Los Angeles - Trvalo nekonečně dlouho, než se producentům podařilo dostat do jednoho filmu dvě největší hvězdy bojových umění, komika Jackieho Chana a charakterního ranaře Jet Liho. V rámci hongkongské kinematografie to nevyšlo, ti dva se svým stylem od sebe příliš liší. Ale Hollywood dokáže spojit i nespojitelné.
Výsledkem je skoro dvouhodinový velkofilm „pro celou rodinu" - v němž se americký teenager propadne díky kouzelnému artefaktu do starověké Číny a stane se postupně žákem dvou mistrů. Jackie Chan klasicky hraje mistra opilého kung-fu, Jet Li přísného šaolina.
Celé to režíroval Rob Minkoff, jehož dosud největšími počiny byly dva díly Myšáka Stuarta Littlea. Ještě že za kamerou stál osvědčený Peter Pau a choreografii zajišťoval Yuen Woo-ping, kteří mají na svědomí desítky klasických hongkongských fláků a v Americe prorazili s revolučním Tygrem a drakem.
Film tak díky velkorysému rozpočtu 70 milionů dolarů vypadá velmi dobře, nicméně intenzitě asijské produkce se nemůže rovnat. Američtí kritici jsou však k dílku shovívaví. Označují jej za "dobrou nízkokalorickou zábavu" a ve spojení Chana a Liho vidí "velkorysost a kamarádství rozpohybované do vysokých obrátek".
Někteří sice poukazují na to, že snímek spíš vychází z legendy obou hlavních představitelů a odkazů na starší filmy, než že by byl sám nějak vynalézavý; Chan už je navíc docela pán v letech s velmi rosolovitými klouby a při soubojích není vidět žádná krev.
Víkendové tržby necelých 21 milionů dolarů jsou pro Jet Liho nejlepším otvírákem ze všech jeho dosavadních filmů vzniklých v Hollywoodu, ale pro Jackieho Chana, který třikrát nepochopitelně uspěl s velmi průměrnou Křižovatkou smrti, jde jen o slušný výsledek.
Každopádně, kung-fu film na prvním místě žebříčku není něco, co by se stávalo moc často. K tomuto případu dochází nejvýše jednou, možná dvakrát za deset let, jak by pravil klasik.
Druhá tento víkend skončila poněkud netradiční romantická komedie Forgetting Sarah Marhall, která se u nás bude jmenovat Kopačky. Napsal ji a hlavní roli si zahrál Jason Segel, který se nedávno objevil ve Zbouchnuté.
Zdá se, že jde momentálně o jakousi epidemii inteligentních, ale mimořádně sprostých komedií, které dobře vydělávají a recenzenti je chválí.
Kopačky jsou o noční můře každého muže. Rozejdete se s krásnou ženou, propadnete depresi a jedete si někam odpočinout na dovolenou, třeba na Havaj, kde ovšem potkáte svou bývalou s novým partnerem.
Hrdina snímku se zachová jako správný chlap - rozhodne se nově utvořené dvojici dovolenou co nejvíce znepříjemnit. Tento nápad a způsob provedení se líbil 86 procentům kritiků a diváci do pokladen kin přinesli 17,3 milionu dolarů.
Třetí je teenagerský horor Prom Night, jenž minule vyhrál; tentokrát si vystrašil 9,1 milionu.
Jako naprostý propadák skončí nejnovější, i když už vlastně řádně starý film s Al Pacinem - 88 minut. Jeho premiéra se několikrát odkládala a nyní přišlo nevyhnutelné. Divácký nezájem, až čtvrté místo a strašlivé kritiky.
Thriller o profesorovi forenzní psychiatrie, který dostane ultimátum, že do 88 minut zemře, se nepovedlo přesvědčivě dovyprávět. V okruhu podezřelých, mezi nimiž jsou nespokojení studenti, opuštěná milenka i sériový vrah, který sedí v cele smrti, se většina diváků za chvíli ztratí.
Pouze pět procent recenzentů pokládá snímek za alespoň uspokojivý, což je nejhorší výsledek, jakého se kdy Pacino dočkal. Chabé tržby 6,8 milionů napovídají, že snímek se nezaplatí v kinech, navíc prozrazují i to, že tento víkend byly kinosály poměrně opuštěné.
V druhé půli první desítky se pořád drží staří známí: hráčský snímek 21 (Oko bere), roztomilý slon Horton a komedie Geoprge Clooneyho Leatherheads (Tvrdé palice).
Novinkou v žebříčku je na devátém místě s 3,2 miliony satirický dokument Expelled! No Inteligence Allowed (Vyloučen! Inteligence není povolena) o tom, jak na amerických univerzitách není povoleno svobodné myšlení a přírodní vědy byly ovládnuty evoluční teorií, o níž se nediskutuje, přestože má v sobě mnoho děr.
Snímek se snaží vnést do zkostnatělého akademického prostředí "rebelské myšlenky". Recenzenti se - jistě dle toho, čemu oni sami věří - nemohou shodnout, nakolik je dokument korektní či alespoň přípustně politicky nekorektní.
