Praha - Od českých filmů se po dobrodružství se snímky Crash Road, Poslední plavky nebo Svatba na bitevním poli diváci spíš odvracejí - tím spíše by je mohly přitáhnout ty televizní.
Ani tady není zpravidla nabídka příliš závratná. K jedné z mála výjimek patří trojdílný film Vlna, který se odehrává na pozadí úderu tsunami na pobřeží Indického oceánu před třemi lety.
Je zataženo, prší, na ranveji pražského letiště přistává letadlo a z něj vynášejí na nosítkách těžce zubožené tělo muže, v němž poznáváme Jiřího Bartošku. Jeho hrdina Adam Klein se v pražské nemocnici jen zvolna zotavuje z prožité tragédie, která ho zastihla na dovolené v thajském letovisku, kam vyrazil s mladou manželkou Veronikou, ztvárněnou slovenskou Táňou Paulhofovou.
Vybavují se mu útržky zážitků z dovolené i z rockerského mládí, v nichž má významné místo jeho starý kamarád, teď přestárlý thajský hipík Robert Kraus, v podání Jiřího Schmitzera.
Spolu byli i v okamžiku, kdy tsunami zaútočila a právě její ničivé dopady způsobily, že se ocitl na nemocničním lůžku s cizí, tedy Robertovou identitou.
Proč Adama Kleina všichni považují za Roberta Krause? Co se stalo s jeho krásnou manželkou? Jakou roli má v případu její otec v podání Jiřího Ornesta, spolupacient ztvárněný Janem Vondráčkem či policista Vladimíra Dlouhého? A je opravdu jeho dcerou Marcela v podání Táňy Vilhelmové, která za ním dochází do nemocnice?
Ve Vlně vyvstává řada otázek, její tvůrci - režisér Jiří Svoboda a scénárista Josef Klíma - ji ostatně označují za detektivní thriller. O nevysvětlitelné momenty, překvapivé zvraty a přesně dávkované napětí není nouze.
V dalších dvou dílech se postupně rozkrývá předivo složitých vztahů kolem dvou hlavních hrdinů a na scénu přibudou další postavy - a s nimi Vilma Cibulková, Ivana Chýlková či Pavel Řezníček.
Vlna se zvláště v prvním dílu odehrává v přerývavém tempu. Mísí se tu černobílé i barevné záběry, flashbacky se záběry z nemocnice, scény z mládí s exotickým Thajskem, archivy i podvodní výjevy - a evokují tak zmatek ve zvolna se probouzejícím mozku hrdiny.
Fragmenty, okamžiky, výseky - metoda ve světě dnes obvyklá, viz filmy tvůrců britského dramadocu Michaela Winterbottoma či Paula Greengrasse. V českých luzích a hájích je ale pořád považována za uživatelsky nekomfortní a pro průměrného českého diváka matoucí, náročná.
Tím spíše lze ocenit, že ji s bravurou zvládl letos třiašedesátiletý Jiří Svoboda, a s ním je třeba ocenit i střihače Adama Dvořáka. Vlna klade vyšší nároky na pozornost, než zelenkovské či kleinovské limonády - o to je ale divácký zážitek silnější.
Podporují ho silné herecké výkony Jiřího Bartošky a Jiřího Schmitzera, ale i ostatních představitelů. Problematické jsou jen hluché postsynchrony, které obírají snímek o velkou část autenticity, za nešťastné lze považovat obsazení nevýrazného Filipa Tomsy do role mladého Adama Kleina, zvláště vedle výborného Jakuba Prachaře v roli mladého Roberta.
To jsou ale jediné vady na ambiciozním projektu. Tři díly po 70 minutách pro tři nedělní večery nabízejí plnohodnotnou zábavu nejen těm divákům, které české filmové počiny poslední doby nebaví.
První díl Vlny vysílá ČT 10. února od 20 hodin na ČT1, další díly o následujících nedělích ve stejný čas.
