Velká rodina šerifa Cartera včetně dvou psů se jmény Kráska a Zvíře se vydává na výlet kalifornskou pouští. Zpočátku řeší jen vzájemné antipatie a spory. Pak ale zjistí, že tvrzení "na poušti není nic k vidění" nemusí být pravdivé.
Kamera je často sleduje zpovzdálí, od země. Z pohledu jejich nepřátel, kteří se kolem nich začínají rojit a občas prolezou záběrem s hbitostí škorpionů, což umocňuje zneklidnění na obou stranách plátna.
Zlom definitivně přichází se záhadnou nehodou rodinného karavanu. Hned následující noc začíná tuhý boj mezi lidmi a mutanty, zdegenerovanými potomky horníků, kteří kdysi odmítli opustit místa zkoušek atomových bomb. Boj o holý život a divácký děs.
Že se děje něco divného, zpočátku tuší jen syn. Ale ostatní to pochopí co nevidět. Přesvědčí je o tom prvních pár mrtvol z rodinných řad a noční scéna, v níž velkou roli hraje duel dvou blonďatých sester a dvou mutantů. Na nedožraného papouškem ve znetvořených ústech jednoho z nich není věru hezký pohled.
První polovina filmu má pořád ještě atmosféru klidu před bouří. Ale všechno už směřuje ke katastrofě a působí podezřele - šílený pumpař, cedule se zákazem vstupu i opravdoví škorpioni, prohánějící se pískem.
Zato zvuková stopa je hned od vcelku idylického začátku nabitá překrývajícími se hluky auta, drnčícího rádia, štěkání psů, špičkování mezi tchánem a zetěm - a možná už i temného oddychování tajemných mutantů, kteří jsou odporní, radost na ně pohlédnout.
Rozpálená pouštní krajina ukrývá hřbitov aut v pouštím kráteru i celé zaprášené mutantské město duchů, plné vraků a módních figurín. Tam se jeden ze členů rodiny vydává se psem a baseballovou pálkou najít své dítě - a okusit pobyt v boxu s mrtvolami a la Hostel a bojovat s mutanty krumpáčem i americkou vlajkou. Kdopak asi vyhraje?
Původní film stavěl na strachu z jaderné hrozby. Remake téma přebírá - uvozují ho už úvodní titulky plné výbuchů a deformovaných lidí - i mutuje. Několikrát tu autoři ironicky připomenou svou vlast: zní hymna, stará mutantka maloměšťácky vysedává u televize, též probodnutí protivníka americkou vlajkou je dostatečně explicitní.
Přesto je to film spíše bezduchý, jak už horory tohoto typu bývají. Jsou i naivní a provokují řadu otázek, na které je marné hledat odpovědi. Proč je mutantka v červené mikině tak hodná? A proč jsou ostatní mutanti tak zlí, pomineme-li klišé, že filmové zrůdičky se zpravidla mstí za své znetvoření?
Šikovný režisér Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou) však umí odvážit přesné množství smyslu pro napětí, nadhledu i režijní inteligence. A to z filmu činí krvavý horor, který je přes naivitu zápletky a občasnou nezáměrnou vtipnost také děsivý. I když se jím klátí postavy zapatlané krví od hlavy k patě tak, že člověk občas více lituje maskéry filmu než jeho hrdiny.
Hory mají oči (The Hills Have Eyes), USA 2006. Scénář Wes Craven (1977), Alexandre Aja, Grégory Levasseur, režie Alexandre Aja, kamera Maxime Alexandre, hudba Tom Hajdu, Andy Milburn, hrají Michael Bailey Smith, Tom Bower, Ted Levine, Kathleen Quinlanová, Dan Byrd, Emilie de Ravinová a další. 107 minut, distribuce Bontonfilm.
