Recenze - Při hodnocení romantických komedií recenzent nutně upadne do stále se opakujících klišé jako jejich tvůrci. Co ostatně lze rozebírat na vymydlených filmech, které mají pořád totéž schéma, postavy i zápletky a liší se jen obsazenými hvězdami a hvězdičkami, více či méně novým prostředím, které má děj aspoň trochu oživit, a jménem režiséra v titulcích, který to všechno spáchal?
Jenže i v tomhle zprofanovaném žánru - jenž se zdá mít hvězdné okamžiky za sebou a připomíná mnohdy televizní velkovýrobu - existují výjimky. Mezi nejsvětlejší patří filmy spojené se jménem Judda Apatowa.
Scenárista, režisér a producent má na kontě snímky 40 let panic, Zbouchnutá či Superbad. A také Kopačky, film Nicholase Stollera, který právě vstupuje do českých kin.
I Apatow má pochopitelně své schéma. Objevují se tu stále titíž herci, často z řad jeho přátel, stále stejný, poněkud pokleslý humor - jaký vyznává a aplikuje třeba jeho dávný kamarád Adam Sandler. Jenže Apatow umí i s vulgaritou a nechutnostmi skvěle pracovat a výsledek je neodolatelně zábavný, nikoli samoúčelný.
Vychází z reality hrdinů a vytváří chytlavý mix, v němž je svět romantických filmů kombinován s žánrem teenagerských filmů pro mladší i odrostlejší ročníky - tedy taškařic o nevybouřených panicích, sexy nažhavených kočičkách a neodolatelných outsiderech, často s židovskými kořeny, jež má i Apatow.
Romantiku tím kontaminují poněkud neromantické ingredience: hrdinové se sbližují třeba během nechtěného těhotenství (Zbouchnutá), z pozice nepoužitelného starého mládence (40 let panic) nebo naopak nepoužitelných mladých zoufalců (Superbad). Tím vším Apatow žánr torchu podrývá - a přitom zároveň zachraňuje.
Ani v Kopačkách není výchozí situace pro hlavního hrdinu příjemná. Skladatel Peter v podání scénáristy snímku Jasona Segela (také jinak herce ze skvělého sitcomu How I met Your Mother) dostane kopačky od své přítelkyně, seriálové hvězdičky a „hvězdy filmu o vraždícím mobilu" Sarah Marshall.
Judd Apatow (1967)
Jeho filmy jsou mnohem bližší skutečnému životu než všechny ty stovky romantických dojáků a pubertálních taškařic, které každý rok v USA vznikají. Pro Apatowa to znamená menší publikum, které je o něco starší než běžní diváci těchto žánrů, ale také o to vyzrálejší. Jeho hrdinové nejsou svalnatí frajeři a silikonové blondýny, ale zoufalci všeho druhu, kteří touží pouze po uspokojení svých základních potřeb - zahrát si pár počítačových her, nacpat se popcornem či kukuřičnými lupínky, poklábosit o sexu a filmech s podobně naladěnými přáteli, prolenošit den u televize a a zažít (alespoň nějaký) sexuální zážitek.
Americký scenárista, producent a režisér začínal jako stand-up komik. V letech 1999 a 2001 produkoval televizní seriály Machři a šprti a Kolej, základ života. Běžely jen jednu sezonu, poté byly zrušeny kvůli nízké sledovanosti. I další tehdejší Apatowovy scenáristické i producentské počiny se potýkaly s nízkým zájmem. Úspěch mu přinesla až produkce komedie Zprávař: Příběh Rona Burgundyho s Willem Ferrellem (2004). V roce 2005 režíroval 40 let panic (2005) a napsal pro Jima Carreyho komedii Finty Dicka a Jane. V roce 2007 zaznamenal i komerční úspěch s druhým režijním počinem Zbouchnutou a s produkčními počiny Superbad, Walk Hard: Dewey Cox Story a Talladega Nights.
Letos jde do kin jeho scenáristický počin Zohan: Krycí jméno kadeřník, a další čtyři producentské počiny včetně Kopaček. Chystá se produkovat také biblickou komedii Jacka Blacka The Year One a svůj třetí režijní počin Funny People, v němž se objeví jeho dávný přítel Adam Sandler.
Žal odjede utápět na Havaj - kde čistě shodou náhod narazí na svou bývalou i s jejím novým přítelem, slizkým britským Tarzanem, „zpěvákem a notorickým zvrhlíkem" Aldousem Snowem. Narazí tu také na sympatickou recepční Milu; a co se bude dít dál, už lze odhadnout poměrně snadno.
Naštěstí ale nelze odhadnout, co všechno bude ústřední příběh obklopovat. Především jsou to penisy. Zatímco většina amerických romkomů je překvapivě cudná, v téhle se s mužským pohlavním údem před kamerou zachází explicitněji než v leckterém erotickém filmu.
Časté záběry na ně jsou vždycky právě tak dlouhé, aby se v divákovi rozpačitý stud potkal se smyslem pro absurditu situace - která velí mávat s hrdinovým údem před udivenými zraky diváků hned v úvodní scéně plačtivého rozchodu se Sarah.
Ano, je to netradiční postup, který prudérnější diváky může zarazit, většinu ale rozesměje k slzám právě tím, jak nenuceně se během té exhibice tváří. Tak je to ostatně ve filmu Kopačky se vším.
Hrdinův porozchodový žal a sebemrskačský vzlykot tu působí trochu směšně, zvlášť ve světle toho, jak otřesného má milostného soupeře. Zároveň jde pořád o dojemnou demonstraci neopětované lásky.
Tenhle mix hříchů mládí s vulgárním humorem a zároveň dojetí nad tím vším je asi nejprůkaznější značkou Apatowova talentu. Místo tu mají i vděčné popkulturní odkazy: pěkné cameo si tu střihl Alec Baldwin jako kolega Sarah z televizního seriálu, mluví se tu o Sopranos či s koktejlem v ruce o Sexu ve městě. Apatow je zkrátka současný: ve stylu i obsahu.
Z filmů navíc čiší nefalšovaná radost komediálních ansámblů, s níž tvůrci i herci přistupují k tvorbě: někdy stylizace dovádí jejich výkony až na hranu parodie, což ale u Apatowa nepůsobí přepjatě. Lehce kloubí žánry a uvádí své hrdiny do bolestně zoufalých situací, v nichž jejich nejapné chování působí jako jediné možné řešení.
Radost z natáčení se v Apatowových filmech často projevuje i tím, jak dlouhé bývají a jak se v nich občas tempo vleče jako lenošivé odpoledne jeho hrdinů. Ale na to už jsou Apatowovi fanoušci zvyklí; stejně jako na řadu vedlejších a epizodních motivů, odboček a vtípků, které se občas vyřinou v nepravděpodobné chvíli.
Ano, tyhle filmy často přímo volají po tom, aby byly sestříhány, aby byly připraveny o ty nejvulgárnější narážky a zbaveny své chaotické podstaty. Ale byl by to pak ještě ten neodolatelný Judd Apatow?
Kopačky (Forgetting Sarah Marshall), USA 2008. Režie Nicholas Stoller, scénář Jason Segel, hrají Jason Segel, Kristen Bell, Mila Kunis a další. 110 min, titulky, distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 19. června 2008.
