reklama
 
 

Karel Roden jako jediný přežije vypálení Lidic

25. 3. 2009 11:30
O čem je film, který natočí Alice Nellis

Praha - Film Lidice, sen mnoha předních českých tvůrců, se konečně začne natáčet - před koncem roku v režii Alice Nellis s Karlem Rodenem, Marthou Issovou, Milanem Kňažkem a Sabinou Remundovou v hlavních rolích.

Na projektu za sedmdesát milionů korun, který získal rekordní dvacetimilionový grant od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, se bude kromě českých a slovenských tvůrců podílet i polská strana; v jednání je stále i koprodukce s Německem.

Film by měl mít premiéru na podzim příštího roku, do českých kin ho uvede Bioscop.

Legendy neuspěly

Kdysi o této látce snil režisér Martin Frič. Tvůrce Kristiana, Pytlákovy schovanky či Císařova pekaře ji chtěl natočit jako svůj majstrštyk; v srpnu 1968 však zemřel. Miloš Forman posléze pojal záměr zfilmovat lidickou tragédii jako nacistický propagandistický film.

"Říkali jsme si, že je to jediný způsob, jak promluvit a být slyšen," říká scenárista Zdeněk Mahler, který s ním na látce pracoval. Jejich představy se ale rozcházely. Zatímco Mahlera zajímal spíš životní osud vraha vlastního syna, Forman tíhl k příběhu užvaněného svůdce (viz Příběh filmu).

Scénář tehdy skončil u režisérského tandemu Ján Kadár - Elmar Klos, držitelů prvního českého Oscara za Obchod na korze, nicméně ani oni látku nedokázali protlačit do realizace.

Mahler vytrval

Ledy se hnuly až loni, kdy Zdeněk Mahler s novým scénářem o Lidicích vyhrál Cenu Sazky. O látku okamžitě projevil zájem producent Adam Dvořák (Rafťáci, Bobule), k projektu přivedl Alici Nellis - a režisérka dosud výhradně autorských filmů (Ene bene, Výlet, Tajnosti) na realizaci cizího scénáře okamžitě kývla.

"Scénář je nejen krásný, ale navíc o věcech, které považuji za důležité," říká Nellis. "Nevím, kolik za život natočím filmů, proto je dobré s časem a silami hospodařit. Proč věnovat spoustu času věcem, o kterých si myslím, že nejsou až tak důležité? Pro peníze je lepší dělat jiné věci než film. Druhou věcí je ojedinělý pohled na válku, který může generací mojí a generacím mladším nabídnout jiný pohled, než nám byl servírován - tj. hru na čestňáky a na hlupáky."

Nellis se vrátila

"Když jsme se s Alicí poprvé sešli, tak mi řekla: Já jsem z Lidic," směje se Mahler a Nellis dává k dobru historku z doby, kdy jí bylo jedenáct.

"Tehdy jsem se díky tatínkovi dostala do ateliéru Marie Uchytilové, která - paradoxně napůl ilegálně - pracovala na tom obrovském sousoší lidických dětí. Soch tehdy ještě nebylo 82, ale dejme tomu jenom 75, nebyly bronzové, ale jen ze sádry, zkrátka to ještě nebylo vyleštěné dílo. Byl večer, šero, válely se tam hračky, kytky, boty, prostě co tam kdo nanosil a poházel, a zatímco dospělí si povídali, já tam mezi těmi dětmi chodila."

Dodnes to pro ni představuje jeden z nejsilnějších životních zážitků. "Moje generace nemá s Lidicemi nic společného," říká osmatřicetiletá režisérka, "ale, co mě na Lidicích zajímá, není můj vztah k historii, to je můj vztah k budoucnosti. Úhel, jakým se na tu událost dívá scénář pana Mahlera, je pro mě velice osobní. Je mimo jiné o věčné vině člověka a ta má x podob."

"Film rozhodně není určen jen pro historické a válečné nadšence, je hodně o vztazích," přidává se producent Adam Dvořák, "náš polský koproducent Darius Jablonski ho přirovnává k polské Katyni, která se stala doslova národním filmem."

Kterou vesnici vypálit?

Jedním z nejtěžších oříšků bude výprava. Ve filmu se objeví i postavy Reinharda Heydricha či jeho ženy, ze všeho nejtěžší ale bude najít hlavní dějiště - tedy samu obec Lidice. "Najít odpovídající stavení, která bychom mohli ´srovnat se zemí', není jednoduché," říká Dvořák. "Uvažujeme o tom, že necháme část Lidic znovu postavit jako filmovou dekoraci, to bude ale finančně velmi nákladné."

Příběh filmu< B>

Na začátku příběhu jsou Lidice obyčejnou středočeskou obcí, která se snaží přečkat protektorát. Šíma je otcem dvou synů a rozhodně ne špatným otcem. Jeho žena Anežka však před lety ochrnula a Šíma se rozhodl celou situaci řešit pragmaticky - o rodinu se sice stará dál, ale má mimomanželský poměr. Anežka, Šímova milenka i celá vesnice jsou s celou situací - zdá se - smířeni. Jen starší Šímův syn tím trpí, v hospodě vyprovokuje rvačku, při níž ho opilý otec nešťastnou náhodou zabije.

Šíma se ocitá ve vězení a snaží se vyrovnat se svojí vinou. S každou návštěvou mladšího syna, s každým balíčkem od Anežky v sobě živí naději, že ještě existuje cesta zpět. Život ve vsi mezitím plyne dál, lidé se rodí, umírají i zamilovávají.

Stejně jako Pepík Fiala. Je sice ženatý, ale našel zalíbení v mladičké Aničce. Celou romanci vzhledem tak maskuje jako ilegální odboj. Jeden z jeho dopisů se však dostane v nesprávnou chvíli do nesprávných rukou a události po atentátu na Heydricha dostávají spád - všichni muži nad šestnáct let jsou zastřeleni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů, sedm dětí posláno do Německa na převýchovu, ostatní hromadně popraveny v náklaďácích kdesi v Polsku. Vesnice je do základu vypálena.

Šíma nic z toho netuší. Že ustaly návštěvy mladšího syna i posílání balíčků od Anežky, si vykládá po svém. O to větší šok prožívá na prahu osvobození, když se dozví pravdu. Po propuštění mu nikdo jeho vinu nepřipomíná, ale také mu ji nikdo nedokáže odpustit. Nepohodlným "hrdinou" - jediným, kdo dokázal přežít vypálení Lidic - se stává i pro poválečné úřady. Stává se nikým…

autor: Jaroslav Sedláček | 25. 3. 2009 11:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama