Berlín - Poselství Madonnina režijního debutu Filth and Wisdom (Špína a moudrost) lze podle Hollywood Reporteru shrnout do věty: "Všichni můžem najít mír v duši a štěstí, když se dokážeme propojit se svým vnitřním dítětem" - i když výraz slut pro rošťácké dítě může být přeložen i jako coura.
Hodnocení se liší, ale "cokoli od Madonny" je stejně kategorie sama pro sebe.
Snímek o délce 81 minut byl na Berlinale uveden ve světové prmiéře v sekci Panorama. Podle Hollywood Reporteru srší optimismem a fanoušci v něm najdou řadu odkazů na Madonnin vlastní příběh.
Vypráví o třech londýnských spolubydlících, kteří čekají na splnění svých snů; v průběhu toho jsou schopni přijmout i nepříliš oblíbené práce.
"Film předkládá nezvyklý mix sitcomu, ztřešťěné prostopášnosti a hlasité cikánské hudby," píše Hollywood Reporter.
Mužský člen trojice je ukrajinský popový zpěvák s velmi silným přízvukem, kterého ztvárnil frontman formace Gogol Bordello Eugene Hutz. Ve filmu nese jméno A.K., promlouvá přímo na kameru a ztotožňuje se s ústředním krédem, že cesta k osvícení je jako procházka stokou.
Hodně času tráví ve vaně a pije brandy, kouří a nadává na nespravedlnost. Jeho milovanou spolubydlící je krásná baletka Holly v podání Holly Westonové, která si přivydělává jako striptérka a tanečnice v místním klubu.
Třetí do party je rozkošná Juliette (Vicky McClure), která čas ztrácí v místním obchodě a sní, že odejde do Afriky pomáhat dětem.
Madonna se podílela i na scénáři, který je podle Hollywood Reporteru až "nečekaně sentimentální" - přestižní deník mu přesto přikládá porci dobré vůle.
Další kritici mu vyčítají řadu nedokonalostí, přílišnou epizodičnost a neprůrazné dialogy, a dodávají, že její přítomnost za kamerou je stejně špatná jako ta před kamerou.
Jonathan Romney ze Screen International rafinovaně tvrdí, že její režie je "je stejně snadno zapomenutelná jako její herecké výkony" - ale Filth and Wisdom není tak špatný jako Madonniny kreace ve snímcích Šanghajské překvapení či Trosečníci.
Jedním z největších fanoušků filmu je James Christopher z Times, který mu dal tři hvězdičky z pěti. "Madonna na sebe může být hrdá. Její film má umělecké ambice, které snadno převáží i nad jejím manželem Guyem Ritchiem. Snímek dokazuje, že zpěvačka má potenciál i jako filmová režisérka," rozohnila ho padesátiletá blondýna.
Na opačném konci stojí Peter Bradshaw z Guardianu, který Madonně přisoudil jedinou hvězdičku. "Madonna byla ve spoustě filmů velmi špatnou herečkou a teď osvědčuje, že je i špatnou režisérkou," píše s tím, že film na Berlinale řadě diváků přivodil "klinický šok".
Snímek díky mediální slávě své autorky každopádně zastínil úterní premiéru soutěžního dokumentu Standardní operační procedura, v němž se oscarový režisér Errol Morris vrací k tématu války v Iráku a týraných vězňů v Abú Ghraib.
