Paříž - L'Ennemi intime (Mezi nepřáteli) se jmenuje nový francouzský film, který od středy plní nejen tamní kinosály, ale také titulky novin. Akční zpodobení osvobozenecké války v Alžírsku mu už vyneslo přirovnání "francouzská Četa".
To v narážce na film amerického režiséra Olivera Stonea z roku 1986, který pojednává o deziluzi jednotky vojáků pokoušejících se přežít ve válce, které nerozumí. A podobný námět si vybral režisér francouzského nímku Florent Emilio Siri, který do hlavních rolí obsadil Benoita Magimela a Alberta Dupontela.
Sledujeme osudy malé francouzské jednotky, která se ve vyprahlých horách severního Alžírska roku 1959 pokouší vypátrat nepřítele z řad osvobozeneckého hnutí. Stejně jako hrdinové Čety však pomalu přestávají věřit ve smysl války, která je nutí odhodit civilizované návyky a chovat se stejně barbarsky jako protivník.
V zobrazení krutosti války si režisér nebere servítky. Neváhá sáhnout ani ke scénám "oblíbeného" mučení Alžířanů francouzskými vojáky elektrickým proudem nebo ukázat následky napalmového útoku. O nic lépe z toho ale nevycházejí příslušníci alžírských guerill, kteří masakrují nevinné vesničany kvůli údajné kolaboraci s Francouzy.
Pro Francii je válka v Alžírsku ještě palčivějším tématem než pro Američany angažmá ve Vietnamu. Zatímco Američané o Indočíně už poměrně brzy začali točit bilancující filmy, francouzští filmaři o válce v Alžírsku raději mlčí.
Americké filmy o Vietnamu už získaly mnoho prestižních ocenění. Z hlediska cen byl pro ně nejúspěšnější rok 1979. Tehdy si Oscary v nejvýznamnějších kategoriích rozdělily filmy Lovec jelenů a Návrat domů.
Ve stejném roce vyhrála Zlatou Palmu v Cannes Coppolova A nyní apokalypsa. Od té doby natočila americká studia podobně zaměřených filmů desítky.
U Francouzů je tomu jinak. Především je pro ně alžírská válka daleko citlivějším tématem. Na sever Afriky francouzské jednotky přišly už roku 1830. Následně Francouzi Alžírsko anektovali a africká země tak byla vnímána jako součást vlastní Francie. Leccos z tohoto pnutí naznačil i slavný Forsythův knižní thriller Šakal.
Jeden z mála významných filmů o této válce - Godardův Vojáček - byl sice dokončen už roku 1960, ale cenzura ho do kin uvolnila až v lednu 1963, šest měsíců po vzniku samostatného Alžírska.
Nejlepší film o této občanské válce natočil Ital a vznikl v alžírsko-italské koprodukci. A právě Bitvu o Alžír režiséra Gilo Pontecorva z roku 1966 podle zahraničních novinářů v lecčems připomíná nový Soukromý nepřítel.
Režisér Siri například používá dokumentární záběry z původního konfliktu i rozhovory s jeho účastníky. Jako další inspirační zdroje režisér uvádí i zmíněnou Četu a Apokalypsu.
Válka za alžírskou nezávislost trvala od roku 1954 do roku 1962. Přesný počet obětí konfliktu není znám, jde každopádně o číslo v řádech statisíců.
