Recenze - Adam Sandler zavedl do americké komedie typ prostáčka, který nakonec vždy získá velkou odměnu. Odlišnost jeho prosťáčků od mnoha jiných filmových kolegů ovšem spočívá v tom, že se o nich nedá jednoduše říct, že by to byli v jádru dobří lidé.
Spíš jsou to dětinští a sobečtí hajzlíci, kteří neváhají kdykoli sáhnout k násilí či podrazu. Nemají vkus, sebereflexi a nejsou ničím výjimeční. Z průměrnosti si zkrátka Adam Sandler udělal živnost.
Nejnudnější žánr pod sluncem?
Má to bohužel neblahý důsledek i na podobu jeho filmů. O málokterém z nich lze říct, že by byl opravdu dobrý (viz Střelený, Vodonoš, Píseň pro nevěstu, Velký táta, Kurs sebeovládání, 50x a stále poprvé, Když si Chuck bral Larryho).
Většina z nich má originální námět (a bylo by nefér jim to nepřiznat), ale téměř žádný nemá dostatečný dějový tah, a vůbec hustotu vtipů a gagů. Jako výplň televizního programu slouží Sandlerovky ideálně. Ale jít na ně do kina, proč?
Samozřejmě, takovou otázku si položí jen ten, kdo bere komedie jako v zásadě nejnudnější žánr pod sluncem a má k tomu specifický důvod. V době, kdy se humor v podobě sebeironie a interních vtípků vetřel do každého žánru od drsných akčních filmů až po horory, které pak ještě nabízejí vlastní lákadla, je čistá komedie vlastně jen úmornou přehlídkou čekání na něco vtipného.
Nejhorší na tom všem je, že Sandlerovky by MOHLY být výborné komedie, u nichž se člověk nemusí dívat na hodinky. Stačilo by ústřední formulku rozvést o něco kreativněji. Jenomže Adam Sandler musí vždycky ještě bojovat o dívku a nakonec se trochu polepšit a vůbec působit „státotvorně".
Malý Nicky-Satan Junior nebo Klik-Život na dálkové ovládání měly našlápnuto stát se klasikami. Ale nikdy z toho nevyšlo nic jako třeba Na Hromnice o den více s Billem Murrayem.
Jen slibný potenciál
Sandler jedinkrát zkusil kličku a la Jim Carrey, když si zahrál v umělecky ambicióznějším filmu, v romanci Opilí láskou od Paula Thomase Andersona. Jejej, to vám byl ale podivný a krásný film! A značnou provinilou rozkoš z přehlídky nevkusu dokázal vyvolat ještě jeho předposlední kousek Zohan: Krycí jméno kadeřník.
Jenomže, s Pohádkami na dobrou noc se vrací ta nejméně nápaditá verze Adama Sandlera, který jako by si povinně musel odkroutit trest ve filmu o dětech a pro děti. (Podobně zlobivý je v posledních letech Eddie Murphy.) Jeho humor je sice tradičně infantilní, ale nejsem si jistý, zda pro děti vhodný.
Zápletka má přitom opět slibný potenciál: zaměstnanec hotelu dostane na hlídání děti své sestry, jimž na noc vypráví pohádky, které ony hravým způsobem dotvářejí. A ejhle, co děti řeknou, to se druhý den v nějaké prozaičtější podobě stane.
Není sice nijak vysvětlen ani celý fantaskní princip (může za to jejich morče s vykulenýma očima?), ale vadí spíš to, že hlavní hrdina Skeeter má příliš přízemní tužby - získat auto, holku, hotel - a jde na to stylem nesympatického burana.
Těžko tedy najít důvod, proč mu fandit. Projevuje se jako chlápek bez fantazie, který se nenaučil dospět, ale přitom už pochytal všechny špatnosti dospělých. Tedy vlastně - jsme v Disneyho filmu - takže nekouří, nepije, nefetuje a od holek chce jen pusu.
Odbytý film po všech stránkách
Sandler přesto ve své one man show přerostlého umanutého fracka dovede budit soucit, aniž by k tomu scénář vytvářel podmínky. Jeho postava může být sebevětší idiot a protiva, avšak herec s podlouhlým obličejem, účesem mimo dekádu a klackovitými pohyby dovede odzbrojit. Jeho průměrnost zkrátka hraje proti němu i pro něj.
Sandler navíc vyniká o to víc, že většina jeho spoluhráčů je mimo svůj typ. Politování hodně působí jindy tak podmanivě asketický Guy Pearce jako namistrovaný frajírek, k nepoznání vypadá ex-Xena bojovnice Lucy Lawlessová coby protivná recepční a nevyužitý zůstává britský komik Russell Brand (Kopačky) - když nemůže nadávat a být oplzlý, tak jen předvádí etudy na téma ještě větší pohlavně nevyhraněné ťululum, než jste doufali.
Požitek z vyprávění kazí i neskutečně špatné a televizně ploché triky, které mají vykreslit fantazijní světy, jež se rodí v hlavě Skeetera, jeho neteře a synovce. Člověk chvíli váhá, zda to má být způsob, jak naznačit nerealističnost těchto fikcí uvnitř fikce.
Ale i kdyby to tak náhodou bylo a nezajímavého režiséra Adama Shankmana (Píseň pro nevěstu, Dům naruby, Ochránce, Dvanáct do tuctu 2) bychom odvážně podezírali z takového „uměleckého" záměru, výsledný dojem bude stále stejný - Pohádky na dobrou noc jsou po všech stránkách odbytý film.
Předpokládám, že pro promítání podobných kousků je nejvyšší čas založit Klub velmi nenáročného diváka. A stejně jako se dříve filmy označovaly hvězdičkou, tak by měly i multiplexy vydávat upozornění, že určité snímky nejsou určeny někomu, pro něhož jsou standardem zábavného oddechového filmu například komedie Kopačky, Po přečtení spalte nebo Zack a Miri točí porno.
Bedtime Stories, USA, 2008, režie Adam Shankman, scénář Matt Lopez, Tim Herliny, kamera Michael Barrett, hudba Rupert Gregson-Williams. Hrají: Adam Sandler, Keri Russellová, Guy Pearce, Courteney Coxová, Teresa Palmerová, Russell Brand, Lucy Lawlessová ad. 99 minut, distribuce: Falcon. Premiéra v ČR: 5. února 2009.
