Elastická látka cvičebních kalhot je našponovaná, křivky se valí ven, látka na pokraji prasknutí. Renée Bennettová se do svého úboru do "fitka" vejde jen tak tak. Ještě hůře se však hrdinka nové komedie nazvané Jsem božská vměstná do přísných hollywoodských ideálů krásy.

Komička Amy Schumerová vypadá jako celkem normální holka, tedy podle diktátu moderní krásy tak, jako kdyby modelka spolkla ještě druhou modelku. Ale když se rve do tréninkového ohozu, s typickou vervou ukazuje, že právě ona umí nejlépe na plátně prodat fyzičnost vlastního těla i nízké sebevědomí hrdinek, jež ztvárňuje.

Škoda že tato situační scéna je jednou z mála, v nichž Schumerová dostala příležitost naplno prodat svou vtipnost.

Snímek dvojice komediálních rutinérů Abby Kohnové a Marka Silversteina má ryzí záměry. Je to feministická pohádka o ošklivém káčátku, která by se mohla prodávat pod sloganem: "Na co cvičení a diety, stačí se praštit do hlavy."

To přesně Renée udělá při návštěvě fitka. Zřítí se z rotopedu, po několika ranách do hlavy (aby to bylo víc vtipné) vstane a… v zrcadle spatří své nové, krásné já.

Okolí sice změnu nezaznamenalo, ale nová Renée má nyní sebevědomí na rozdávání. A tak vyleze ze sklepa, kde se stará o web jedné renomované kosmetické značky, a rozhodne se splnit si sen vyhrazený jen krásným lidem. Ne, nevkročí na modelingová mola: přihlásí se do konkurzu na práci recepční.

Snímek Jsem božská pošilhává po hodnotách, které do žánru romantických komedií zavlekl režisér a producent Judd Apatow. Ten zbořil představy o pohádkových hrdinech, začal točit o normálních lidech a ve svém posledním režijním počinu Vykolejená využil právě potenciálu Schumerové - napsala scénář a zhostila se hlavní role - k vyobrazení ženské, jež nezapadá do umělohmotných hollywoodských škatulek.

Jenže zatímco Apatowovy hrdinky či hrdinové po celý čas zápasí se životem a divák se dusí smíchy, Renée až pohádkově snadno vychází vše, co si zamane. Což vede k tomu nejmodelovějšímu příběhu s poučením a prakticky nulovým množstvím zábavy.

Jsem božská obsahuje opravdu sympatické chvilky, především když Renée dělá ty nejvšednější věci se svým novým přítelem, který cvičí zumbu a také zrovna nezapadá do ideálů "chlapáctví".

Ušlechtilé poselství "je dobré si věřit bez ohledu na vzhled a další dispozice" však automaticky nedělá kvalitní film. Navíc tvůrci svou bohulibou misi často opouštějí. Vlastně už v prvním předpokladu, že jakákoliv dívka, ať krásná, nebo ne, touží po kariéře recepční.

Nejspíš v tom má být povzbuzení, že není nic špatného na tom, mít malé či zvláštní sny a naplnit si je. Jenže právě tady se ukazuje, jak slabomyslná je celá ta premisa s magickým úderem do hlavy.

Buď Renée tak úplně nevěří tomu, co se stalo, což ovšem mnoho scén vyvrací, anebo je trochu blbá. Protože co si myslet o dívce, která domněle přetéká šarmem, avšak její největší ambicí je vzdát se relativně kvalifikovaného místa a postavit se za recepční pultík coby věšák na úsměv?

A po zbytek filmu to není lepší. Divák sleduje pohádku o trochu blbém káčátku, co si myslí, že je labuť. A cesta k pointě "nebuď labuť a chovej se přirozeně" je bolestně dlouhá. A ani závěrečné prozření, které dá některým předchozím myšlenkovým pochodům hrdinky smysl, mnoho nezachrání.

Jsem božská je pokus o "film s dobrými úmysly", který však diváky mentorsky vede za ruku. Když se něco podobného děje v pohádkách, říkáme si: Nejsou ty děti přece jenom chytřejší? Když se tvůrci filmu podobně chovají k dospělým, nechť si dospělí sami dosadí uštěpačnou poznámku na účet režisérů. A ti nechť příště Amy Schumerovou, jednu z nejtalentovanějších komiček své generace, obsadí do něčeho pořádného.