Recenze - Není nad to dělat v práci přesčasy. Už už chcete odejít, když tu vás před východem s píchačkami zavolají „hele, nemáš chvilku, mrkni se ještě na tohle". A vyklube se z toho ten nejhorší úkol, jaký jste museli kdy vyřešit: celé dny a noci nespíte, povinnosti se na sebe nabalují jako sněhová koule, která vás hodlá zavalit.

Zhruba z této výchozí situace, kterou každý pracující člověk zná, se odvíjí i zápletka akčního špionážního thrilleru Salt s Angelinou Jolie v hlavní roli. 

Foto: Sony

Její agentka Saltová jde po oficiální pracovní době coby schopná ruštinářka na deset minut vyzpovídat jednoho ruského přeběhlíka, který tvrdí, že má zásadní informace o chystaném atentátu na prezidenta. Během rozhovoru však vyjde najevo, že atentátnicí by měla být sama Saltová. A tak začne prchat.

Nechcete, aby umřela

Diváci pak zhruba tři čtvrtě hodiny nevědí, jak to tedy doopravdy je, případně čeho chce Saltová dosáhnout svým metáním salt mezi střechami jedoucích aut a osolením (ruského) prezidenta. Jen se jeden nestačí divit, jaká síla a kondice se ukrývá v tom navenek křehkém těle zprvu vyděšené a pak ledově chladné ženy.

A nic na tom údivu nezmění, ale spíš ho jen znásobí to, že v poslední třetině filmu se vydává za muže, přesněji českého majora Vlčka pod vedením plukovníka Eduarda Tomáše. To už je fakt mystika vysokého řádu.

Foto: Sony

Snímek Salt, jenž ve finále slibuje náběh na trilogii, dostal už různé nálepky: ženská verze Jasona Bourna, feministická alternativa seriálu 24 hodin či bondovka bez koulí. Zdaleka nejvíc se ale svým principem zaangažování publika podobá spíš starým Hitchcockovým filmům typu Nepravý muž nebo Na sever severozápadní linkou.

Jde jednak o nepravděpodobnost zápletky, jednak o její nepodstatnost - všechny nastolené situace slouží k tomu, abyste byli napjatí, protože vám chybí podstatná informace. Nad hrdinkou nemáte navrch, nemůžete jí imaginárně radit, co by měla udělat, protože nechápete, kvůli čemu něco právě koná. Nemáte o ni strach, protože byste ji měli rádi a důvěřovali jí, ale nechcete, aby umřela, protože se chcete dozvědět pointu.

Onu tři čtvrtě hodinu ten mechanismus funguje. Pak nastává moment, kdy zapochybujete, že se hollywoodské scénáře píšou od konce, a dostanete pocit, že scenárista byl při psaní v úplné stejné pozici jako obyčejný divák - jako by se nechal překvapovat, kam až ho psaní dovede. Několik finálních zvratů vás ovšem přenese do jiné žánrové říše, téměř Angelininy říše divů - a ukáže se, že Kurt Wimmer to už zase zvrtal, jak je jeho zvykem.

Absurdní a nesmyslné prvky převáží

Salt je dílem tří individualit - režiséra, scenáristy a hlavní ženské hvězdy -, které se tvůrčím způsobem doplňují, a občas spolupráce mezi nimi skřípe. Hlavní osobou je již zmiňovaný scenárista Wimmer, který si potrpí na vymýšlení přemrštěných zápletek, jež přerůstají mantinely jednoho soudržného fikčního světa; jinak řečeno, máte neustále pocit, že se každou chvíli díváte na jiný film.

Takové jsou jeho (často kolaborativní) scénáře ke snímků,  Koule, Test (The Recruit), Aféra Thomase Crowna i Ctihodný občan; a stejně rozháraně či slátaně působí jeho režijní počiny Equilibrium a Ultraviolet. Wimmer nemá cit na skloubení uvěřitelných a neuvěřitelných prvků a postupně mu vždycky ty neuvěřitelné, nechtěně absurdní a nesmyslné prvky převáží.

Dodnes si třeba nemůžu pomoct a kdykoli si jen vzpomenu na jeho nejoslavovanější kousek Equilibrium, opakuju si, jak někdo může vymyslet tak hloupou zápletku, že totalitu nastolíte tím, že v lidech potlačíte emoce pomocí drog a ty látky je potřeba podávat i policejnímu aparátu. Tato totalitní vize líčí svět, který by mohl existovat tak týden nebo dva, než by se zhroutil sám do sebe.

Angelina Jolie ve filmu Salt | Foto: Falcon

Můžete sice ve Wimmerově psaní spatřovat jakousi hru s klišé a dějovými schématy, ale chybí mu zkrátka ta hitchcockovská obratnost. Je pravda, že Hitchcock si scénáře nepsal sám, ale uměl vtisknout filmu takový styl, kdy nevadila jistá umělost, která jako by potvrzovala „je to jen filmová iluze a zábava". Hitch moc dobře uměl režijně ztvárnit i lehce blbé věci, a učinit tak klišé stravitelnější a roztomilejší.

Dvojité zpochybňování oficiální verze reality

Ale režisér Phillip Noyce tohle nevyhmátnul. Namísto nadsázky na způsob Dlouhého polibku na dobrou noc vsadil na podivný typ realističnosti odvozený právě od Bourna, 24 hodin nebo svých dřívějších špionážních filmů Vysoká hra patriotů a Jasné nebezpečí. Takže kamera se samozřejmě musí třepat, všechny údery hodně bolí, teče spousta krve, prostředí, v němž se hrdinové pohybují, působí živě a nekulisovitě.

Foto: Falcon

Je však otázka, jestli to mělo nějak ladit, jestli právě tento kontrast neměl být „umělecky" povýšen na jinou úroveň. Zápletka totiž stojí na dvojitém zpochybňování oficiální verze reality. Mezi různými bláznivými konspiračními teoriemi, které kolovaly v době studené války, byla i ta, že Rusové vyškolili zástupy dětí tak, aby se integrovaly do americké společnost jako tzv. spící agenti, pak byli probuzeni nějakým signálem a začali plnit záškodnické úkoly.

Ve filmu je na začátku tato teorie zpochybněna jako báchorka, pak aktualizována a pak tádydádydá… nic už neřeknu, ani kdybyste mě mučili poslechem poslední písně Ivety Bartošové Heja heja.

Takže vlastně ty zvraty, nové úhly pohledu, realistický styl podivně nepadnoucí k přehnanému ději a nakonec i strhující a proměnlivá Angelina se nějak zužitkují. Rozhodně nejde popřít, že v sobě má ohromnou fotogeničnost a charisma, i když jinak ji nemusíte mít rádi jako herečku ani z ní být unešení coby sexy symbolu.

A přitom i charisma je tu využíváno jako cosi zrádného a zavádějícího, což pochopí víceméně všechny mužské postavy, s nimiž má co do činění. Vůbec je tento film skvěle obsazený a v rámci možností výborně zahraný: Liev Schreiber (Manchuriánský kandidát, Wolverine, Odpor), Chiwetel Ejiofor (Spojenec, Potomci lidí, Americký gangster), August Diehl (Ďáblova dílna, Hanebný pancharti) a Daniel Olbrychski (polská legenda ze 140 filmů) na jedné hromadě!

Jenom se ale pořád vracíte k tomu, jestli všechny ty hry a hokusy pokusy stály za to a jak moc velká to byla zábava, když už to nemělo být zas tak navážno. A tady se asi dostanete k závěru, že existence snímku Salt má jediné opodstatnění - udržet status Angeliny Jolie coby akční hvězdy.

V tom případě se neděje nic hrozného. Horší je, že se v Hollywoodu začínají domnívat, že Kurt Wimmer má dost talentu a invence udělat celovečerní adaptaci hry Metal Gear Solid a že zvládne remake Total Recallu. A upřímně, v jeho pojetí nechci vědět, jestli Arnold byl, nebo nebyl tajný agent a jestli se mu to všechno jenom nezdálo.