Recenze - Módní vlna fantasy začíná pomalu skomírat. A není to zapříčiněno únavou publika, které miluje výlety do imaginárních krajin, ale ledabylostí tvůrců. Druhý díl Letopisů Narnie s podtitulem Princ Kaspian je suverénně nejhorší "velký letní film" za posledních několik let. Velikášský, sterilní, prázdný, v mnoha ohledech rozčilující a zmateně natočený.
Už předloha C. S. Lewise je o něco horší literatura než Tolkienův Pán prstenů, Gaimanův Hvězdný prach, Pullmanův Zlatý kompas či Harry Potter. Letopisy trpí v porovnání s nimi neoriginalitou, přílišnou odvozeností, infantilitou a hlavně dosti násilnou alegorizací křesťanské věrouky.
Monumentální nic nestačí
Přijmeme-li, že libovolné dílo, jakkoli vážné či zábavné, pro děti či pro dospělé, může být uměním, pak jedním z předpokladů je, že z jeho vyprávění netrčí snaha vetlouct nám násilně do hlavy „správné je postavit se pouze na jednu stranu".
Narnie je navíc v podstatě učebnicový příklad, jak se nemají psát scénáře, respektive adaptovat knihy: od kostry příběhu přes motivace jednotlivých postav až po dialogy.
Je to též smutný doklad, že sebevětší náklady na kostýmy, dekorace a triky, byť poctivě vyrobené, nemůžou samy o sobě vytvořit reálně působící prostředí, na jehož pozadí teprve vyniknou kouzla a magie.
Oba filmy Letopisů Narnie, a druhý díl obzvlášť, spoléhají na to, že nás monumentální davové scény a rozsáhlé exotické lokace ukolébají do stavu, kdy nebudeme vyžadovat odpovědi na otázky, proč se něco děje.
Čtyři děti, které sledujeme, se do Narnie vůbec nehodí. Film se ale nijak neobtěžuje vysvětlit, jak by tahle fyzicky evidentně podměrečná mláďata mohla přežít mezi ukrutnými bijci a magickými tvory.
Děti nejedí, nepijí, neloví, při cestování se na nich neprojevují žádné útrapy, nikdy si ani neumažou běloskvoucí školní uniformu; a když najdou svá stará brnění, padnou jim, přestože už za rok, co uplynul od děje jedničky, musely vyrůst. Ano, mohou to být kouzelná brnění, ale to nikdo neřekne.
Malý výčet otazníků
Neustále se mluví o jakýchsi strašných nebezpečenstvích, přitom to víceméně celé vypadá jako výlet nezodpovědných spratků, kteří občas způsobí katastrofu, při níž zemřou stovky příslušníků různých živočišných druhů. Kde jsou aktivisté Greenpeace, když je příroda potřebuje?
| Čtěte také: Poskytujte daňové úlevy, volá Narnie z rudého koberce |
Film rovněž neřeší otázku, proč by obyvatelé Narnie měli dětem věřit, uctívat je a poslouchat je. Cosi je dáno v pověstech, ale zároveň je naznačeno, že ne všichni pověstem věří a není podán žádný důkaz ani vysloven důvod, proč by děti, prohlášené za "krále a královny" měly mít autoritu.
Svými schopnostmi bojovat či velet ani jeden ze sourozenců nemůže nikoho přesvědčit, neboť se dopouštějí hrubých taktických chyb a často jim někdo jiný musí zachraňovat kůži.
Film nepodává ani žádné vysvětlení, proč by děti z lidského světa a jiné dimenze měly být nějak nápomocné bytostem z Narnie, které nejsou lidské, naopak proti lidem ve své dimenzi bojují.
Lidé-Telmaríni navíc na existenci Narnianů nevěří, a je potom nesmyslné, proč by proti nim měli bojovat a proč by členové rady šlechticů měli nějak následovat evidentně psychopatického a k tomu samozvaného vládce Miraze.
Představitelé Zuzany a narnijského prince Kaspiana po sobě s přihlouplými úsměvy koukají, ale nedá se z žádných indicií vyvodit, jestli je to úvod romance nebo omyl a špatný střih, protože tyhle oční výměny k ničemu nedospějí.
A tak dále a tak podobně, v každé scéně se před námi otevírá nekonečné prázdno vymydlených tváří, thymolínových úsměvů, vyfénovaných účesů a jiskřiček v očích, poněvadž to ta děcka určitě bavilo točit. Ale těžko říct, zda jim někdo řekl, co vlastně točí.
Katolík tomu neuvěří
Zkrátka, pokud se některá z těchto problematických motivací řeší v knize, film absolutně selhává v tom, aby byly ozřejměny.
Důvodem je jistě to, že celá sága drží pohromadě "díky" křesťanskému fatalismu; vše je předurčeno a všichni dělají jen to, co jim bylo dáno. Nemusíme přitom zabíhat do podrobných výkladů věrouky, stačí vidět, že film si víru vykládá tímto způsobem.
Ona mechaničnost vývoje v závěru přeroste v až obludnou hloupost, kdy mocný Lev Aslan - rozuměj: Ježíš, mesiáš - nastoupí na scénu, vymlátí všechny padouchy, a pak z něj vyleze, že to mohl udělat kdykoli předtím, ale museli by ho hezky poprosit.
Tím pádem se dvě hodiny odehrávaly úplně zbytečně, už proto, že malá Lucinka chce moc hezky poprosit od prvních minut, a scenáristé se nijak nenamáhali vysvětlit tento paradox jinak než větou "Nevíme, co by se stalo, kdyby to bylo jinak".
Odkazují se tak ke stejnému paradoxu z minula, že se "nic nemůže odehrát dvakrát stejně". A přesto se to stane! V tuto chvíli už i praktikující katolík musí úpět na bolavostí těchto nelogičností, které nemají srovnání s žádným jiným fantasy velkofilmem.
V barevně rozzářeném finále, kdy postavy opět podnikají nesmyslné kroky, které nehodlají vysvětlovat jinak než výroky typu „už jsme tu všechno udělali, jdeme dál", nemáme co do činění ani tak s křesťanskou alegorii, ale s hrubou a kýčovitou propagandou, která se kombinací militantnosti a líbeznosti v principu formálně neliší od komunistických nebo nacistických agitek.
Na Narnii můžeme z povinnosti pochválit některé řemeslné složky, ale koukat se na ni chce výdrž. Dvě a půl hodiny kenobarbínovského paňácování je jen pro silné nervy - a poslouchat se nedá v žádném existujícím jazyce.
Internetové ohlasy "super film.. o moc lepší než první díl" sice svědčí o tom, že některým dítkům to může stačit. Ale za několik let zřejmě i jim budou připadat směšné nejen dialogy a bezdůvodné, podivně surové akce, ale zastarají i triky.
Režisér Andrew Adamson by mohl začít přemýšlet nad tím, že by si v dalším díle Shreka, s nímž začínal, mohl očistně začít dělat legraci z Narnie, která je v jeho kariéře opravdu krokem vedle.
Letopisy Narnie: Princ Kaspian, USA-VB 2008. Režie Andrew Adamson, hrají Georgie Henley, Skandar Keynes, Anna Popplewellová, William Moseley, Ben Barnes a další. Titulky i dabing, 144 minut. Česká premiéra 18. června.
