Recenze - V rámci putovní přehlídky Střední Evropa vstupuje do kin snímek Movie. Režisér Ivo Trajkov se v něm vyznal ze své lásky k Sabině (Laurinové) i ze své deprese nad tvůrčí dráhou korunovanou Plyšovým lvem. A taky z toho, že filmař nemá v Česku na růžích ustláno.
Ivo Trajkov je mužem rozptylu. Je nejen autorem Kanárské spojky, za kterou v roce 1993 od Akademie vyfasoval zmíněného plyšáka, ale i ambicioznějšího snímku Minulost i ceněné koprodukční Velké vody. A tyhle široké mantinely v zásadě vytyčují hřiště výrazně autobiografického filmu Movie.
Hlavní hrdina se ocitá v nezáviděníhodné situaci: přítelkyně Sabina ho opustila i s autem, přípravy filmu zkrachovaly a z jeho firmy si právě zařízení odvážejí exekutoři. Trajkovovo alter ego se rozhodne jednat: herečce ukradne vůz a vyrazí na zběsilou jízdu po Česku - potká na ní anděla i ďábelskou ženu, utratí všechny peníze, které dluží mafiánovi a možná přitom natočí i film.
Příběh hrdiny, který nejdřív nabere podivného stopaře a později i náruživou stopařku, prokládá Trajkov portréty lidí, které potkal.
Snímek navíc předkládá ve formě Rychlého úvodu do filozofie autorského filmu. S lehkou ironií ho prokládá pravidly, která by měl nezávislý filmař respektovat. A i když sám se jimi neřídí, Movie je přes všechny nedostatky film čímsi pozoruhodný.
V první řadě upoutá právě formou. Je natočený na černobílý materiál superosmičkou - zvuková stopa proto vznikla až postupně a sestává prakticky jen z Trajkovova dodatečného komentáře k cestě, na které se zřejmě snažil najít sám sebe. Komentář obsahuje i historky o ženách, které prošly jeho postelí; ne že by ty story nebyly atraktivní, ale jejich macho póza je trochu otravná.
Vynikající je naopak "titulní" kamera. Subjektivní pohled diváky do příběhu vtahuje leckdy víc, než by si přáli. Funkční jsou i okamžiky, kdy se přístroj dostane z rukou hrdinů - v úvodu leží v bazaru, než ho Trajkov koupí, poté se stane obětí loupeže a předmětem zkoumavé pozornosti zlodějova dítěte.
Občas je černobílý materiál prokládán poetickými barevnými útržky, které evokují vidění hrdinova průvodce - andělského "průvodce transcendentnem." I díky hereckému ztvárnění jde o pozoruhdnou postavu, naopak ďábelská ženská figura je jednostrannější.
Kromě Trajkova si ve filmu zahrál Karel Zima, který se objevil v "neslyšící" Minulosti a s režisérem právě natáčí celovečerní Josefovu cestu; roli stopařky ztvárnila Zimova manželka Madla. Jako přízrak nalomeného hrdinu provází jeho bývalá femme fatale, moderátorka Sabina. Nikdy se na plátně neobjeví, zato je neustále připomínána jako Láska s velkým L.
Podobný formální experiment, tedy film o filmu, není samozřejmě ničím novým; u nás ho předvedl třeba Petr Marek ve své Lásce shora. Trajkova oproti němu zrazuje sebestředný exhibicionismus - v něm navazuje na vlnu autoterapeutických filmů z 90. let, na všechny ty Kanárky a Mrtvé brouky.
Kvůli tomu film bohužel záhy ztrácí tempo a z úvahy nad filmovým médiem a autorskou tvorbou se zvrhává spíš ve svéráznou onanii nad vlastním utrpením. Naštěstí té samohaně nechybí aspoň trocha nadsázky.
Dvaačtyřicetiletý Trajkov přiznává, že jeho film nevydrží každý, a tvrdí, že vypráví o nečem důležitém, i když se tak netváří. Naopak, přes parodii z něj čisí snaha o rafinovanou výpověď nezávislého filmaře, ale někdy ji zrazuje příliš mocné ego.
Už pro to napětí je Movie zajímavé: jako zpráva, že kázeň je při tvorbě stejně důležitá jako svoboda.
Movie. ČR 2007, scénář a režie Ivo Trajkov, kamera Michal Černý, hrají Ivo Trajkov, Karel Zima, Madla Zimová. 84 minut, distribuce AČFK.
