Kdy jste se poprvé setkal s režisérem Janem Prušinovským, který si vás jako herce zjevně oblíbil?
Honza mě viděl v představení Komediograf a zřejmě pod dojmem toho zážitku mi nabídnul roli v jeho kraťasu - Nejlepší je pěnivá, což točil ještě v barvách FAMU. Točilo se čtyři dny, které jsem strávil skoro celé ve vaně. Během natáčení „Pěnivé" jsem se dokonale odmočil, tedy jsem se pak nemusel hrozně dlouho mýt. Zvlášť zpočátku jsem se ale styděl. Není moc příjemné před patnáctičlenným oblečeným štábem stát neoblečený. Vypadá to, že si mě Honza oblíbil jako herce a já si ho oblíbil jako režiséra a vzájemně jsme se oblíbili jako lidé, takže se nám docela dobře pracovalo.
Později za vámi Jan Prušinovský přišel už se scénářem celovečerního filmu, jehož hlavní roli vám psal takříkajíc přímo na tělo. Co jste si pomyslel nad scénářem s názvem František je děvkař?
Když jsem uviděl titulní stránku, tak jsem si nemyslel nic valného. František je děvkař mi znělo tak „řachandovsky" jako nějaký kameňák. Jenže když jsem scénář otevřel a začetl jsem se, tak jsem zjistil, že je to víc o vztazích než o nějaké laciné promiskuitě. Je to o tom, jak dokáže člověk lhát, jak dokáže být člověk slabý a překvapivě lhát, zvláště v situacích, kdy přichází o něco, o co přijít nechce. V tomto případě o Elišku, ženu Františka.
Do jaké míry jste s režisérem Prušinovským diskutovali míru vyznění humoru ve filmu? A jaký humor je blízký vám?
S tím humorem jsme byli myslím opatrní. Snažili jsme se nezdvojovat humor, nezvýrazňovat jej. Doufám, že se to podařilo. Postavy v tomto filmu humor nevyrábějí, ale samy o sobě humorně jednají. Já mám rád humor jemný. Zejména jemně provedený, takzvaně jedna ku jedné. Moc mi nevoní humor, který má humorný text, ještě se k němu humorně oblečete, tak to už je humor na druhou, na třetí… Mám rád humor takový, kdy ta figura říká text s naprostou vážností. Pakliže je to blbina, tak je to vtipný.
Oblíbil jste si v českých filmech role nějakých děvkařů či sukničkářů, hledal jste někde pro roli Františka inspiraci?
Já mám rád Oldřicha Nového, ale to není děvkař. To je spíš takový krásný elegantní seladon, ale tady se inspirace pro Františka nedala použít. To je jiná tabulka čokolády.
František je vaše první hlavní role v celovečerním filmu. Jak jste si to užíval?
Říkal jsem si v duchu: Zaplať pánbůh za to, je to krásný úkol, musíš se na to připravit, seč ti síly stačí. Na tu práci jsem se moc těšil. Nešel jsem do neznáma. Pracovali jsme takřka ve stejném složení jako u "Pěnivé". Bavilo mě to a vlastně jsem si to fakt užíval...
Nestalo se vám v průběhu natáčení, že byste se mimo plac stylizoval do role hlavního hrdiny?
Těšil jsem se na to, ale nic takového se nedostavilo, poněvadž jsem nesmělý a neumím to tak se ženami jako ten můj František.
A co povolání psychiatra a učitele v autoškole, která ve filmu vystřídáte? Mohl byste některou z těchto profesí vykonávat v reálném životě?
Psychiatr je jistě hezké zaměstnání, ale myslím, že není pro mě. Já bych se jako psychiatr asi hodně trápil, neměl bych trpělivost neustále poslouchat ty lidské příběhy. A jako učitel v autoškole? Myslím, že jsem nervák, takže to bych už vůbec nezvládl v klidu sedět vedle někoho, kdo se učí řídit auto.
Vaši přepečlivou filmovou maminku ztvárnila Zdena Hadrbolcová. Měla o vás takovou starost i v momentech, kdy skončila klapka?
Zdenička byla úplně výborná, kdybychom točili tak o čtrnáct dní déle, tak už mě asi v cateringu začne krmit lžičkou. Taková to byla maminka. Ona vlastně tu maminku nehrála, ona před kamerou tou maminkou byla, je výborná. A ta její filmová láska k Františkovi, to je vlastně taková opičí láska, není vždycky upřímná.
V průběhu filmu František řeší, zda jeho žena čeká jeho dítě nebo se v zoufalství spustila s jeho bývalým pacientem Viktorem. Jak to vlastně dopadne?
Neprozradím, to by byla velká škoda, je to vlastně finále toho filmu, je to tečka a byla by škoda to prozradit
