Labuda: Jsem rozený baron kapitalista

Jitka Gráfová
11. 1. 2007 12:00
Rozhovor - Menzelův Anglický král naostro vstoupil do kin. Marián Labuda v něm hraje muže, který zaučuje hlavního hrdinu do tajů kapitalismu.
Foto: Ludvík Hradilek

"Prostě Jana Dítěte učím, jak se vydělávají peníze," říká Labuda o své roli Waldena v adaptaci Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. "Svým způsobem tam představuju učitele kapitalismu."

A: Hrála se vám tahle postava dobře?

Já jsem přímo rozený velkobaron kapitalista. Těžko se mi za komunismu žilo, v době kapitalismu jsem jako ryba ve vodě.

A: Jak se vám po letech s Jiřím Menzlem pracovalo?

Moc jsem se těšil a po deseti letech, kdy se jsme spolu naposledy pracovně setkali, jsem ho našel v obrovské formě, snad lepší než zamlada.

Foto: Ludvík Hradilek

A: Který Menzelův film máte nejraději?

Samozřejmě - když budu neskromný, je to náš společný film Vesničko má středisková. Tehdy mi přinesl štěstí. Kdykoliv přijedu do nějaké restaurace v Česku, tak se mně číšník ptá: Ze sedmýho, pane Labuda, ze sedmýho? Repliky z filmu zlidověly a všichni ho znají snad zpaměti. A hlavně Menzel byl pro mě další vysoká škola, naučil mě filmovému herectví. A za to mu budu vždycky vděčný.

A: Točil jste i další nový český film - Roming. S Bolkem Polívkou jste se zatím setkávali jen v televizních pořadech...

To je výhoda filmu: kolega nemůže nikam odejít. Celých dvanáct hodin jste s ním  - a my měli dokonce společný karavánek. Dopřáli jsme si jeden druhého. Řekli jsme si věci, které neslyšel nikdo jiný. Dovoluji si tvrdit, že se známe tak jako nikdy předtím. Ležel třeba na polštářku a já mu předříkal celou roli Tisa, kterou hraji na Slovensku. Který z diváků má v divadle možnost u toho ležet?

A: Co se bude divákům na Romingu líbit?

To nevím, snad atmosféra. A možná právě naše dvojice. Bolek říkal, že jsme jako Pištěk a Nedošínská.

A: Máte doma všechny filmové a divadelní ceny vystavené a oprašujete je?

Neoprašuji ani se jimi neprobírám, stejně jako fotkami. To znamená, že jsem ještě poměrně mladý. To asi přijde až ve stáří. Až nebudu vycházet z domu, budu se prohrabovat.

A: V Pardubicích hrajete postavu krejčího v Krejčovském salonu, sám pocházíte s rodiny krejčího. Inspiroval jste se gesty vašeho otce?

Ano, vím, jak vypadá krejčovský salon a krejčovský mistr i jeho gryfy. Už ve filmu Záhrada jsem hrál krejčího - a beru to jako poctu na památku mého tatínka.

Foto: Ludvík Hradilek

A: V tomhle představení jste přímo obklopen ženami.

Mně se líbí všechny ženy, jsem jim fascinován jako pohlavím - tedy tím, jak mají na starosti rodinu i svět. Když se někdo narodí i umře, jsou hlavními organizátory. Rád se dívám na ženy a na jejich schopnosti, na jejich sílu všechno držet v rukou. Jen se divím, proč nejsou v armádě a policii, aby všechno šéfovaly. U plotny by měli být muži a ženy v řídících funkcích.

A: V čem se liší svět mužů a žen?

Ženy hlavně chodí častěji čůrat, to jsem poznal na zkoušení v divadlech. Když byla pauza, tak se člověk nedostal na záchod. Hlavně je lituji, když je nějaká velká akce: muži mají volný vstup na záchod a ženy stojí ve frontě jako za komunistů na banány.

A: Vloudí se vám někdy do slovenského textu český nebo naopak?

Spíše na Slovensku se spletu a uprostřed nějakého monologu řeknu: Marie se vdává! a všechny holky se otočí. Mám pocit, že ve slovenštině jsem doma, a nehlídám se tolik.

Foto: Ludvík Hradilek

A: Jakou divadelní roli byste si chtěl zahrát?

Všichni znáte film Piti Piti Pa s Louis de Funésem. Režisér Martin Čičvák ho chce přenést do divadla Aréna v Bratislavě. Měl bych hrál právě postavu Funése, kolem mě zase spousta žen. To se těším.

A: V Aréně hrajete i zmíněného Tisa, který vám vynesl ocenění Dosky. Měla kontroverzní hra i negativní kritiky?

Ani ne, ale hlavně se divím, kdo na něj chodí. Myslel jsem si, že to bude zajímat jen starší lidé. Ale ono to zajímá i mladé - se vzrušením to sledují až do konce a pak přijdou, že se jim to líbilo. Myslím si, že není potřeba nad mladou generací lámat hůl.

Foto: Ludvík Hradilek

A: Je to sólová devadesátiminutová hra. Bylo těžké se naučit text?

To vám řeknu, učil jsem se to, jako když se na venkově kachny krmily kukuřicí. Větu po větě jsem ta slova do sebe cpal. Text umíte ne když je v hlavě, ale když projde do nohou - když ho rozchodíte.

 

Právě se děje

Další zprávy