Recenze - Všechno k tomu směřovalo. George Lucas tak dlouho vymýšlel, jak by jeho sága mohla být co nejvelkolepější a nejdokonalejší, až ji zbavil veškerého života.
Nejprve se rozhodl vylepšit staré Hvězdné války (tj. Epizodu IV až VI) pokročilejšími digitálními triky, které ovšem nezapadly do původní estetiky. Potom spustil novou ságu (Epizodu I až III), kde citelně chyběli herci, kteří by dokázali působit uvolněně - jako v 70. a 80. letech Harrison Ford coby Han Solo a Carrie Fisherová coby princezna Leia.
Místo nich nastoupili manekýni a počítačové žužu figurky, jež měli působit jednak na mladistvé vylepovačky pokojíčkových plakátů a jednak na děti, které rády ranní křupinky a umějí hodně pohotově kroutit s joystickem nebo hrát na joypad jako na varhany.
Bonusová edice
A poslední instalace Hvězdných válek na plátna kin se vskutku podobá datadisku k videohře - základní rozestavění bojových sil a prostředků už je nastaveno dopředu, grafický engine, na kterém to běhá, je víceméně stejný, a děj se dá shrnout do jakéhosi briefingu před misí: chraň malého syna Jabby Hutta a doprav ho přes vesmírné dálavy zpět k otci.
Ať už je tedy úvod jako již tradičně natolik zmatený a plný pseudopolitiky - Galaktická republika, Separatisti, Jediové na obou stranách a tak dále - v zásadě se hodinu a půl nehraje o nic jiného, kdo ten malý sliznatý bobek v povijánu, tedy syna obrslimáka Jabby, donese zpět a přesvědčí tatínka, že by svým velkým vlivem mohl ovlivnit celkový vývoj velkého galaktického konfliktu.
A zatímco Epizody I až III sice měly předvídatelný vývoj, neboť líčily dětství, mládí a zrod arcipadoucha Dartha Vadera, pořád tu bylo mnoho místa k doplnění. Lucasův fikční vesmír se rozpíná stejně jako vesmír reálný a jeho jednotlivé úrovně mají přesah z filmů do comicsů, knížek a hlavně her.
Jenomže Klonové války nejsou žádná rozsáhlá kapitola, protože mezi koncem Epizody III a začátkem Epizody IV nemůže zemřít žádná z hlavních postav, která se objevuje v obou trilogiích. A mezi Epizodou II a III je už tuplem nosného dějového materiálu sotva na bonusovou „extented edition" pro HD disky.
Rozpohybovaná tapeta
Lucas tedy mohl až donedávna požívat problematický status největšího vypravěče mýtů popkulturního věku, ale nyní už je zřejmé, že o vyprávění vůbec nejde. Jednoduchá odpověď, že starému pánovi jde jenom o peníze, ovšem také není správná.
Ságu udržují v chodu fanoušci, kterým se líbí odhalování různých nových lokalit a scenérií, technologií a bojových fines. Vývoj osudů není důležitý, zajímavé jsou z hlediska designérské logiky jenom střety v atraktivních a nezvyklých prostředích. Málokdo baží po nových osudech a skutečném napětí, ale mnoho lidí chce stále pobývat ve virtualizovaném sci-fi světě.
A Klonové války nám umožní například vidět lépe, jakou architektonickou strukturu má město, které dosud bylo jen vidět jako „tapeta" za okny působiště princezny Amidaly a dalších senátorů. Právě městská bitva patří k těm lákadlům, proč animovaný přívažek zhlédnout v kině. Jediové v ní v obrovských výškách skáčou mezi létajícími objekty, jež se prosmýkávají mezi mrakodrapy a posekají světelnými meči desítky mechanických nepřátel.
Ale to bohužel nemůže stačit. Klonové války jsou sráženy do nicoty okamžitého zapomnění - v tom milosrdnějším případě - dvěma příčinami.
Jednak se tu potvrzuje, že jakmile si zvolíte určitý styl, ovlivní to celkový smysl sdělení. Klonové války mají být o temném období Republiky, které vedlo k zániku demokracie a nastolení diktatury. Ale jen se podívejte na obrázky okolo. Vypadá to, jako by tam hrála mimina, bylo to pro mimina a natočila to mimina.
Což by klidně mohlo vytvářet i nějakou perverzně zábavnou poetiku, jenže to by postavy nesměly říkat jen věty typu „máme společnost", „musíme odsud", „držte se", „dokážeš to", "to byla jízda", „na začátečníka ti to jde", "dobrá práce" a podobně.
Dialogová hlušina, zoufale škemravá snaha o roztomilost (mimiŽábba - tedy spíše pulec - má tááákhle velká ošiška a bolí ho pořád bříško) a náhlé vpády „fatální atmosféry" nejdou dohromady.
Velký podvod
Prostě Lucasovi se coby producentovi nepodařilo mít tak dobrou supervizi na projektem, který je určen do kin, než to fungovalo v předchozím dvourozměrném seriálu - jenž se pro zvětšení zmatku jmenoval rovněž Clone Wars.
Ten měl dokonce ještě naivnější grafiku, která vypadala spíše jako karikatura Hvězdných válek, ale kupodivu akce i všechny osudovosti působily nápaditěji a silněji.
Režisér Genndy Tarkakovsky (mj. autor skvěle praštěných seriálů The Powerpuff Girls, Dexter´s Laboratory a Samurai Jack) udělal z Lucasovy ságy něco bližšího japonským anime, a dokonce i groteskně zrychlený pohyb jako by patřil ke smrtelně rychlým jediovským reflexům.
Zato celovečerák Davea Filoniho připomíná divadélko s otravnými loutkami, které mají místo očí prázdné skleněnky. V sále po rozsvícení zřejmě nebyl nikdo, kdo by si nepřipadal, že na něm Lucas tentokrát spáchal velký podvod. Svoji produkční metodu mít všechno pod kontrolou sice díky úplné komputerizaci dotáhl do dokonalosti, ale Klonovým válkám chybí přesně nějaký ten Harrison Ford, který blahé paměti zaprotestoval: „Georgi, tyhle sračky můžeš klidně napsat na papír, ale nemůžeš chtít, aby je někdo říkal."
Star Wars: The Clone Wars, USA Singapur 2008. Režie Dave Filoni, scénář Henry Gilroy, Steven Melching, Scott Murphy, zvuk David Acord, Matthew Wood, Hudba Kevin Kiner, Výprava Darren Marshall, Russell G. Chong, Vizuální efekty Justin Leach, Tom Hendrickson, námět George Lucas. 98 minut, Premiéra v ČR 18. 9. 2008.
