Otec na mě neměl žádný vliv, hřímal Buňuel junior

Jaroslav Sedláček, Zlín
5. 6. 2009 15:00
Zlínský host: Doma o filmu nepadlo ani slovo
Foto: Aktuálně.cz

Zlín - Festival dětského filmu se blíží do finále, které vyvrcholí v sobotu večer před kamerami České televize slavnostním vyhlášením cen. Navzdory sníženému rozpočtu přehlídky a chladnému a větrnému počasí, které metropoli východní Moravy svírá, pořadatelé přece jen jeden návštěvnický rekord hlásí.

Projekci filmu Milionář z chatrče sledovalo na náměstí T. G. Masaryka neuvěřitelných tisíc šest set diváků. „Dosavadní rekord byl zhruba o tisícovku nižší," říká vedoucí festivalové produkce Irena Skaunicová a pochvaluje si nové místo, kde se letos open air projekce konají.

Český chodník

Do pomyslné síně slávy české dětského filmu letos vstoupili Tereza Brodská a Ondřej Kepka. Hvězdy s jejich jmény od letoška zdobí chodník před zlínským Velkým kinem. Oba tvůrci se tak dostali do společnosti Tomáš Holého, Žanety Fuchsové či Ivana Jandla (vůbec první český držitel Oscara), jejichž hvězdy byly odkryty v minulých letech.

Věrka ze seriálu Vlak dětství a naděje a Honzík z Arabely se navíc mohou těšit z udělení Hvězdného doktorátu, který jim předal prof. Ignác Hoza, rektor Univerzity Tomáše Bati.

Foto: Aktuálně.cz

Zatímco Ondřej Kepka už považuje svoji hereckou kariéru za uzavřenou a na září slibuje svůj zatím nejvýraznější režijní počin, televizní snímek Bekyně mniška, Tereza Brodská přiznala, že kromě herectví (momentálně novácké seriály Dokonalý svět a Ulice) chystá celovečerní film - a to nejen jako herečka, ale i jako producentka. V kinech bychom ho prý měli vidět do dvou až tří let.

Japonská prasnice

Rozruch mezi festivalovým publikem ve čtvrtek vyvolal japonský snímek Škola s prasátkem (Buta ga ita kyoshitsu, 2008). Za infantilním názvem se totiž skrývá kousavý příběh z jedné japonské školy o seleti, které díky třídnímu učiteli 5. třídy zaparkovalo v rohu školního hřiště. Každodenní péčí o prase děti měly lépe poznat život, nakonec ho ale poznaly víc, než si zprvu kdokoliv myslel.

Ačkoliv měl film problémy s rytmem vyprávění a rozhodně nesázel na roztomilost malých zvířátek, stovky malých diváků místy bez dechu a místy s pořádně hlasitým komentářem sledovali lekci o (možném) pokrytectví a (potřebné) zodpovědnosti.

Španělská vesnice

Jako velký svéráz se na festivalu prezentoval i režisér Juan Luis Buňuel, syn klasika světového filmu Luise Buňuela. Na improvizované tiskové konferenci dlouho zatvrzele odpovídal jen „ano" nebo „ne" pohoršen tím, že novináři nejsou dostatečně seznámeni s jeho filmy a životními osudy.

Foto: Pavel Kroulík

„Co se týká filmu, otec na mě neměl vliv, ani ten nejmenší, " rozčílil se nakonec. „Doma jsme se nebavili o ničem jiném než o španělské občanské válce, literatuře či filosofii, o filmu nepadlo nikdy ani slovo," rozohňoval se čtyřiasedmdesátiletý tvůrce.

K filmu se prý dostal náhodou naprosto neuvěřitelnou. Po návratu ze studií ho v Mexiku oslovil americký producent, jestli by díky svým jazykovým znalostem nedělal asistenta jistému americkému režisérovi. Juan Luis Buňuel se dlouho zdráhal, ale nakonec přikývl. Teprve když natáčení Dona Quijota skončilo, dozvěděl se, že jméno onoho režiséra má ve světě víc než dobrý zvuk. Jmenoval se Orson Welles.

„Ale ani on mě k filmu nepřivedl," zahřímal znovu na celý sál Juan Luis Buňuel, že se všichni báli i jen pohnout. „Teprve po nějakých dvanácti letech, co jsem dělal asistenta Lousi Malleovi a dalším režisérům, jsem se odvážil s filmem něco začít, do té doby jsem opravdu jen překládal a díval se."

A vyprávěl otec Buňuel svým dětem někdy pohádky? „Ne, nikdy," zaduněl syn Buňuel. „Ukazoval mi hmyz, protože svět hmyzu je mnohem podivnější a bláznivější než svět pohádek." Když se syna slavného otce jeden z novinářů zeptal, zda není až příliš rázný, odpověděl: „Ne, nejsem, ale je pravda, že se mě herci bojí."

A nakonec dal ale k dobru historku z natáčení otcova filmu Kráska dne - jediném, na němž s otcem pracoval. „A to jen kvůli tomu, že jsem uměl všechny jazyky, které tehdy potřeboval, jinak by mě nevzal," předeslal.

Foto: Aktuálně.cz

„Na jihu Francie jsme točili slavnou scénu, kdy obličej Catherine Deneuve zasype smršť hoven. Byl to naprosto neškodný, obarvený jogurt. Otec řekl technikům: Házejte to na ni, ale všichni se Catherine báli, nikdo nesebral tu odvahu hodit po ní hovno. Tak jsem šel a začal to po ní metat, pořádně a pěkně zostra. Tehdy jsme se stali přáteli a později spolu natočili film Žena s červenými botami," řekl Buňuel junior a konečně se rozesmál.

 

Právě se děje

Další zprávy