Praha - Znásilňují je, místo aby je chránili. Mrzačí je a obírají je o všechno, místo aby jim pomáhali.
Americká režisérka Lisa F. Jackson odjela natočit svůj dokument do Konga, země zmítané desetiletí dlouhou občanskou válkou, kde vojáci páchají zločiny na ženách z vlastní země.
Její film zahájil letošní ročník festivalu Jeden svět. Snímek nazvaný Kongo: hluboké ticho odhaluje případy znásilňování a mrzačení konžských žen vládními vojáky i opozicí.
Vítězka zvláštní ceny poroty z loňského Sundance přibližuje ale kruté činy citlivě, s velkou dávkou empatie. A divákům i aktérkám snímku nabízí zajímavou paralelu. Prošla si totiž stejnou zkušeností.
Osobní zkušenost
Před třiceti lety ji v ulicích Wanshigtonu, D.C přepadla a znásilnila skupinka násilníků, což jí při natáčení usnadnilo komunikaci se ženami s podobným údělem. Hrdinky snímku se Lisy dokonce ptají, jaká válka zuří v Americe. Znásilnění chápou tak, jak ho poznali ony - jako zbraň, která se používá v boji.
"Ten, kdo znásilní ženu, znásilní celou zemi," říká policajtka v jedné ze scén. Je jediným zaměstnancem v celém Kongu jednotky určené pro potírání sexuálních zločinů.
Znásilnění znamená pro konžskou ženu konec života ve společnosti. Zřekne se jí celá její rodina včetně manžela, dokonce i vesnice, ve které žije, následně je donucena odejít úplně.
Nemá prostředky, aby nakrmila děti, které musejí odejít spolu s ní. Ztracena v džungli, sama a bez opory rodiny, se stává ještě snadnější kořistí násilníků. Ti pak často rekrutují děti znásilněných matek jako dětské vojáky.
Neutěšená situace na obou stranách
Jacksonová obratně odkrývá celý kontext občanské války, podařilo se jí mluvit i s vojáky, kteří ženy znásilňují. V těch chvílích nastává největší zoufalost.
Evropský divák skoro nedokáže pochopit neomalený způsob, jakým vojáci o svých činech hovoří, absolutní nepřítomnost jakéhokoliv náznaku lítosti.
Jejich motivy jsou kombinací pověrčivosti a frustrace. Bez zázemí, na cestě divočinou, bez kontaktu s druhým pohlavím. Jediné zkušenosti, které vojáci mají, jsou ty z války; budoucnost těmto mužům většinou nenabízí normální život. I to je jeden z "důvodů".
Banalita zla
Neschopnost porozumět , co jejich činy způsobí lidské bytosti, připomíná koncept "banality zla" od Hannah Arendtové.
Ale přes všechnu hrůzu a násilí Lisa F. Jackson říká, že naděje tu je. Spočívá v pomoci ženám, které se musejí naučit neobviňovat ze znásilnění samy sebe - a také v zahraničním tlaku na konžskou vládu, aby přestala ignorovat trestné činy.
V neposlední řadě je nadějí i finanční pomoc místní nemocnici, která odvážně, ale s malými prostředky pomáhá ženám znovu se postavit na nohy.
Ředitel festivalu Jeden svět Igor Blaževič vyhlásil po projekci sbírku z Klubu přátel Člověka v tísni. Výtežek bude zaslán právě nemocnici, která se o znásilněné ženy stará. Do této chvíle se vybralo půl milionu korun, s pomocí diváků by to mohlo být ještě víc.
Kongo: Hluboké ticho / The Greatest Silence: Rape in the Congo / Lisa F. Jackson / USA / 2007 / 77 min.
- 09.03.2008, 13:30, Lucerna, Praha
- 10.03.2008, 17:00, Minikinokavárna, Ostrava
- 11.03.2008, 21:00, Art, Brno
- 13.03.2008, 20:30, Sál Břetislava Bakaly, Brno
- 14.03.2008, 21:00, Metropol, Olomouc
