Hrajete dospělejšího Hannibala. Kontaktoval jste Anthonyho Hopkinse, aby vám poradil s rolí?
Nejdřív jsem se chtěl sejít, ale byl velmi zaneprázdněný. Stejně si ale nemyslím, že by to bylo příliš užitečné. Každý herec má vlastní způsob práce. Taky by mi připadalo trochu zvláštní jít za Anthony Hopkinsem a mluvit o téhle roli, když mu tu postavu, kterou vytvořil, vlastně beru. Stejně tak si nemyslím, že by mi poradil nějaké triky nebo rady.
A výsledek?
Bylo důležité vymyslet vlastní cestu, pokusit se do role vžít a vytvořit vlastního Hannibala Lectera. Nebavilo by mě kopírovat Anthonyho Hopkinse, navíc tohle je velmi rozdílný film a rozdílný příběh, který se odehrává v jiné době i v jiných zemích a postava je mnohem mladší.
Vím, že diváci asi budou pátrat po podobnostech s Anthonym Hopkinsem - takže jediné, co jsem ve spojitosti s ním pro postavu Hannibala udělal, bylo sledování předchozích filmů. Pokusil jsem se vyhmátnout detaily, které bych do role zakomponoval.
Když jste se připravoval, prý jste pracoval na patologii s mrtvými těly.
Ano, byl to režisér Peter Webber, kdo mě v Praze poslal na lékařskou fakultu navštívit pitvu a byla to velmi silná zkušenost. Pamatuji si, že jsem byl docela vyděšený, když jsem to ráno přišel. Po vstupu do místnosti jsem byl obklopen mrtvými těly, zápach byl velmi silný, ale po několika minutách zapomenete na negativní aspekt - je úžasné a fascinující mít možnost se přiblížit k mrtvým tělům, otevřít je, a zblízka se podívat dovnitř. Z určitého pohledu je to dokonce hezké. Máte tam spoustu různých barev, struktur…
Dotýkal jste se těl?
Ano, dokonce jsem režiséra požádal, jestli bych tam mohl jít znovu, protože vyučovací hodiny byly celý měsíc a já přišel až v posledním týdnu, kdy už byla kompletně zničená. Nebylo to děsivé, protože už nebylo poznat, jestli jsou ta těla skutečná. Vypadala spíš jako umělá, bez krve. Chtěl jsem tedy přijít znovu na první den - až přivezou čerstvá, ještě neotevřená těla.
Nežádal jste za to přidáno?
Ne.
Které scény byly nejtěžší? Zabíjení?
Ne, natáčet zabíjení je vlastně docela zábavné. Je to spíš něco jako hra. Všechno je umělé, krev i kusy těl. Je to dost vzdálené realitě. Myslím, že nejtěžší scénou byl poslední souboj, kde se Hannibal dozví pravdu o své sestře a v následujícím okamžiku se stává monstrem. Tahle scéna se dělala pravdu na konci natáčení, takže jsem měl hodně času o tom přemýšlet.
Myslíte si, že tahle veskrze zlá a negativní postava nějak ovlivnila vaše chování i mimo záběry, nebo dokonce v životě?
Hodně herců zkouší setrvat ve své postavě po celý den a někdy to skutečně může ovlivnit váš reálný soukromý život. Ale Hannibal je tak extrémní postava, že ani není možné se pokoušet v ní setrvat celý den, to byste se zbláznil, čili nemyslím si, že by něco změnil, natož v mém každodenním chování.
A nestanete se slavným díky Hannibalovi?
Když jsem na něm pracoval, neohlížel jsem se po slávě, ale po dobré roli a dobrém režisérovi. Sláva je jen součástí práce. Jakmile se dostanete do velkých filmů, stáváte se veřejnou osobností - tudíž i slavnou..
Kdyby byl Hannibal - Zrození úspěšný, chtěl byste hrát v dalším pokračování?
Ta postava je pochopitelně atraktivní, ale záleží na mnoha okolnostech: zmíněný scénář a režisér, ale i další věci…
Jste francouzský herec s úspěchy v Evropě. Plánujete kariéru za mořem?
Jsem limitován angličtinou, takže většina nabízených rolí by asi byly postavy cizinců. Ale jinak jsem velmi šťastný za kariéru ve Francii, miluji francouzské filmy. Samozřejmě že Hollywood je velmi atraktivní, je to velký průmysl se zajímavými projekty a spoustou úžasných filmařů. Kdybych měl příležitost, samozřejmě bych se chopil se šance. Ale nemám přehnaná očekávání a není to můj hlavní cíl. Prostě uvidím, co se bude dít.
