte až po 22. hodině). Kdo by odolal?
Tvrdě ho setnout?
Zrození šampiona je totiž pod naleštěnou slupkou vlastně hodně perverzní film. Nicméně jako každé jiné dílo, nabízí více vrstev a možností chápání. Co se „průměrnému Američanovi a Američance" (jakkoli jde o abstraktní kategorie) jeví jako normální, může být například pro evropské publikum zcela vyšinuté.
A naopak, poměrně normální role zaopatřené ženy v domácnosti v USA může být inspirativní pro divačky v zemích, kde je ženská emancipace na bodu mrazu nebo se jen lehce rozbíhá. Nepochybuju, že paní Tuohy pro mnohé divačky bude vysněným ideálem toho, jak by chtěly řídit a naplnit svůj život a rozhodně to bude hodnotnější než život ušlápnuté puťky.
Všechna kritika, která tu zazněla, navíc může být snadno smetena s tím, že jde o pouhou nenávist vůči pravicovému křídlu amerických křesťanů a neochotu přijmout pozitivní obraz rodiny. Veškeré podezírání z toho, že přijetí „černocha do rodiny" je vlastně aktem povýšenosti a nadřazenosti, může pak kdykoli zvrátit tvrzení, že rasistické je naopak neustále podezírání a pitvání podobných problémů.
A právě tahle neukončitelnost sporu a možnost spatřit v jednoduchém a přímočarém příběhu o cestě na výsluní tolik zákrut mi ani nedovoluje tvrdě ho setnout.
| Zrození šampióna | |
| The Blind Side | |
| Žánr: | Drama |
| Režie: | John Lee Hancock |
| Obsazení: | Sandra Bullock, Quinton Aaron, Kathy Bates, Jae Head, Kim Dickens, Tim McGraw, Rhoda Griffis, Lily Collins, Ray McKinnon, Brett Rice, Tyler Lee Allen, Steve Warren ad. |
| Délka: | 128 minut |
| Premiéra ČR: | 31.05.2010 |
