Sydney - Od uvedení zkultovnělého muzikálu Moulin Rouge! uplynulo již sedm let. Mezitím se režisér Baz Luhrmann pokoušel natočit životopis Alexandra Velikého, ovšem v roce 2004 ho předběhl s konkurenčním velkofilmem Oliver Stone.
Na veřejnost se od Luhrmanna dostala jen historicky nejdražší reklama všech dob (až 18 milionů liber) na parfém Chanel, v níž účinkovala autorova múza Nicole Kidmanová. V úterý měl po dlouhém čekání premiéru film, který je rovněž reklamou svého druhu.
Snímek Austrálie režisér věnoval rodné zemi, hlavní role v něm hrají australští herci Hugh Jackman a - jak jinak než - Nicole Kidmanová. Děj je zasazen do období druhé světové války a vypráví o britské aristokratce, která v Austrálii zdědí velké stádo dobytka.
Oprah se to moc moc moc líbilo
Vládní úřad Tourism Australia do nejdražšího tamního snímku, jehož produkční náklady přesáhly 130 milionů dolarů, napumpoval na oplátku na kampaň a propagaci 50 milionů australských dolarů (přes 650 milionů korun). Slibuje si, že válečná romance může oživit turistický průmysl stejně jako například v 80. letech Krokodýl Dundee.
Film před oficiální premiérou vidělo publikum americké televizní talk show Oprah Winfreyové. Sama moderátorka známá svým sklonem k sentimentalitě se vyjádřila, že to byl „ten nejúžasnější film, jaký viděla za hodně, hodně, hodně dlouhou dobu".
Šlo ovšem pořád jenom o hrubý sestřih. A právě o finálním sestřihu se médii šířily poplašné zprávy. Podle neověřených zdrojů studio 20th Century Fox donutilo režiséra, aby změnil konec z tragického na šťastný. Fámy mělo podporovat to, že režisér na poslední chvíli letěl film dostříhávat z Ameriky do Sydney.
Jeden z účastníků testovací projekce se prý vyjádřil, že postavu Hugha Jackmana opravdu nebylo třeba zabíjet. Studio se pak mělo zaleknout, že by špatný konec ovlivnil tržby a údajně nutilo režiséra ke změnám.
Nejnovější rozhovor s Luhrmannem se tyto fámy snažil vyvracet. Pro deník The Sydney Morning Herald prohlásil, že jde o „naivní a neinformované dohady". Se studiem Fox žádné rozepře nebyly; poté, co už nechali "šťastně umrznout" Leonarda DiCapria v Titaniku, a tržby byly naopak rekordní, se špatných konců rozhodně nebojí.
Tři různé konce
Ve skutečnosti byly natočeny tři možné konce a na publiku byly testovány dva; v jednom postava Drovera - nomen omen příjmení znamenající Honák, již hraje Hugh Jackman - přežije, v druhém zemře.
Reakce testovacích publik byly na oba konce stejně pozitivní, ale tvůrci se nakonec rozhodli použít třetí verzi, jež zůstala zahalena až do premiéry tajemstvím.
„Spor jsem nevedl se studiem, ale sám se sebou," prohlásil Luhrmann. O způsobu, jakým film končí, můžou něco napovědět jeho hlavní vzory - Jih proti severu (Gone With the Wind, 1939), Casablanca (1942) a Africká královna (1951).
Luhrmann zkrátka chtěl, aby Austrálie byl opravdu velký film - příběhem, výpravou, ideály, emocemi; a zároveň, aby byl „delikátní jako sushi". Jeho dřívější sklony pojmout tradiční melodramata s postmoderně ironickým pomrkáváním se zřejmě proměnily ve snahu znovuoživit staromódní milostné příběhy v plném lesku.
Tisícihlavá stáda bez počítačů
Největší potíže prý byly s výběrem hlavní role. Nejprve ze slavných australských herců, již přicházeli v úvahu, odřekl Heath Ledger, který dal přednost roli padoucha Jokera v batmanovském Temném rytíři, a potom Russell Crowe, jehož agenti měli přílišné požadavky na honorář.
Hugh Jackman, jenž se dosud nejvíce proslavil jako comicsový hrdina Wolverine v sérii X-Men, naštěstí ideálně spojoval kvality obou svých kolegů - jako romantický milovník i mužný charismatický typ.
Při natáčení, jež trvalo ohromujících devět měsíců, se filmaři pokoušeli zachytit australskou přírodu ve všech jejích podobách a ročních obdobích. Dovolili si i značný luxus v tom, že tisícíhlavá stáda koní a dobytka nerozmnožovali pomocí počítačů. Nejnáročnější sekvencí je nicméně bombardování Darwinu, která se neobešla bez mohutné podpory triků.
Očekávání, jež panují okolo Austrálie, jsou ohromná, možná až přehnaná. Právě proto jsou úplně první recenze, které se objevily na internetu v australském tisku, poněkud zklamané.
Domorodá ikona
Jim Schebri z The Sydney Morning Herald napsal, že snímek je „dobrý, ale není předurčen stát se klasikou, a také je poněkud dlouhý." Skoro tříhodinová metráž vyčerpala i Davida Strattona z deníku The Australian, který tvrdí, že „film není bez chyb a není to mistrovské dílo, v jaké jsme doufali", ale jinak je „působivý" a „bude mezi lidmi populární".
Dva kritici z internetové stránky Urban Cinefile se mírně rozcházejí. Podle recenzentky Louis Kellerové „film vypadá úžasně, ale je příliš dlouhý. Hvězdy září, ale jejich vzájemný vztah není uvěřitelný".
Andrew L. Urban naproti tomu soudí, že „velikost není důležitá", ale jsou to naopak detaily, jež činí film výjimečným. Oceňuje jak komplexní síť odkazů na filmovou historii včetně hudebních variací na Čaroděje ze země Oz (1939) tak Luhrmannův citlivý přístup a respekt k původní kultuře Aboriginců.
Právě tím, že Austrálie vzdává hold nejen Hollywoodu, ale i domorodým obyvatelům nejmenšího kontinentu, jí dává v rámci dojemných velkopodívaných zvláštní status.
Média si už ostatně stačila oblíbit třináctiletého domorodého herce Brandona Walterse, který v šesti letech bojoval s leukémií. V roli aboriginského šamana se tu objeví David Gulpilil, kterého si mezinárodní publikum pamatuje z Krokodýla Dundeeho.
