Pro Dostojevského tvorbu je zásadní filozoficko-náboženský román Bratři Karamazovi, vydaný v letech 18791880, při jehož psaní se Dostojevský navrátil do svého dětství a raného mládí.
Dostojevský (18211881) se narodil v měšťanské rodině. Jeho otec Michail Andrejevič Dostojevský byl přísný autoritativní muž, lékař moskevské chudinské nemocnice a pod jeho nadvládou trpěla celá rodina (celkem sedm dětí) včetně nervní matky Marie Fjodorovny (rozené Něčajevové), po jejíž smrti se rodina beznadějně rozpadla.
V pozdějším životě musel Dostojevský řešit složitou finanční situaci a podrobně se zabýval majetkovými spory o dědictví, které se odrážejí i v románu. V románu je popsána i reálná situace, kdy nejstarší dva ze čtyř synů Dostojevských přijali chladně a lhostejně zprávu o násilné smrti ovdovělého a morálně zničeného otce.
Otec se v penzi odstěhoval na vesnici, kterou spolu s přilehlou vesničkou vlastnil, holdoval alkoholu, měl milostné avantýry a nakonec byl nevolníky zavražděn.
Mnoho motivů, které Dostojevský rozehrál ve své předchozí tvorbě, se objevuje i v románu Bratři Karamazovi. Připomeňme Raskolnikovovu filozofii "vše je dovoleno" z románu Zločin a trest (1866), která se podobá racionální teorii Ivana Karamazova o neexistenci Boha.
Rovněž hlavní postava z románu Idiot (1868) je jakousi přípravou na nejmladšího z bratrů Karamazových pokorného Aljošu. Filozofie cynika, typická pro starého Karamazova, je základem pro antihrdinu z publicistické tvorby Zápisků z podzemí (1864).
Milostné vztahy a emotivní povahy sledujeme i u Dostojevského Hráče (1866) a smyslné charaktery v Uražených a ponížených (1861). A v neposlední řadě reflexe tehdejšího politického života se promítla do románu Běsi (1872) a dále setkání s otcovrahem Dostojevský již vylíčil v Zápiscích z mrtvého domu (1861).
Posledním Dostojevského dílem je čtyřdílný román Bratři Karamazovi zpracovávající oblíbená Dostojevského témata (utrpení lidí, svoboda jedince, motiv spravedlnosti). Zajímavostí je, že Dostojevský se ke konci života chystal vytvořit román o hledání Boha, ten však již nezrealizoval, některé fragmenty spojené s vírou zaznamenáme právě v díle Bratři Karamazovi.
Vrcholné Dostojevského dílo zachycuje svět v okamžiku krize, v jakémsi chaosu rozpadu, ze kterého se má zrodit svět nový. Vypráví příběh otcovraždy "dějiny jedné rodiny", jak praví název první knihy. Otevírá se před námi osud amorálního cynika a nevěrce statkáře Karamazova a jeho čtyř synů: emotivního Dmitrije, skeptika a bezvěrce Ivana, věřícího Aljoši a nevlastního potomka Smerďakova, který v rodině slouží.
Na pozadí rodinného románu s detektivní zápletkou se rozvíjí alegorický příběh (Ivan rozum, Dmitrij vášeň a Aljoša cit). Jelikož román není dokončen, osudy hrdinů zůstávají otevřeny. Podstatná je naděje, která prosvítá v závěru knihy. Naděje, že v tomto amorálním světě ztrácejícím víru v nesmrtelnost duše, ve světě, kde je vše dovoleno, se probudí Bůh, který je v každém z nás.
Alice Aronová
