Praha - Dvouhodinový dokument o posledním československém socialistickém prezidentovi míří na televizní obrazovky.
Film Gustáv Husák: Portrét člověka natáčí Robert Sedláček, autor loňského dokumentu o Miloši Zemanovi, trilogie Tenkrát, hraného filmu Pravidla lži či právě dokončované komedie Muži v říji.
„Husák nás přitahuje jako čistá esence všeho, co je na politice odpudivé - jako obrazárna pudů, jichž je politika katalyzátorem," říká Sedláček. Na filmu spolupracuje i reportér ČT Michal Kubal.
Tvůrce zajímá osobní život Husáka i jeho politická dráha. „Tyhle věci nejdou oddělit. Nešlo nám ani tak o politický obraz jako o portrét člověka, jehož osud je skoro úplnou kronikou 20. století ve střední Evropě," vysvětluje Kubal.
Sedláček s Kubalem připomínají, že od roku 1990 byly natočeny už stovky dokumentů popisujících oběti a zločiny komunistického systému. „Velmi málo je však filmů, které by se zabývaly komunisty samotnými," dodávají.
Husákův příběh ale nechtěli tvůrci zachytit v televizním klišé výpovědí historiků a dobových archivních záběrů. Za osu filmu si zvolili slovenskou divadelní hru Gustáv Husák, kterou začal na jaře 2006 připravovat režisér Martin Čičvák podle textu Viliama Klimáčka
"Sledovali jsme vznik této divadelní hry od samého počátku; tápání tvůrců a hledání nejpřesnější formy vyjádření toho, co chtěli sdělit," vysvětlují Sedláček s Kubalem.
Ve filmu vystupuje i řada pamětníků Husákovy éry. „Cíleně jsme se zaměřovali na lidi, kteří ho osobně znali, kteří ho potkali v různých fázích jeho života," říká Michal Kubal. Podmínkou bylo, že to byli lidi s osobním prožitkem - lidi, "kteří se mu dívali do očí".
Na otce tak ve filmu mimo jiné vzpomíná Husákův starší syn Vladimír. „Vzpomíná na okolnosti jeho zatčení, první návštěvy po několika letech věznění, život po propuštění," přibližuje Kubal osobní výpověď posledního žijícího člena nejužší rodiny Gustáva Husáka. Byli prý první televizní štáb, se kterým vůbec mluvil.
K Husákově osobě se vyjadřuje ve filmu i Lubomír Štrougal. "Často na něj vzpomínám, ale ta vzpomínka je spojená s tím, jak se to prohrálo. A ta naše vina je nesporná. Ale nesporná," říká pozdější nejbližší politický souputník.
Michail Gorbačov vzpomíná na Husáka jako svého oblíbence, chválí jeho sebedisciplínu, ale taky velmi opěvuje Jakeše. Ze zahraničí se k Husákově osobě vyjadřuje i poslední komunistický premiér Polska Mieczyslaw Rakowski.
"Nikdy jsme nechápali ten radikalismus československého vedení v roce 1968," říká ve filmu. „I u nás museli odejít profesoři z vysokých škol. Ale šli do akademie věd, ne do kotelen nebo dělat šatnáře."
Zajímavá je obsáhlá reflexe Václava Havla, jenž Husáka v prezidentských místnostech nahradil a o Husákovi přemýšlí i jako dramatik o postavě. Ke slovu se dostaly i Husákovy ženy.
„Soukromý život hodně napovídá o člověku, ženy pomáhají charakterizovat muže, který s nimi žije," vysvětluje Kubal.
První Husákova žena měla podle něj zásadní vliv na jeho formování. Tvůrci se věnují tomu, jak se její studentská láska proměnila ve formálně udržované manželství i jejímu vztahu s hercem Ctiborem Filčíkem.
Navzdory tomu, že se nakonec rozvedli, ji Husák označoval až do smrti jako svou životní lásku. Druhá žena Viera Millerová zas ovlivňovala jeho názory na politické věci.
"Když pak odešla, tak jsem ztratil jednoho z nejdůležitějších spojenců v těch sporech s konzervativci," řekl o ní ve filmu Štrougal.
Dokument se stále natáčí, z původně devadesátiminutové stopáže se pod rukama tvůrců rozrostl na dvě hodiny. Producent Radim Procházka ho vyrábí v koprodukci s Českou televizí.
„Pro historiky tam asi příliš nového nebude, pro běžného diváka asi naopak dost," říká o filmu Kubal. Unikátní jsou podle něj svědectví lidí, kteří Husáka potkávali v různých životních situacích, zajímavé je i srovnání historických dokumentů a záznamů.
Gustáv Husák se narodil v roce 1913 v Bratislavě. Do komunistického svazu mládeže vstoupil jako šestnáctiletý, do KSČ ve 20 letech. Neunikl politickým procesům v 50. letech, ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na doživotí za „buržoazní nacionalismus".
Rehabilitován byl na začátku 60. let, pak už začal prudce stoupat vzhůru: nejdříve jako stoupenec Alexandra Dubčeka, po srpnu 1968 byl zvolen nejdříve 1. tajemníkem KSČ, od roku 1971 pak byl až do konce 80. let generálním tajemníkem.
V roce 1975 se stal československým prezidentem. Na funkci abdikoval až po listopadových událostech roku 1989. Zemřel v roce 1991, dva roky po pádu komunistického režimu.
Film původně vznikal pod hlavičkou ČT 24, kde měl mít i premiéru; nakonec se ale přesune, pravděpodobně na ČT 2.
„Dokument vznikl v redakci zpravodajství ČT, kolegové zpravodajci mají v úmyslu jej ale nakonec nabídnout na analogový kanál," vysvětluje mluvčí ČT Ladislav Šticha.
Podle Štichy by se měl vysílat příští rok, z hlediska dokončovacích prací je letošní vysílání . V premiéře by ale mohl být k vidění už na říjnovém festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Do kin se zatím nechystá.
