Recenze - Jak se dá popasovat s filmem, který o sobě tvrdí, že je hrozný, ba nejhorší ze všech? Reklamy na něj vás varují a tím zákeřně lákají. Můžete nadávat, jak chcete, můžete vymyslet libovolný posměšek, se vším už tvůrci počítají.
Napíšou si slogan „od dvou z šesti chlápků, co udělali Scary Movie" - a když řeknete, že jsou to ti dva, co můžou za to, že ve Scary Movies jsou mnohé špatné vtipy, které ty filmy kazí, budou hrdě přikyvovat. Ano ano, jsme příšerní, jen do nás, nám je to fuk.
Můžete napsat upřímně zoufalou větu „Myslel jsem si, že se po zhlédnutí Disaster Movie už nikdy nebudu smát" a autoři se vám za to vysmějí do obličeje, protože při nákladech 25 milionů jejich film celosvětově vynesl 85 milionů. Globálně vzato nic moc, ale stačí to na firemní chod, vilu s bazénem, kaviár, šampaňské a děvky, tak nač si stěžovat.
Mít rád parodované
Tato teflonová omyvatelnost činí z Disaster Movie - titul už se distributor ani nenamáhal překládat - nesmírně tvrdý oříšek. Argumentovat tím, že tvůrci nemají vkus? Pardon, ale tudy cesta nevede. I fekální, vulgární a morbidní humor může být dobrý - vtipnost a decentnost spolu automaticky nesouvisejí a existují desítky filmů, které mají smysl pro načasování a styl, ať v nich létají vzduchem libovolné nadávky a výměšky.
Jason Friedberg a Aaron Seltzer však nejsou dobří a pečliví filmaři. Chybí jim schopnost jakýkoli nápad vybrousit do finální podoby, chybí jim dokonce to nejzákladnější, co potřebuje filmař, když chce dělat parodii: mít rád ony předobrazy, jež hodlá zesměšňovat, a rozumět jim.
To platilo za časů Připoutejte se, prosím, Bláznivé střely nebo Žhavých výstřelů od Jima Abrahamse a bratrů Zuckerových. Tady ještě bylo patrné, co je hlavní parodovaný žánr, a hlavně, pracovalo se s konkrétními, zažitými a slavnými scénami a roztomilými klišé, která byla rozvíjena ad absurdum.
Date Movie, Epic Movie ani nynější Disaster Movie, které ze sebe Friedberg se Seltzerem vyzvraceli v zátahu tří let, se bez ohledu na názvy nesnaží být žánrově důsledné, nenapodobují jednotlivé scény a hlavně často - úplně nesmyslně - vznikaly v době, kdy příslušné „parodované" tituly ani nebyly hotové a kolovaly jen trailery.
Nula bodov, chlapci
Čili jediné, co zbývá, je rozpoznat, že TAHLE postava by měla být z nějakého filmu; tím končí parodický humor a nastupuje tupá sexuální narážka nebo rána do hlavy, uklouznutí, uprdnutí, říhnutí nebo hovno na botě.
V Disaster Movie by teoreticky mělo jít o to, že hlavní hrdina má snovou předtuchu, že přijde katastrofa, a když přijde, snaží se zachránit svou ex-přítelkyni, která uvízla zavalená sochou v muzeu.
Než tam však se svými kumpány dojde, potká spoustu filmových postav včetně Iron Mana, Hancocka, Hulka, Hellboye, Batmana, Speed Racera, na které spadne z nebe kráva, přejede je auto, nebo je někdo omylem i schválně zastřelí.
Ústřední zápletka má připomínat Monstrum (Cloverfield), jenže parodie takového filmu by musela stylově zohlednit používání ruční kamery a samotný akt natáčení, jinak veškeré narážky přijdou vniveč. Čili nula bodov, chlapci.
Nesouvislost scén je vysvětlována tím, že pořád někdo upadá do snů a představ, takže je možné ze současné Ameriky přepínat do pravěku (10,000 př. n. l.) či Narnie; jakmile se octneme v muzeu, může na scénu přijít Beowulf, Kung Fu Panda nebo Indiana Jones.
Příznak dvojí krize
Nikdy si pochopitelně není možné nechat ujít záminku k tomu, aby libovolné postavy tancovaly a dělaly něco a la High School Musical nebo Let´s Dance (Step Up), což jsou ale tak zaměnitelné výrobky, že je vlastně nelze parodovat. Respektive lze, ale zde není poznat velký rozdíl - už proto, že Disaster Movie je určen stejně mladému a blbému publiku.
Zcela úchylně vyznívá snaha vytěžit něco z komediálních snímků jako Kouzelná romance, Love Guru či Zohan, které už samy parodují jiné filmy a jsou plně sebeironické. Tyto snímky se pak dá jen kopírovat a parazitovat na nich, ale nelze je zesměšnit, ať už si o jejich kvalitách myslíme cokoli.
Ač to tedy zní pateticky, Disaster Movie je především příznakem dvojí krize. V jednom případě jde o příznak pozitivní, protože se ukazuje, že současný Hollywood - i když si hodně lidí myslí opak - produkuje velmi v rámci mainstreamu a populárních žánrů velmi inteligentní a sebereflexivní filmy, které si ze sebe dovedou utahovat, pomrkávají na diváky, případně na nich není nic povrchně směšného.
Krize se tudíž týká jen žánru parodie, který náhle nemá moc kde brát a uhníst celovečerní příběh by se nepodařilo ani podstatně větším koumákům, než jsou Friedberg a Seltzer. Jednou z promarněných příležitostí zůstal Sex ve městě, kde se Disaster Movie vzmůže jen na to, že ony ženy vypadají staře (což je objev!) a Sarah Jessica Parker navíc jako něco mezi transsexuálem a koněm (což je taky velký objev).
No není to švanda?
Zatímco krize parodického žánru budí spíše lítost, druhá krize má závažnější příčiny a následky vzbuzuje především zoufalství a agresi. Na Disaster Movie je nakonec nejodpudivější to, že si naprosto pokrytecky dělá legraci z životního stylu, jehož je sám součástí.
Pokud míříte proti povrchnosti, hloupým vyfintěným silikonovým holkám, konzumnímu životnímu stylu a kultu mediálních hvězd, nemůžete to dělat způsobem, jakým píše povrchní bulvár a přemýšlejí jeho čtenáři - v oné směsi závisti a nenávisti, která ubožáky poutá k těm, co jsou vydáváni za úspěšné.
Disaster Movie chvílemi působí, jako by ho zčásti napsali a natočili anonymní psychopati, kteří zaplevelují internetové diskuse, a zčásti roztleskávačky, které mají matnou představu o tom, co je humor, ale domnívají se, že stačí, když se budou hodně hystericky smát - „ale no tak kluci, dyť je to přece švanda, ne?"
Tento snímek se projevuje mentalitou vytlemených telecích let, kdy se hlupákům bez rozhledu stává všechno terčem k negaci. Na Date, Epic i Disaster Movie je zjevné, že autoři nechápou původní filmy, na něž se odkazují, nerozvíjejí je, ale pouze je ničí. Posmívají se nezávislé oscarové komedii Juno, ale naprosto na ni nemají; namísto aby vtip něco vypíchnul, povýšil a zobecnil, tak jen ponižuje.
Disaster Movie se momentálně drží v žebříčku IMDb.com na prvním místě nejhorších filmů všech dob. Myslím ale, že je tak strašně špatný a blbý, že si takovou poctu vlastně nezaslouží. Chybí mu vlastně i kouzlo ryzí amatéřiny a nezáměrnosti, takže se není možné smát s ním ani jemu.
Autorům Disaster Movie každopádně přeji, aby zemřeli co nejbolestivější smrtí, a troufám si tvrdit, že existence tohoto filmu buď implikuje neexistenci Boha, nebo nutně vyžaduje existenci božích mlýnů.
Disaster Movie, USA, 2008. Scénář a režie Jason Friedberg a Aaron Seltzer, hrají Matt Lanter, Vanessa Minnillová, G. Thang, Nicole Parkerová, Crista Flanaganová, Kimberley Kardashianová ad. 85 minut, distribuce CHCE. Premiéra v ČR 2. října 2008.
